Hledat
Nový stavební zákon
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Z nechtěného kostela v havarijním stavu vzniklo komunitní centrum s knihovnou

S trochou fantazie a dostatkem prostředků stodolu v horách můžete přestavět na rekreační objekt. Z garáží se dají nadělat apartmány a ze staré fabriky lze vytvořit třeba sociální bydlení. Ale co uděláte s kostelem, který je v havarijním stavu a nikdo už ho opravovat nechce? Právě o tom je projekt De Petrus.
Foto: Stijn Bollaert

Nizozemsko nabízí spoustu krás, ale město Vught prim v turistických průvodcích nehraje. Zajímavé je převážně jen komplikovanou výslovností svého názvu (zní to jako prskavé „Fchd“) a také pamětihodností, která pamětihodností vlastně moc není. Pohlednicím z tohoto třicetitisícového města totiž zpravidla vévodí silueta kostela sv. Petra. Výrazné a mohutné stavby, která už ale ke svému původnímu účelu neslouží. A právě o ní to celé je.

Sakrální objekt, který pokrývá 3 000 metrů čtverečních a je v podstatě symbolem města, byl odsvěcen a skončil v havarijním, dokonce před-demoličním stavu. Na opravy scházely prostředky, zůstaly jen otázky, jak jej smysluplně zachránit v jeho stavebním formátu. Ta řešení nebyla bezbolestná a hledala se těžce. Díky Molenaar&Bol&vanDillen Architects se to ale nakonec povedlo.

Vycházka historií

Od změny ke změně, ve znamení růstu, až k tragédiím a úpadku. Zhruba tak lze postihnout staletí existence té mimořádné stavby. To, že se stala velkolepým Svatopeterským kostelem, který vévodil a vlastně pořád ještě trochu vévodí Vughtu, totiž bylo opravdu dlouhou cestou. Která započala někdy z kraje 14. století. Současné místo stavby tehdy okupoval malý kostelík, St. Pieter.

Stavba skromných rozměrů, navíc se slaměnou a později doškovou střechou, nebyla výrazná svou velikostí, ale významem pro místní komunitu. A z ní také vzešel hlavní popud na přebudování svatostánku. Zpráva o chystané rekonstrukci se tehdy rozběhla mezi místními obchodníky, objem sbírkami sestřádaných peněz záhy přesáhl původní rozpočet. Proto nakonec padlo rozhodnutí neobnovovat kostelík, ale přebudovat jej do mnohem důstojnější podoby „chrámu“ v novorománském slohu.

Foto: Stijn Bollaert

K dílu byl tehdy přizván uznávaný architekt Carl Weber z Německa. Navrhl kostel na „okrouhlém“ půdorysu, s osmibokou kamennou kopulí a křížovými rameny, která jsou zaoblená ve tvaru čtyřlístku. Náklady na takovou stavbu činily 150 000 nizozemských guldenů. Výstavba probíhala v letech 1881–1884, s velkým nasazením. Ale velkým křesťanským stavbám spěch nesvědčí, jak se projevilo už v prosinci 1882.

Tehdy se zřítily dva pilíře severního ramena křížové konstrukce. Osm zedníků tehdy zahynulo, a architekt Weber byl hluboce zarmoucen. Následně se ukázalo, že příčinou selhání byla nesprávná malta. A protože nebylo jisté, zda nebyla použita i jinde, většina z postavených konstrukcí musela být kompletně zbourána a postavena znovu. Stavělo se tedy nadvakrát. Teď už v trochu poupraveném formátu, se zúženými příčnými rameny. Nově také do konstrukce zahrnuli železné svorníky, které stavbu více kotvily.

Snad žádnou jinou církevní stavbu v té době ale netížily takové chmury a obavy o to, zda bude skutečně dostavěna, a zda ve výsledku obstojí jako celek. Povedlo se. V roce 1884 byl kostel dokončen a vysvěcen biskupem Godschalkem. Svatý Petr se stal se významným středobodem zdejší komunity. A protože ta rostla, růst musel i kostel. V roce 1935 byly k přední straně kostela přistavěny dvě kaple. Kolem roku 1960 byl kostel spojen s farním domem novou přístavbou.

To už ale začínala „jiná doba“ a zájem o pamětihodnost, na níž se kdysi tak ochotně střádali místní občané, upadal. Projevovalo se to na zanedbané údržbě a postupném rozvratu stavu kostela. Přehlížení požadavků na údržbu vzdoroval kostel sv. Petra dlouho, ale nemohl jim vzdorovat navždy. V roce 2005, během pohřbu, se z klenby zřítila část zdiva. Incident se obešel naštěstí bez zranění, ale definitivně přestal být využíván k náboženským aktivitám.

Foto: Stijn Bollaert

Kostel na odpis

Teprve tehdy se probrala z limbu Nadace pro záchranu kostela a začala vyvíjet nějakou aktivitu. Neúspěšně. Chátrající kostel v havarijním stavu, coby objekt o rozloze 3 000 metrů čtverečních, byl pro všechny až příliš velkým soustem. Pro Nadaci, město, dárce i sponzory. Farnosti nezbylo nic jiného, než v roce 2010 zažádat o dotaci z Fondu pro rozvoj venkova, aby získala prostředky. Na jeho bezpečnou demolici. Stavba, která byla faktickým symbolem města, měla být stržena.

