• ESTAV.cz
• Architektura
• Členitá hmota školky prorůstá volně zahradou

Prohlédnout fotogalerii46 fotografií

„Dobrý den z haly Big Hat, zdravíme olympijské studio, všechny domácnosti uprostřed Evropy, ranní provozy továren, vrátnice, dopolední bary a restaurace, prodejny, čekárny, mateřské školky i prezidentskou kancelář…“

Téma mateřských školek se jen tak neokouká

Mám rád téma mateřských školek. Je to jedno z posledních zařízení, které nás formuje tak trochu bez většího tlaku na výsledek, bez tlaku na výkon. Nic moc se nehodnotí, po „O“ se jde domů nebo dáte „SPA“ a potom si chvíli hrajete na zahradě a potom tradá domů. Výstižný přepis toho bezstarostného času ze Cyrana z Bergeracu od Edmonda Rostanda, tedy „čas malin nezralých“. Do toho spadá i školička, školka, která je jistým synonymem nostalgického „nicnemusení“, snad i dětské lásky, formování přátelství, ideálů. Zároveň je to však příprava na další kroky, které budou formovat dětskou duši a postupně ji zapracovávat do života společnosti. Byť na to vzpomínáme s láskou a v dětských očích to byly nepřekonatelné chvíle, je to taky chvíle, kdy se postupně ztrácí výbava, se kterou jdeme na svět. Skoro až senzibilní vnímání, bezprostřednost, jistá intuitivní prozíravost, vidění do duší ve svém okolí, pochopitelně vše zabaleno do dětského intelektu. Často nestačíme zírat, co děti v tomto věku dokážou, jak dohlédnou „za roh“, jak vidí do dospělých, co všechno vnímají. To vše se formuje v těchto letech, něco se prohlubuje, něco se ztrácí pod balastem nových poznání a zážitků.

Pohled jihovýchodní. Foto: Ondřej Tylčer

Školka v Klecanech i školka Větrník v Říčanech

Tudíž je dozajista na co vzpomínat. A pokud jste už zapomněli, pak i tak šlo evidentně o pohodové období, jinak by vám vyvstalo něco, co jste, postupem času, raději vytěsnili z mysli. Jak takové zařízení uchopit? Dá se řešit stokrát jinak. Školka je fenomén, kdy hravosti se meze nekladou, není nutné zůstat pragmatikem a vše omezit pouze nezbytným i normami a předpisy. Měli jsme zde krásný příklad Montessori školky v Klecanech, jež jsem nazval „Barevná a věcná střídmost je součástí pohledného řešení“. Další školička se jmenovala Větrník v Říčanech a autoři chtěli vybudovat místo pro děti, jež bude neinstitucionální, netradiční, hravé, bude umožňovat rozvoj jejich vnitřní kreativity, bude podporovat všechny krásné specifičnosti dětské duše i mysli, umožní jim dětské skrýše, detail, světlo, jasné barvy a materiály v jejich přírodní podstatě. Odtud ten název pro školku, tedy Větrník, což je skvělé jméno, jak stvořené pro školku. Pestré a barevné, hravě roztočené, přitahující pozornost. Tvar inspirovaný zahradní skrýší, stanem, pagodou, jak kdo chce a jak mu velí jeho představivost. Dětský svět se zde rozbíhá na plné obrátky. Lanové centrum, sítě, trojúhelníková okna, prostory pro hru, zpěv, vystoupení, výstavy. Máloco je zde tak, jak známe z běžných školek. Zde byly dětská hravost, houpání, lezení, dětské pojetí místa k hraní, zábavě, poučení, ale i odpočinku, propracovány ad absurdum. Je to nádherný příklad, který potáhne, takový precedens, že to takto tohle prostředí zanechá v duších školkáčů nesmazatelné stopy a vypraví je do života ve skvělé formě s dobrou výbavou.

Pohled jihozápadní. Foto: Ondřej Tylčer

Školka v Semilech

Dalším skvělým příkladem byla školička, novostavba určená pro 110 dětí, která sdružuje klasickou obecní mateřskou školu Treperku a waldorfskou mateřskou školu v jediném objektu, umístěném poblíž soutoku řek Jizery a Olešky na periferii města Semily. Cílem bylo vytvořit objekt s centralizovaným zázemím a kuchyní pro dvě nezávislé dvoutřídní školky pro děti od tří do šesti let. Vládne zde světlo, barevnost a hravost. Mimo hracích prvků se zde pochopitelně nabízí jasné barevné vymezení, kdy na výběr máte celou paletu barev. Barevnost zde má svoji logiku v podobnosti se spektrem duhy. Tahle školka je netradiční, hravá, bude umožňovat rozvoj vnitřní kreativity dětí, bude podporovat všechny krásné specifičnosti dětské duše i mysli, umožní jim rozvinout dětské hry a fantazii. To vše v harmonickém prostředí společně s kvalitními detaily, světlem, jasnými barvami a kvalitními materiály. Oblé tvary dispozice budovy ve tvaru ležaté osmičky jsou jasně vymezeny uvnitř segmenty, které jsou provozně přehledné a dávají dispozici jasný smysl. Ve středu obou kružnic naleznete logicky vymezené a prosvícené atrium, jakési těžiště dispozic, jako nepsané centrum celého dění uvnitř. Celá dispozice je doplněna o krásnou zahradu s rozličnými herními prvky, rozdělená přirozeně kruhovým pahorkem vytvořeným z hutněného násypu zeminy z výkopů základů, který je napříč odlišností výuky využíván oběma školkami.

