Vytopená nebo vyplavená podlaha. Je v tom rozdíl?
Vytopení podlahy vzniká obvykle kvůli nějakému problému uvnitř domu, jako je prasklá vodovodní trubka, porucha pračky nebo myčky, případně závada na topení. Voda se pak rozlije v interiéru v jedné místnosti nebo několika sousedících. Škody bývají omezenější a voda obvykle nezpůsobí hlubší poškození konstrukce, pokud se zasáhne rychle. Nejčastěji je potřeba vysušit podlahu, vyměnit poškozené části krytiny a vyčistit zasažené prostory.
Vyplavení podlahy nastává, když voda pronikne do domu zvenčí, například při povodni, přívalovém dešti nebo rozvodnění řeky. V tomto případě je rozsah poškození obvykle mnohem větší. Voda může zasáhnout nejen podlahovou krytinu, ale také podkladové vrstvy, základy domu a další části stavební konstrukce. Často bývá tato voda znečištěná, což zvyšuje riziko plísní a bakterií. Opravy po vyplavení jsou náročnější, vyžadují kompletní vysušení, dezinfekci a výměnu celých podlah.
Přírodní, laminátové podlahy a koberce
Vyplavení přírodních podlahovin, jako jsou podlahy dřevěné nebo korkové, představuje při sanaci po povodních velkou výzvu. Tyto materiály jsou oblíbené díky své ekologičnosti a příjemnému vzhledu, bohužel jsou ale také náchylné k poškození vlhkostí, protože rychle absorbují vodu. Dílce nabobtnají, tedy zvětší svůj objem, což vede k „překonání“ ponechaných dilatačních mezer, „opření“ se o pevné části konstrukcí (zdi) a vyboulení dílců. Zvukové projevy při chůzi na takto deformované podlaze jsou tím nejmenším problémem. Podstatně závažnějším faktorem je, že tyto „nadměrné“ změny tvarů vedou k destrukci spojů lamel a většinou i k delaminaci (oddělení jednotlivých vrstev krytiny od sebe, nejčastěji nášlapné vrstvy od nosné konstrukce). V případě takovéhoto poškození nezáleží ani na tom, zda je podlaha instalovaná plovoucím způsobem nebo celoplošně přilepená, krytina nemá šanci to vydržet.
Dotace na povodňovou pomoc obcím a krajům se rozšiřují. Samosprávy dostanou peníze na nouzové bydlení a školy
přečíst článekPoškození s obdobnými projevy vzniká i u laminátových podlah, protože jejich konstrukce obsahuje značný podíl dřevitých materiálů. Nosná vrstva z HDF (dřevovláknitá deska s vysokou hustotou, která se vyrábí z dřevěných vláken slisovaných za vysoké teploty) má tedy z části podobné vlastnosti jako dřevo – především nasákavost. Její složení však nepříznivě ovlivňuje i další chování materiálu – po vysušení dochází jen k minimálnímu návratu do původního tvaru, respektive ke skoro žádnému. Nabobtnání je trvalým efektem, který vede k destrukci laminátových podlah. V současnosti se můžeme na trhu setkat s množstvím voděodolných laminátových podlah. Jejich voděodolnost je dosahována užitím nosné HDF desky se sníženou nasákavostí a impregnační ochranou v zámkových spojích. Voděodolnost konstrukce je však zamýšlena v rámci běžných provozních podmínek – tedy zasažení krytiny vlhkostí svrchu (vylité tekutiny, odtávající sníh z bot apod.). Této vlhkosti dokážou voděodolné laminátové podlahy odolávat několik hodin až dnů (obvykle 2–4 dny). Ale v tomto případě se jedná pouze o lokální působení vlhkosti. U vyplavených krytin jde o celoplošný rozsah, navíc voda vniká i pod krytinu – impregnace spojů je tím vyřazena ze své funkce. Je tedy třeba počítat s tím, že ani voděodolné laminátové podlahy nejsou vyplavením nepoškoditelné.
Kobercové krytiny vniknuvší vodu nasáknou jako houba a mohou začít plesnivět. Protože povodně s sebou nesou zvenčí i další tekutiny, jejich poškození je vždy fatální. Nejde u nich tedy spoléhat pouze na vysušení a vyčištění.
Voděodolné podlahoviny
Mohlo by se zdát, že krytiny řazené mezi voděodolné z důvodu nenasákavosti své konstrukce, jako jsou např. vinylové podlahy, PVC, nebo kompozitní podlahy (SPC, WPC), vyplavení nijak neovlivní. Pravdou je však opak. Kromě možného poškození krytiny chemickými látkami v kontaminované vodě je hlavní příčinou skutečnost, že se vlhkost v případě vyplavení dostane vždy i do konstrukce podkladu. Není možné počítat s dokonalým utěsněním tak, aby voda zůstala pouze na povrchu. Definice „voděodolnosti“ je i v tomto případě myšlena jako odolnost proti „svrchní“ (provozní) vlhkosti, nikoliv proti vlhkosti z podkladu.
