• ESTAV.cz
• Architektura
• Jak vytvořit byt 11+kk na 82 metrech čtverečních

Prohlédnout fotogalerii25 fotografií

„Je lepší selhat v originalitě než uspět v napodobování.“

Průhled hlavní obytnou místností, jídelna. Foto: Studio Flusser

Studio No Architects je etalonem poctivé architektury

Studio No Architects není na našich stránkách žádným nováčkem. Minimálně třikrát jsme si povídali o tom, co dokáže. Nehledejte však, prosím, bombastický výkřik, který vás posadí na sedínku, či architektonickoestetický počin roku. Předesílám, že tím celou věc nikterak nesnižuji, naopak tento přístup vyhledávám a moc si ho cením. Je to poctivé a neotřelé řešení se skvělými nápady a invencí. Většinově vše na podkladu běžného půdorysu původní historické zástavby. Nalezneme zde překvapivě neortodoxní řešení se skvělými detaily, a hlavně hravost a promyšlená koncepce. Což je cenný artikl v oboru architektury. Ta hravost vzniká díky spolupráci architekta a vizuální umělkyně a spolupráce zahrnuje kolektiv interních i externích spolupracovníků schopných pokrýt celou škálu specializovaných profesí, které vydařená architektura vyžaduje. To se následně odráží na vizi, která, přetavená do reálu, dokáže překvapit. Hravost, překvapivá, ale smysluplná řešení, jistá materiálová umírněnost a strohost, trochu minimalismus, trochu, moje oblíbené slovní spojení, čistota řešení.

Průhled hlavní obytnou místností, kuchyň. Foto: Studio Flusser

Prostor, kde můžete být chvíli doma

To však neznamená, že kupříkladu v projektu ATLAS nenaleznete vedle nápadů pestré barvy. ATLAS totiž je prostor, kde můžete být na chvíli „doma“, byť zde přímo nebydlíte a nežijete. Posedíte, počtete, zasníte se, zacvičíte si jógu, zahrajete si na hudební nástroj, pohrajete si, mlčky posedíte při kávě nebo třeba obdivujete umění, jež se zde mění v čase. Děláte to, co prostě zrovna chcete. Ještě jinak. Název ATLAS je nádherné slovní spojení Ateliér Tvorby a Laboratoř Asociativního Snění, což vystihuje podstatu myšlenky i kolektivního díla výsledku. Vše vtisknuté do volnočasových kójí, které jsou vám k dispozici dle vašeho přání či potřeby. Není to hravé a nápadité zároveň? Vystihuje to segment, který jen tak snadno nenaleznete, pokud nejdete s dětmi do herny či hracího centra, ale to je zcela jiný level. Ta hravost prostoru se může dále velmi variabilně měnit dle požadavků v dané době a zájmu těch, co tuto možnost využijí. Chcete snít, tak sněte na dovážení civilizačního balastu. Je to více než třeba.

Zádveří a chodba vlevo. Foto: Studio Flusser

Jak dostat dům z minulého století do kondice

Ve skupince původní architektury minulého století „učesané“ na současné potřeby se nám skrývá, pod názvem „Jak dostat dům z minulého století do kondice“, zajímavý projekt. Zde necelá polovina stavby vzala za své a v návaznosti na to, kdy bylo třeba stavbu markantně vyztužit a vyměnit celou infrastrukturu. Okna, povrchy, zateplení, změna podkroví, přesunutí místností v dispozici do zcela jiného gardu, to je jenom část řešených úkolů. Nicméně, pokud byl čas na kompromisy ve stavbě původní, tady bylo třeba se jich vyvarovat a dotáhnout vše k metě, kterou si většinou stanoví architekt s investorem, při studii a vstupní analýze. Změněná a skvěle „učesaná“ dispozice dala tak základ systému, kdy smysluplné vazby uvnitř dispozice jsou jednoduché a nekomplikované, tudíž vítězství je blízko. Jak potom architekt uchopí materiálové pojetí není sice podružné, ale je to věcí i investora, jeho potřeb a naturelu. To už je to nebe pro každého z nás. Ale je třeba to vše vybudovat na základu, který funguje.

Průhled hlavní obytnou místností od kuchyně. Foto: Studio Flusser

Noblesní dům v rezidenčním bydlení

Se stejnou erudicí Studio No Architects uchopilo noblesní dům v rezidenčním bydlení na jižních svazích Prahy. Původní elegance stavby, jemnost a ušlechtilost tvarů a použitých prvků byla předobrazem řešení. Je to architektura jasná a srozumitelná, pocitově blízkost i po létech. Vrátit takové stavbě zašlou krásu je prakticky povinností architekta a designéra přizvaného ke spolupráci. Dokázat takovou stavbu vkusně sjednotit, při zachování původních prvků je úkol, který se ve výsledku mnohonásobně vrátí. V případě krásného domu Pod Vrškem tomu nebylo jinak. Ta hravost a nápaditost spočívá leckdy i v míře rozumnosti architekta, kdy ego nadbytečně nepřetlačí smysl výsledku. Řečeno ještě jednodušeji, není nezbytné experimentovat tam, kde si to věci nežádají. Zde to nenastalo, což je dobře.

Ložnice. Foto: Studio Flusser

Jak něco neudělat, když si to situace žádá, je skvělá vlastnost

Tudíž mám do předešlého výčtu vlastností, které by dobrý architekt měl mít ve své výbavě, ještě další. Tou je cit postřehnout, kdy něco udělat ve prospěch výsledku, ale hlavně kdy něco naopak neudělat. I to je totiž umění. Pokud vás zaujalo seznámení s některými počiny Studia No Architects, pak zde máte další, kde se hravostí a skvělými nápady opět nešetří. Pro přehlednost je dobré začít exkurzi projektovou částí půdorysného řešení v konfrontaci s řešením původním. Pak vám dojde, kde je ta zmíněná hravost a invence ukryta.