Pohled severovýchodní. Foto: Ondřej Tylčer

Hvězdička byla další krásná školička ve Šlapanicích u Brna

Hvězdička byla další krásná školička ve Šlapanicích u Brna, kde vyrostla nová mateřská škola mezi rodinnými domy. Na malém nárožním pozemku vznikla kompaktní a hravá dvoutřídka se skrytou zahradou, venkovní učebnou na střeše a pobytovými terasami, které chytře rozšiřují vnitřní prostory obou tříd. Relativně malý pozemek pro hraní venku je vtipně doplněný o pobytové terasy. Opět zde dominuje pestrost, barevnost, ale zároveň přehledná dispozice, pro dobrou orientaci dětí i personálu.

Co školka, to originál

Každá školička jiná, výjimečná, pestrá a hravá, výrazná a odlišná, byť se stále tvoří na jedno základní téma a tím je předškolní zařízení. Ta hravá rozličnost je zároveň fenoménem těchto zařízení. To je nesporná výhoda školek. Pokud popustí architekti uzdu nápadům, barevnosti, pestré hravosti, pak je dovoleno takřka vše. A to je fakt veliká paráda.

Část s hernou. Foto: Ondřej Tylčer

Mateřská škola, kterou zde naleznete nyní, tedy školka ve Fulneku, je smysluplně zakomponována do svažitého terénu veliké zahrady, do které pak má každá třída samostatně volný přístup. Děti si tak užívají propojení se zahradou a dálkových výhledů na zámek a široký horizont. Členitá hmota školky prorůstá bujnou zahradou a nabízí dětem svobodný a hravý pohyb. Jednoduchá a přehledná dispozice, pohledový betonový strop, mobiliář z březové překližky, osvětlení tvořící diagonály stropního rastru, barevné řešení jednotlivých oddělení, a hlavně veselý popis funkcí místností, oddělení i mobiliáře. Ten vznikl při diskusi výtvarníků s dětmi a byl nazván „školkový font“.

Že už jsme těch školiček v naší rubrice viděli

Pomalu to vypadá, že školky by mohly mít svoji vlastní rubriku, která se mi při roztodivných nápadech zatím vůbec nezajídá. Zároveň je to svébytná disciplína, při které má výhodu architekt, který je hravý, má pod palcem zároveň vybavení pro dětská hřiště a herny, vybavení tělocvičen a dětských lanových center. Není to úplně všední záležitost mít bezpečné lanové centrum, podlahu ze sítí, bezpečné lezecké prvky, skrýše, různé výklenky, prolézačky pro drobné schování. Vše pochopitelně v součinnosti s řešením zázemí, spaní, hernami, pracovními místy, jídelnou a dalšími normovými danostmi školek s odpovídající ergonomií oproti věku dětí. To vše doplněno o možnosti opakování systémem modulů, pestré materiálové možnosti a práci s výraznou barevností, což je u školiček více než žádané.

Průhled do šatny. Foto: Ondřej Tylčer

Základní popis

Mateřská škola je citlivě zasazena do svahu na okraji rozlehlé zahrady, do které každá třída volně vystupuje – děti tak ráno plynule přecházejí z náruče domova do světa her, vůně trávy a šustění listí. Děti si užívají úzkého propojení se zahradou a dálkových výhledů na zámek a široký horizont. Členitá hmota školky prorůstá bujnou zahradou a nabízí dětem svobodně objevovat první kroky k samostatnosti.

Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva

Nová mateřská škola ve Fulneku je zasazena do rozsáhlé zahrady na severu svého pozemku. Pyšní se výhledem a prostorem – celou jižní fasádou se otvírá jak zahradě, tak výhledům na zámek, majestátně usazenou dominantu města na protilehlém návrší. Stává se oázou her uprostřed rychlého světa. Přeci jen, je to poslední bezstarostná zastávka na cestě do školy, práce, k zodpovědnosti.

Návrh, vzniklý v rámci architektonické soutěže, zahrnuje nejen nový objekt, ale i napojení na infrastrukturu a zohledňuje podmínky městské památkové zóny Fulnek.