Zvrat? Tehdy do děje vstoupila skupina investorů. Navrhli, že by společnými prostředky mohli zabránit demolici jedné z  nejvýraznějších budov ve Vught. Tedy za předpokladu, že by pak mohla sloužit i jinému než náboženskému využití. Pro představené farnosti to byla dost hořká pilulka, protože mohli buď asistovat a přihlížet demolici památného svatostánku, anebo čelit tomu, jak s ním bude po případném odprodeji a rekonstrukci zacházeno. Naštěstí (pro kostel) se rozhodli pro tu druhou variantu. Tedy až po četných ujištěních o budoucím programovém využití a celkové důstojnosti charakteru nových funkcí.

V rámci nezbytných statických rekonstrukcí a úprav došlo na renovace zdiva a spárování, obnovu střešních konstrukcí a střešních desek, obnovu střešní krytiny a svodů, výměna okenních rámů, oken a dveří. Restaurovaly se původní vitrážová okna. Celková cena zakázky na restaurování činila přibližně 2,4 milionu eur, cirka šedesát milionů korun.

Z kostela sv. Petra se tím stal De Petrus. Objekt, který byl zachráněn, ale vydal se svou alternativní stezkou k nové budoucnosti. Už ne jako svatostánek, ale jako památkově hodnotná a poněkud odlišně využívaná stavba. Z původního významu mu zůstalo jen to, že i dnes je „centrem komunity“. Chtělo to samozřejmě spoustu úprav, zásahů a hlavně dobré vůle k zachování co největšího objemu prvků, které činily kostel kostelem.

Foto: Stijn Bollaert

Nedestruktivní a komunitu rozšiřující

Určitě se tu zde vyplatí zmínit řešení, k němuž se v rámci prvotních zásahů do interiéru uchýlil architekt Jan David Hanrath. Většinu nových vestaveb a součástí usazdil v tzv. flexi stanovištích. Jsou na podlaze v integrovaných pojezdových kolejnicích. Takže vnitřní loď kostela může navenek sloužit nejrůznějším účelům, ale vždy je možné s nimi snadno vyjet a vystěhovat tak celé jádro zachované stavby. De Petrus tak může velmi radikálně měnit svou vnitřní výplň, funkci, aniž by se to nějak dotklo stavby jako celku.

Nejvýraznějším vloženým prvkem je mezipatro, o které se postarali architekti ze studia Molenaar&Bol&vanDillen. Tento výrazný prvek dává kostelu nový vzhled, odpovídající jeho nové funkci. V mezipatře o rozloze 500 metrů čtverečních jsou umístěny studovny a zasedací místnosti. A též technické zázemí jako vytápění, akustická krytina a osvětlení. Mezipatro je umístěno převážně nad křížovými chodbami, takže je zachována původní prostorová kvalita kostela. A samozřejmě k tomu patří i výhledy na vitrážová okna.

Otevřenost centrální lodi také umožňuje, aby se tu všechny funkce vzájemně prolínaly. Nejsou zde žádné oddělené prostory, setkávat se tu mohou lidé mnoha zájmů. Například ti, kteří se vydali do zdejší knihovny, internetové kavárny, archivu, Muzea Vughts a výstavního centra Cromvoirt. Nebo ti, kteří sem zavítali na jeden z workshopů pořádaných Stichting Anders Bezig Zijn. Tato organizace je jakousi univerzitou třetího věku.

Své místo tu má i Wereldwinkel, soustředící se na prodej fairtrade výrobků. A Welzijn Vught, který je charitou, sociální službou. Dohromady teď jako prostor bývalého kostela pro „práci pro komunitu“ využívá 116 zaměstnanců. A De Petrus, bývalý kostel a symbol města, teď slouží komunitě mnohem lépe, než jako archivní symbol města v havarijním stavu.

Foto: Stijn Bollaert

Údaje o projektu

Název projektu: De Petrus
Typ projektu: refurbrishment kostela
Architektonické studio: Molenaar&Bol&vanDillen Architects
Lokalizace: Vught, Nizozemsko
Dodavatelé materiálu: Saint-Gobain
Užitná plocha: 3 000 m2
Zahájení projektové fáze: 2011
Rok dokončení (finalizace): 2018
Náklady: 2 400 000 €

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Přečtěte si více k tématu Architektura

Foto: KHA – Klas Hyllén Architecture

Krytý bazén za domem? Spíše soukromý chrám relaxace

Bazén je jen zbytný doplněk domácnosti, doplňující chuťovka, že? V tom případě vás asi projekt z Anglie překvapí. Kryté koupaliště u domu u Malvern Hills je totiž dokonale meditativním soukromým prostorem. Z prostých materiálů tu vznikla stavba sakrálních proporcí.

Foto: organizátor konference Salon Dřevostaveb le Plan, s.r.o.

Salon dřevostaveb: Konference a tradiční putovní přehlídka dřevěné architektury

Dějištěm oslav se stala Národní technická knihovna (NTK) v Praze, kde se na začátku dubna uskutečnila konference společně s výstavou nejlepších realizací dřevěné architektury. Výstava zde setrvala do poloviny dubna a nyní dále putuje po celé republice až do podzimu. Výstavně-publikační…