Základní popis

11+kk na půdorysu průměrného bytu

Ložnice. Foto: Studio Flusser

Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva

Co vše může nabídnout průměrně velký městský byt? Pokud se řešení interiéru nedegraduje na dekorace a bytové doplňky, ale naopak se bezešvě propojuje s inovací dispozic, stavebním řešením i technickou infrastrukturou, může toho často nabídnout víc, než se zdá.

Statisticky průměrná velikost českého bytu dle sčítání lidu v roce 2021 je 86,7 metrů čtverečních. Takový byt prý pak svým obyvatelům poskytuje průměrně 2,9 obytných místností a kuchyni. Zbylé prostory jako chodby, koupelny a toalety jsou pak považovány za průchozí, servisní prostory. Co kdyby tomu tak ale nebylo? Co kdybychom nad všemi částmi bydlení přemýšleli jako nad rovnocennými prostory? Co kdybychom potřebné provozy organicky propojili i za cenu atypických situací? Lze najít harmonii mezi naplněným využitím, úložnými prostory, denním světlem, větráním a neztratit velkorysost, originalitu a svébytný charakter?

Dětský pokoj pro jedno dítě. Foto: Studio Flusser

Vzali jsme průměrný byt a zaměřili se na maximalizaci jeho obytného potenciálu. A vzniklo toho víc, než se zdá na první pohled. Bydlení zahrnuje po rekonstrukci stavební program blížící se spíše rodinnému domu. Na svých dokonce podprůměrných dvaaosmdesáti metrech čtverečních užitné plochy nabízí s trochou nadsázky až 11+kk. A sice vstupní halu s denním světlem, dlouhou centrální chodbu s posezením, dva dětské pokoje s komfortním spaním pro tři děti, dvě koupelny, samostatnou toaletu s úložnými prostory, kuchyni se stolováním až pro osm osob a obývací pokoj s knihovnou, za jejíž rozměry by se nemusel stydět žádný intelektuál, pracovní kout, rodičovskou ložnici a domácí saunu, díky které rodina přestala přes zimu stonat. A samozřejmě též příruční šatnu, sklad a prádelnu v jednom. To vše za vstupními dveřmi průměrně velkého bytu ve stoletém bytovém domě, jakých jsou v Česku tisíce. Přes tak nasycenou náplň se však nejedná o bezduché skladiště s chodbami, náš návrh nerezignuje na snahu o velkorysost a poctivý detail. Na poetiku, bez které je každá stavba jen pouhou investicí.

Architekti vědí, že pro bytové domy není větší neštěstí, než troj trakt. Tedy celkem čtyři nosné stěny formující troje prostory, dva s okny – podél fasády a jednoho otloukánka uprostřed, bez přístupu k dennímu světlu a čerstvému vzduchu. Bez flexibility prostupů, průhledů, pohybu. A přesně takový troj trakt byl na začátku naší práce. Velká, ale černočerná předsíň bez oken. Se vstupem ze studené a tmavé podesty domovního schodiště. Předsíň, kde snadno našlapete bláto při vstupu a pak jej celý den roznášíte do pokojů, které jsou na ni navěšeny kolem dokola. Pokoje buď příliš velké, nebo zas příliš malé. A přitom jich nebylo tolik, kolik jsme potřebovali pro uspokojení potřeb nových obyvatel, mladé rodiny s dětmi.

Dětský pokoj pro dvě děti. Foto: Studio Flusser

Začali jsme nejprve paradoxně plýtváním místem. Vložili jsme doprostřed dispozice zcela nově dlouhý komunikační prostor, dokonce delší, než jsme potřebovali a na jeho koncích jej zaoblili a opatřili přisednutím a úložnými prostory. Od domovní chodby jsme pak byt pro pocit intimity a z hygienických důvodů odclonili vstupní halou, do které jsme pustili denní světlo jednak přímo přes kuchyňskou linku, ale i přes velkorysou prosklenou stěnu. Dětské pokoje jsme orientovali do dvora, rodičovskou ložnici a pracovní kout do ulice. Kuchyni dominuje uvítací okénko do haly, ale především velký kulatý stůl. Obývací prostor je tu vyvýšen na podium k oknu a usazen mezi dvojici knihoven. Pro případné návštěvy nebo lenošení poskytuje možnost rozložit na velké letiště. Rodičovská koupelna a sauna poskytuje přímo hotelový komfort. Bydlení je posazeno na dubové podlaze, oděno do odstínů bílé a béžové, s péčí o jemný detail. Celek podtrhuje světlá zubatá linie nízkého dřevěného obkladu – ve skutečnosti monumentálního soklu, zapuštěného do stěn a volně přecházející na nábytek a zpět.

Okénko mezi halou a kuchyní nabízí také jeden speciální efekt. Když se zavřou posuvné dveře do kuchyně, tak při zakrytí okna černým papírem s malým otvorem ve středu je zde možné provozovat cameru obscuru – dírkovou komoru, předchůdce fotoaparátů a zrcadlového promítání.

Průhled hlavní obytnou místností z boku. Foto: Studio Flusser

Doplňující informace

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – Studio Flusser, www.studioflusser.com, info@studioflusser.com
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO NO ARCHITECTS a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata