Symbolika lodi, poskytující záchranu před utonutím a bezpečí na rozbouřených vlnách, je zkrátka katolické víře víc než vlastní.
Od apoštolů-rybářů, ryby jako raného symbolu křesťanství, božského lodivoda a Noemovy archy se teď přesuneme do Jižní Koreji, země, kde se ke křesťanství hlásí zhruba 30 procent obyvatel. Což z něj činí nejrozšířenější náboženství v zemi. Absolutním počtem kostelů se tu sice střední Evropě neblíží, ale pokud by šlo o počet kostelů nově vybudovaných, trumfnou nás. Protože víra je tu živá a nebojí se i starému náboženství dávat novou tvář.
Pro jedno z nově vznikajících náboženských center na ostrově Jung-gu – nedaleko Soulu – se rozhodli vyvolit skutečně neotřelou podobu kostela. Chrámu, který je sice svým pojetím naprosto moderní, ale ty hluboké prvky víry a symboliku lodi víc než jen odráží. Lodí totiž do jisté míry pořád je, a to doslova.
Kostel Yeongjongdo Onnuri přitom dává dohromady i věci zdánlivě vzdálené. K aspektu víry přidává i ochranu životního prostředí – božího díla – a to ve formátu recyklace.
Loď uvízlá na mělčině znovu vyplouvá
Protože leží na ostrově, dává tu (s jistým odstupem) symbolika archy, kterou vystavěl Noe, o dost větší smysl. Kostel přitom ve svém designu spojuje symbolickou podobu archy s praktickým materiálovým konceptem, při němž využívá rozebraných lodních trupů. Recyklace to není „fajnová“, při níž by to původní mizelo a nabývalo jinou podobu. Tady je ovšem příď budovy, která směřuje k nebi, jasně rozpoznatelný a slouží jako výrazná vizuální připomínka archy.
Jak podotýkají architekti ze studia shinslab architecture, přesněji řečeno tedy tvůrčí duo Tchely a Claire Shinovi, tento projekt podporuje koncepty užitého měřítka, zapracování již hotových prvků a udržitelného opětovného využití. Fragmentované části recyklovaného lodního trupu se tu stávají nedílnou součástí architektury kostela. Přičemž lodní ocel, na ostrově snadno dostupný a vysoce odolný materiál, nachází v elegantních zakřivených formách úplně nový účel.
„Naším cílem je uvolnit architektonický potenciál vyřazených lodí a podpořit ekologicky uvědomělejší přístup ke stavbě,“ říkají architekti. S torzy lodí začleněnými do staveb pracují už od roku 2016, ale v kostele Yeongjongdo Onnuri se nabízelo mnohem výrazněji. Objekt nabízí užitnou plochou 2 700 metrů čtverečních, a fragmenty lodní konstrukce jím prostupují vnitřně i navenek. Fasáda demonstruje, že tahle snivá archa je skutečná.
Evropanům, konzervativně smýšlejícím, ať už o víře nebo architektuře, to může přijít až odpudivé. Ze studia shinslab architecture ale zaznívá obhajoba. Zrovna koncept nepůvodních, třeba lodních konstrukcí, v architektuře zase tak drze nový není. Zrovna v Evropě jej rozvíjel už od roku 1923 architekt Le Corbusier. To on přirovnal zaoceánský parník k památkám v Paříži, aby tím zdůraznil „krásu vytvořenou dobou, ve které žil“. Jen nedlouho na to, opět další evropský umělec – Marcel Duchamp – navázal tím, že dal nový význam a hodnotu sériově vyráběným vyrobeným předmětům. Odstranil jejich primární funkci a změnil jejich postavení, dal jim nový smysl. Dal tím vzniknout tzv. „Readymades“, zpochybnil myšlenku předmětu v umění. Produkt, který může nabývat nový smysl, i když je to skleník vystavěný z vratných lahví nebo kostel, vybudovaný z tělesa velké lodi.
Jižní Korea disponuje jednou z největších flotil rybářských lodí na světě. Které se přirozeně opotřebovávají a zastarávají. „Osud těchto kdysi mocných plavidel nás nutí přemýšlet o dědictví, které po sobě zanecháváme,“ říká Claire Shin. Upozorňuje rovněž na to, že starořecké slovo „oikos“, což znamená „dům“, je kořenem slov „ekologie“ a „ekonomie“. Zdůrazňuje to, nejen slovně, vzájemnou propojenost ekologických a ekonomických zájmů v moderní architektuře.
Jádro myšlenky i víry je stejné
Vzít něco starého a nevyužívaného, dát tomu nový význam, to je krásný příklad recyklace a up-cyclingu. A objevovat nitro, povahu věcí – vidět v nich to dobré – je jedním z krásných principů katolické víry. Tyto dva oddělené myšlenkové proudy krásných věcí se pak v kostele Yeongjongdo setkávají. Jsou důkazem vnitřní estetiky i praktičnosti.
Recyklované ocelové komponenty z demontované lodi tvoří srdce konstrukce. Tento projekt přesahuje pouhou recyklaci; ztělesňuje proces kreativní transformace.
Roztříštěný design kostela, z nějž vystupují a prostupují jej lodní součásti, odráží proces dekonstrukce vysloužilého plavidla. Strategické výřezy v trupu vytvářejí otevřené prostory pro náboženské aktivity. Monumentální měřítko zachráněné lodi vzbuzuje úctu a ukazuje možnosti opětovného využití průmyslových objektů.
Ta zubem času, korozí a slaným vzduchem ohlodaná opotřebovaná ocel má jedinečnou „auru“, prodchnutou historií a autenticitou. „V tomto projektu up-cyklace se povyšuje materiál nad průměr a přidává mu vrstvu poetické hodnoty,“ dodávají architekti.
Ti si pochvalují, že kostel Yeongjongdo Onnuri představuje vyvrcholení rozsáhlé spolupráce se zadavatelem. „Každý takový projekt nám umožňuje zdokonalovat principy naší práce, snahy vytvářet stále krásnější a udržitelnější architekturu ekonomickými a ekologickými prostředky.“
Působivá architektura nových kostelů nemusí být jen o monumentech minulosti, i nová díla mohou ohromovat. A projekt z Jižní Koreje ukazuje, že ani víra tu nerezaví.
Údaje o projektu
Název projektu: | Le Costile |
Typ projektu: | kostel, up-cyklace a recyklace materiálu |
Architektonické studio: | shinslab architecture |
Lokalizace: | Jung-gu, Soul, Jižní Korea |
Vedoucí architekt: | Tchely H.C. Shin, Claire Shin |
Spolupráce: | DongWon architecture |
Vedoucí projektu: | Javier Garcia Gonzales |
Dodavatel stavby: | Woori JongHab Construction |
Dekonstrukce lodi: | DDR Vessels |
Dodavatelé materiálu: | Ha Wootech, Han Yang, KCC, Son Shield |
Klient: | kongregace OnNuRi Community |
Zahájení projektové činnosti: | 2018 |
Rok dokončení (finalizace): | 2023 |
Užitná plocha: | 2 700 m2 |
Náklady: | 5 milionů eur (cca. 126 milionů korun) |
Sdílet / hodnotit tento článek