Přehrát audio verzi
Erwan Bouroullec: Prostor je proměnlivý ekosystém
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
Vztah Erwana Bouroulleca k architektuře a urbanismu je patrný z celé řady oceňovaných projektů. Asi nevýrazněji se to projevuje tam, kde hledá nové možnosti obývání městského prostoru. Navrhuje komplexní městské instalace nebo jenom prvky, které dávají místům určitý řád. Teoretici designu hovoří o „urban rêverie“ (městské snění) a oceňují nejenom technický přístup, ale také estetiku a smyslové vjemy. Hlavní roli zde hraje voda, vítr a světlo.
Dobrým příkladem může být Le Belvédère pavilion ve městě Rennes v bretaňském regionu, který přesně zapadá do urbanistického záměru s cílem oživit nábřeží a propojit veřejný prostor s místní architekturou a přírodními scenériemi okolo řeky Vilaine. Pozice pavilonu byla vybrána tak, aby neomezovala výhledy a zároveň tvořila jakousi orientační stavbu, která nemá tradiční definovanou funkci, je otevřená, slouží jako místo setkávání a kontemplace, funguje jako veřejný prvek pro orientaci v městském prostoru.
Přestože Erwan Bouroullec není architektem ani urbanistou v tradičním slova smyslu, jakožto renomovaný designér rozhodně přesahuje (nejenom v tomto projektu) hranice běžného produktového designu a jeho myšlení je architektonické. Dokládá to koneckonců i na svých projektech židlí.
Od vegetativní židle k multifunkční židli budoucnosti
Stalo se to v roce 2008, kdy společně se svým bratrem navrhli organickou židli Vegetal chair. V médiích pak hrdě prohlásili, že ji vlastně nenavrhli, ale vypěstovali. Chtěli, aby vyrostla jako rostlina, aby ji velké listy jemně objímaly a vytvářely masivní opěradlo. Volně se inspirovali starým nábytkem, odmítali ovšem jeho robustnost, své židli chtěli dát naopak hravost a lehkost. Pomohl jim v tom rychlý vývoj materiálů, konkrétně technologie vstřikování plastu do formy. Z Vegetal Chair se záhy stala ikonická organická židle.
Na jejím vývoji pracovali bratři čtyři roky s cílem vytvořit to nejlepší sezení inspirované přírodou – tvar, který vyroste z větvení rostlinných orgánů. Židle byla vyrobena z barveného polyamidu, má větvovitou, prostorově propletenou konstrukci a je vhodná pro vnitřní i venkovní použití. Je považována za čítankový příklad spojení organického designu a průmyslové technologie; přinesla nový pohled na funkční i estetickou stránku moderního nábytku.
Sériová výroba Vegetal Chair byla již ukončena a Erwan Bouroullec přichází na scénu s absolutní novinkou, s židlí Mynt chair. Představil ji na letošním Designbloku, považuje ji za své životní dílo a nazývá jí židlí budoucnosti. Dle autora se vymyká všem běžným kategoriím a je ideální do kanceláří, veřejných i soukromých prostor.
Man Made. Zdroj: pořadatelé Designblok, společnost Vitra a Head of Marketing & Communication
„Firemním prostorám dodává útulný nádech domova, doma z ní zase vyzařuje dynamika kanceláře. Jejím klíčovým prvkem je patentovaný mechanismus, který se aktivuje tělesnou vahou – podle pozice sedícího se sedák i opěradlo pohybují, a to nezávisle na sobě. Právě proto, že není synchronizovaná, přirozeně reaguje na lidskou intuici při zkoumání možností židle. Lidé si s ní spontánně hrají a objevují nové způsoby, jak ji využít. Odpor židle se automaticky přizpůsobuje váze uživatele, a je zapotřebí nastavit pouze výšku,“ popisuje Erwan Bouroullec svoji židli a ukazuje, jak při sezení zůstává člověk ve stavu aktivní rovnováhy podobně jako při cyklistice, chůzi do schodů a dalších aktivitách. Provádí menší i větší pohyby a přináší důkazy podložené výzkumy, že pohyb při sezení je našemu zdraví velmi prospěšný a žádoucí.
Zajímavý je i materiál, s nímž Erwan Bouroullec přichází na scénu. Židle je konstruovaná z recyklovaných materiálů a na konci své životnosti opět recyklovatelná. Sedák a opěradlo tvoří polyamid, základna ve tvaru čtyřcípé hvězdy se nabízí ve verzi s kolečky i bez, přičemž obě tyto varianty splňují přísné standardy kancelářského vybavení. Sedák, opěradlo i základna jsou do posledního detailu promyšlené a optimalizované pro široké spektrum uživatelů. Jednotlivé kusy lze vyměnit podobně jako součástky na bicyklu.
„Snažíme se o stále jednodušší a jednodušší výrobu, přičemž za jednodušší výrobou se skrývají dvě prosté věci: docházejí nám lidské a materiální zdroje, z čehož vyplývá onen druhý aspekt jednoduché výroby, který nazývám transparentní design. Znamená to udržet velmi snadnou a intuitivně pochopitelnou strukturu, v níž není problém rozpoznat použitý materiál, určit, co je nosné a jakou funkci jednotlivé části plní,“ uvedl pro Designblok Erwan Bouroullec a přidal i své budoucí plány. Pro Bienále v Saint-Étienne 2025 vedle sebe staví dva kusy nábytku: židli Mynt navrženou pro Vitru a rustikální stoličku, kterou vytvořil společně s truhláři z Burgundska.
„Na jedné straně stojí evropský průmysl s rychlým vývojem a vysokou úrovní inženýrství, jehož výsledkem je vysoce funkční objekt z recyklovaných a recyklovatelných materiálů. Na druhé straně pak vzniká naprosto obyčejná stolička z dřevěných větví nasbíraných v lese s kusem pevné douglasky z jiného lesa vzdáleného méně než pět kilometrů. Je rustikální a tudíž odolná, takže otázka recyklace tady vlastně ani nevzniká. Jde o ryze osobní předmět, který se bude v rodině dědit po generace. Srdcem každého objektu jsou vždy muži a ženy, kteří jej tvoří,“ dodává Erwan Bouroullec s odkazem na vlastní výrobu (instalace Man Made), kde jsou spojujícím prvkem opět větve.
Mynt Chair. Zdroj: pořadatelé Designblok, společnost Vitra a Head of Marketing & Communication
Nutno dodat, že společnost Vitra ve spolupráci s předními designéry vyvíjí židle již dlouhou dobu. V padesátých letech například s manželi Eamesovými (slavná Lounge Chair), od 70. let pak s generacemi designérů (např. Verner Panton, Jean Prouvé či Antonio Citterio), kteří definovali moderní pojetí židle — od ikonického Panton Chair až po ergonomické a udržitelné modely současnosti.
Připomeňme například první synchronizovaný mechanismus z roku 1976, který změnil trh takřka od základů, nebo rok 1984 s čalouněnými křesly do kancelářského prostředí; mezníkem může být i rok 1992, kdy se představila židle Axion s možností nahýbání sedáku dopředu, přičemž poznatky získané v rámci těchto projektů daly vzniknout oblíbenému polohovacímu křeslu Grand Repos (2011). Tím samozřejmě výčet spolupráce s předními světovými designéry ani zdaleka nekončí…
Sdílet / hodnotit tento článek