Budeme-li uvažovat pouze racionální, zejména hygienická a ergonomická hlediska, je sprcha výhodnější. Umývání je pohotovější, děje se proudící čistou vodou, spotřeba vody je menší a rovněž spotřeba místa pro sprchu v koupelně je menší.
Komfortní sprchové kabiny umožňují i delší pobyt pod proudící teplou vodou, event. při použití masážních trysek, ovšem za cenu značně větší spotřeby vody a při větším vývinu vlhkosti Ponoření celého těla do vody v uvolněné ležaté poloze a delší relaxaci tímto způsobem sprcha neumožňuje.
Komfortně vybavený sprchový kout: Velké rozměry, široké dveře, vestavěné baterie zabírají minimum místa, ruční sprcha i horní tzv. „dešťová“. Kout je doplněn o sedátko, což ocení nejen senioři, je vhodné pro pohodlné umytí nohou či relaxaci ve sprše.
Nejjednodušší sprchou je stavebně vytvořený sprchový kout se sprchovými dveřmi z bezpečnostního skla s nízkou prahovou lištou. Kout má téměř bezbariérový přístup. Může v něm být umístěna jednoduchá sprcha nebo kompletní sprchovací panel. Dlažba musí být nepropustná vyspádovaná k podlahové vpusti. Vpusti mohou být umístěné i ve stěně u podlahy.
Druhou možností je sprchový kout sestavovaný na místě ze sprchové vaničky, zástěny a jednoduché sprchy nebo sprchového panelu.
Další možností je užití sprchové kabiny (sprchovacího boxu), který je kompletně provedený (mobilní) a vyžaduje minimální stavební připravenost, nevyžaduje ani náročnou odbornou montáž. Taková řešení jsou ale z estetického hlediska značně diskutabilní.
Ideální umístění sprchové vaničky je co nejníže, tedy zároveň s podlahou či položená na podlaze. Je to nejvíce komfortní. Pokud ji dáváme vyvýšenou, je to většinou pouze z důvodu zajištění prostoru instalace sifonu pod vaničku. Lepší je sifon zapustit do konstrukce stropu.
Sprchová vanička
Rozměry sprchové vaničky by měly být pro pohodlné sprchování dospělého člověka minimálně 900 × 900 (tento rozměr je někdy zmenšen o zaoblenou část). Rozhodně z pohledu ergonomie nelze doporučit vaničku 800 × 800, pro dlouhodobé používání v bytě není vhodná, pro hotelové koupelny se využít dá. Nezapomeňte, že prostor se zmenší ještě sprchovou tyčí, vodovodní baterií a držáky na kosmetiku! Pak začíná být sprchování v malém prostoru značně nepohodlné.
Více se nyní využívají asymetrické vaničky (například 800 × 1000 mm), které se lépe přizpůsobí prostoru koupelny zvláště v rekonstrukcích a jsou dostatečně pohodlné. Vanička by měla mít co nejnižší okraj, ideálně zapuštěná do podlahy, nebo posazená na podlaze. Nelze doporučit vaničky s vysokým okrajem z důvodů nástupu i vylézání ze sprchového koutu. Jako vana pro dospělého se využít nedá. Každý má ale na hygienu jiné nároky, opět musíme doporučit si řešení řádně vyzkoušet v koupelnovém studiu.
Z materiálů pro sprchovou vaničku lze jednoznačně doporučit umělý mramor. Nestudí, nesmeká se, nevyvolává velký hluk od dopadající vody. Je to hygienicky stálý a odolný materiál. Nekroutí se. Z levnějších variant lze vybírat z akrylátu nebo smaltovaného plechu.
Vaničkový sifon je samozřejmě bez uzávěru odtoku a musí být servisovatelný zvrchu. Ideální jsou extra ploché sifony, které umožní co nejnižší osazení vaničky. Pokud chceme vaničku osadit na podlahu nebo dokonce do úrovně podlahy, musíme počítat s prostorem na vaničkový sifon již při konstrukci stropu a podlahy. Je proto důležité mít vybrán a zakoupen konkrétní typ sifonu a vaničky již ve fázi hrubé stavby.
Sprchový kout bez vaničky nám umožňuje zcela bezbariérový přístup. Pevnou zástěnu bez dveří si můžeme dopřát, pokud máme na sprchu dostatečný prostor. Na úklid je takový kout ideální.
Sprchová zástěna (kout)
Sprchová zástěna neboli sprchový kout musí přesně kopírovat tvar a rozměry vaničky. Zvláště pozor je třeba dávat na poloměry zaoblení. Někteří výrobci používají zaoblení 500 mm, jiní 550 mm.
Co se tvaru a způsobu otevírání týká, můžeme mít zástěny pojízdné nebo otvíravé. Nevýhodou otvíravých je, že potřebují na otevření místo v koupelně a při delším otevření stéká voda ze dveří na podlahu mimo sprchový kout. Pojízdné otevírání je komplikovanější na údržbu a čištění.
Kvalita provedení sprchových zástěn se velmi liší. Lehké plastové levné zástěny mají většinou problém s dlouhodobou funkčností pojezdů. Opět si zajděte do studia a řešení si vyzkoušejte. U skleněných zástěn se vyplatí investovat do těch dražších s úpravou proti ulpívání vody. Lépe se udržují, netvoří se na nich mapy a stopy kapek od vyschlé vody.
Speciálním druhem zástěny pro sprchu je zástěna pevná, která může být vytvořena z různého materiálu, nejčastěji ze skla. Využije se především ve velkých koupelnách, kde může být sprchový kout dostatečně veliký, nehrozí postříkání nevhodných míst a z jedné nebo více stran může být permanentně otevřený.
Sdílet / hodnotit tento článek