Vlhkost z podkladu způsobuje v tomto případě vznik boulí (PVC, vinyly), či tvarové deformace dílců (kompozitní podlahy). Současně může vést i ke změně barev, odstínu dekoru a zápachu krytiny. Rizikem u tohoto typu podlah je, že k projevům nedochází okamžitě. Tedy vyplavená krytina po svém očištění nemusí vykazovat žádné očividné znaky poškození. K prvním příznakům může začít docházet klidně až po několika týdnech, či dokonce i měsících. Řešení je následně o to komplikovanější, protože v místnosti již může být znovu instalován nábytek, což zvyšuje časovou i finanční náročnost výměny krytiny a také to může komplikovat řešení pojistné události.
Podklad pod vyplavenou LVT podlahou. Zdroj: Milan Mrkáček
Oprava vyplavených podlah
Nejvyšší šanci v případě vyplavení mají prostory osazené dlažbou. I v jejich případě má však velký vliv na jejich výsledný stav doba, po kterou byly vyplavení vystaveny (a pochopitelně i původ nanesených nečistot). I když dlažba sama o sobě vodě odolává, spáry mezi jednotlivými dlaždicemi mohou být problematické. Pokud nejsou ošetřeny např. pomocí voděodolné spárovací hmoty, může voda proniknout do podkladové vrstvy a způsobit její poškození nebo výskyt plísní. V některých případech je však možné přistoupit pouze k opravě samotných spár, bez nutnosti výměny dlažby. Ale i v tomto případě hrozí riziko vzniku poškození dlažby z důvodu proniknutí vlhkosti do podkladu a následným degradačním změnám stavu podkladu.
Jak je vidět, při řešení oprav jednotlivých podlahovin nelze vyřešit pouze vzhled, tedy provést např. jen renovaci dřevěných podlah (zbroušení a nanesení nové povrchové úpravy), nebo umytí PVC krytiny. Zásadním faktorem pro stav a životnost všech podlahovin je kondice podkladní vrstvy. Kontrola vlhkosti podkladu by tedy měla být vždy prvním krokem u vyplavené podlahy! Nelze také očekávat, že bude krytina jeden den demontována a druhý den nainstalována nová. Tento postup by vedl jen k poškození nově nainstalované krytiny. Před instalací nové krytiny je tedy nutné počítat s časem potřebným pro vysušení podkladu – a to v řádech týdnů, v závislosti na klimatických podmínkách, stavu podkladu a použitém vybavení.
Dále je po demontáži krytiny nezbytné provést kontrolu stavu podkladu – zkontrolovat kromě vlhkosti i jeho celistvost, pevnost a rovinnost. V případě zasažení podkladu kontaminovanou vodou může být nezbytné i odstranění původního podkladu a jeho kompletní rekonstrukce.
Vyplavený objekt, stopy po povodni na obvodové zdi. Zdroj: Milan Mrkáček
Hygienický pohled
Největším rizikem záplav je kontaminace samotné vody různými zdroji nečistot, ať už jde o nečistoty přírodního charakteru (prach, hlína, …), nečistoty ze zemědělské půdy (hnojiva), nebo odpadní nečistoty (odpadky, kanalizační voda) či nečistoty chemické (ropné produkty, …). Cementové potěry nasají vniknuvší vlhkost včetně složek nečistot. Ty mohou být příčinou následné špatné přilnavosti podkladu při instalaci nových krytin, ale hlavně příčinou zápachu v opravených místnostech. Nemalým rizikem je i vznik plísní a množení bakterií. Ty ke své existenci vlhkost přímo potřebují. I z tohoto důvodu by měly být krytiny zasažené vyplavením vyměněny.
Podcenění
Asi není nutné připomínat, že potěry na bázi kalcium-sulfátu (anhydritové potěry) nemají vlhkost vůbec „rády“. Působením vlhkosti dochází k jejich měknutí a dlouhodobé působení vlhkosti vede k jejich degradaci. Ta se projevuje nabobtnáním (roztažením) potěru, které je trvalého charakteru. Následné vysoušení vede ke vzniku deformací, prasklin a drolení povrchu.
Podobná rizika jako pro cementové potěry platí i pro samonivelační stěrky, využívané pro srovnání podkladu před instalací krytin. Působení vlhkosti může vést k jejich tvarovým změnám, vedoucím k prasklinám či utržení od podkladu či od krytiny. Vlhkost má vliv také na stav lepidla použitého pro instalaci krytin, vede ke snížení jeho adhezních vlastností a utržení instalované krytiny. Všechny tyto skutečnosti nesmí být při hodnocení stavu vyplavených objektů podceněny.
Postup výměny vyplavené krytiny
| 1. | demontáž krytiny |
| 2. | vyčištění podkladu – odstranění nečistot (bahno, apod.) |
| 3. | dezinfekce podkladu – odstranění a zabránění vzniku plísní |
| 4. | kontrola vlhkosti podkladu – zahájení vysoušení |
| 5. | inspekce podkladu – kontrola stavu podkladu (kontrola rovinnosti, prasklin, apod.) |
| 6. | oprava případných vad podkladu (zacelení prasklin, nivelace, apod.) |
| 7. | kontrola podkladu před pokládkou (pevnost, rovinnost, vlhkost) |
| 8. | instalace nové krytiny |
Sdílet / hodnotit tento článek