Část s pracovnou a jídelnou. Foto: Ondřej Tylčer

Budova je posazena do svahu a umístěna do stávající přírodní scenérie. Do prostoru vstupuje nenásilně, respektuje terén, ponechává zahradu přehledně před sebou se všemi tajnostmi a divokostí. Fasáda ze spečených borovicových prken tvoří mezi stromy nenápadné mimikry – dům se ztrácí a vynořuje zpoza korun stávajících vzrostlých stromů. Hmota domu je nízká, k dětem i okolí vstřícná. Kompaktní tvar je narušen z jižní strany dvěma atrii kopírujícími svou pozicí průběh terénu – „zálivy“, jimiž vstupuje zahrada do hmoty domu a dům do zahrady. Řešení dvoupatrové stavby umožňuje přímý kontakt každé třídy se zahradou.

Podélný tvar stavby je funkčně dělen na prostor pro děti a servisní provoz. Prostory školky jsou propojeny horizontálně chodbou a vertikálně centrální schodišťovou halou. Čtveřice tříd, umístěná v přízemí, je řazena po dvou se společnými atrii – venkovními třídami, tvořícími současně vstupní prostory. Přes toto společné zádveří vizuálně propojené s třídami směřují kroky dětí již do „své“ šatny. Velká světlá místnost v patře slouží dětem ke společnému cvičení a besídkám. Krásný výhled na historické centrum města a zámek lze umocnit otevřením dveří a vstupem na terasu s extenzivní zelenou střechou.

Průhled do atria s terasou. Foto: Ondřej Tylčer

Interiér tříd zachází s prostorem jako se stavebnicí, která dělí volný plán do center aktivit. Tento koncept rozvíjí motiv čtverce, aplikovaný v různých podobách a měřítkách, ať už jsou to žebra stropu, rámy oken, akustický podhled, modulový nábytek z boxů, mobilní boxy nebo lego kostičky. Každá třída má přidělenou jednu barvu, která umožňuje dětem jednoduchou orientaci. Barva třídy se v šatnách, umývárnách a výdejnách jídla promítá do jednotlivých povrchů, materiálů a prvků. Třída samotná je pak již laděna do světlých neutrálních přírodních tónů – bílá, březová překližka a beton.

V průběhu výstavby proběhl workshop grafiků s dětmi, z něhož vzešel „autorský školkový font“ sloužící jako orientační systém školky. Cílem bylo zapojit děti do procesu výstavby svého nového útočiště, prohloubit jejich vztah i pocit sounáležitosti s prostředím školky. Workshop byl organizován v rámci výuky jako završení týdenního společného projektu s architekty, grafikem Jakubem Wdowkou (Artbureau), typografem Marianem Misiakem (Threedotstype) a streetart umělcem Lenem.

Část s hernou. Foto: Ondřej Tylčer

Doplňující informace

Konstrukce a materiály

Objekt je díky nevlídným hydrogeologickým podmínkám založen na železobetonovém roštu a velkoprůměrových pilotách, v místě styku podsklepené a nepodsklepené části byl použit vodostavební beton s hydroizolací proti tlakové vodě. Nosné konstrukce tvoří keramické broušené tvárnice tl. 300 mm, pod úrovní terénu monolitický železobeton. Vnitřní nosné a příčkové zdivo je z termických tvárnic, výtahová šachta ze ztraceného bednění s výztuží.

Monolitické železobetonové stropy doplňují pohledové žebrové betonové stropy s heraklitovými akustickými obklady. Střecha je jednoplášťová, monolitická ŽB, s tepelnou izolací a extenzivní zelenou skladbou. Fasáda kombinuje kontaktní zateplení minerální vatou a předsazený provětrávaný dřevěný obklad thermowood (spékaná borovice). Velké prosklené plochy tvoří hliníková okna s venkovními žaluziemi v integrovaném kastlíku. Hliníková velkoformátová okna jsou doplněna dřevěnými okny firmy Slavona.

Energeticky úsporné prvky

Školka je energeticky úsporná (třída A) a environmentálně zodpovědná stavba v souladu s principy udržitelnosti. Vytápění objektu zajišťuje podlahový systém s nízkoteplotními okruhy napájenými teplovodním tepelným čerpadlem vzduch-voda o výkonu až 40 kW podporujícím chlazení a větrání budovy. Pro výměnu vzduchu vnitřního prostředí je navržen systém mechanické ventilace s rekuperací tepla minimalizující energetické ztráty. Tam, kde není možné využít přirozené větrání (např. v kuchyních, WC a koupelnách), je zajištěno nucené odvětrávání. Stavba nevyužívá plyn, je plně napájena z obnovitelných zdrojů. Pro zpomalení odtoku a regulaci objemu dešťových vod jsou navrženy dvě retenční nádrže o celkové kapacitě 24 m³. Přepad odveden do veřejné dešťové kanalizace (přímé vsakování vyloučeno). Budova uhýbá vzrostlým stromům, čímž uchovává charakter krajinného rázu místa. Použité materiály, jako například tepelně upravené borovicové dřevo na fasádě, přispívají k dlouhověkosti stavby.

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – Ondřej Tylčer, www.ondrejtylcer.cz, ondrej.tylcer@gmail.com
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – Studio XTOPIX architekti, Simona Ledvinková a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata