V praxi toto sloučení vedlo k vyšším nárokům na prostorové dispozice, celkové provozní zázemí i počet personálu. I v dalším bodě zadání pak lze spatřovat určité obtíže: školka měla být naprojektována z velké části jako otevřené zařízení, kde budou moci děti trávit větší část dne na čerstvém vzduchu, mimo interiér. Vybudování kryté a bezpečné zahrady pro dětské hry v podmínkách poněkud divoké Austrálie tak kladlo další nároky na zpracování celého projektu.
Celý areál měl přitom sloužit k „umístění“ čtyřiadvaceti nemluvňat (0-2 roky), třiceti dětí před-školkového věku (2-3 roky) a 40 dětí školkového (3-5 let). I proto je rozdělen do čtyř funkčně rozlišených částí. Kromě nezbytného administrativního bloku (kde se nachází i zázemí pro vychovatelky a dozor) a jehož součástí je i vstupní recepce, jsou to ještě bloky jesliček, školky a předškolních otevřených tříd.
Těžko odhadnout, co přesně se tu děti, které se sotva naučily mluvit, mohou naučit, ale i tak je celé zařízení koncipováno nikoliv jako „pečovatelské a hlídací“, ale spíše jako „centrum brzkého vzdělávání“. K procesu učení má přítomné děti motivovat hlavně pobyt v přírodním prostředí, který je zde reprezentován ohrazenou zahradou (1032 metrů čtverečních).
Jednotlivé funkční bloky tvoří dohromady celistvý komplex, který při pohledu z ulice nepůsobí navzdory své rozlehlosti nikterak nápadně. Nižší betonová zídka, za kterou vykukují okna administrativní části, je přerušena jen v místě malé branky pro vstup žáčků a jejich rodičovského doprovodu, a dále velkou automatickou bránou, kterou do objektu zajíždí vozidla zaměstnanců.
Foto: Bourne Blue Architecture
Asfaltová komunikace a parkoviště jsou přitom oddělené z hlediska bezpečnosti od ostatního provozu. Z úzkého profilu ulice se ale celý komplex táhne dál, a využívá i přirozených terénních nerovností. Například ke stavbě rozlehlého hřiště. Při jeho tvorbě byly na lokalitě cíleně ponechány vzrostlé stromy, eukalypty, které chrání celou plochu před horkým sluncem. Hry v příjemném stínu si mohou díky nápaditému provedení užívat všechny děti bez rozdílu.
Pokud jde o členění interiéru, každá věková kategorie dětských „chovanců“ je umístěna odděleně do dvou místností. Tyto třídy spolu sdílí společnou koupelnu, toalety, šatnu (děti si tu také odkládají výtvarné pomůcky, a mají tu odložené oblečení na jednotlivé aktivity) a sprchu. Součástí sdílené části je i malý příruční sklad materiálu.
Mladší děti a batolata jsou situována blíže k administrativnímu centru, tedy vepředu, starší děti jsou odsunuty až na samý konec areálu. Rozhodně tímto pomyslným nedostatkem ale netrpí: právě z konce celého komplexu to totiž mají na hřiště nejblíže, a přímo ze třídy se na něj mohou vydat. I podél severní stěny celého komplexu se vine dlouhá hrací plocha.
Není bez zajímavosti, že celý objekt školky je bezbariérově přístupný, a nechybí ani nájezdová rampa. Ta je situována mezi místnosti pro batolata a předškolní třídy, a svým umístěním tak rozšiřuje prostor pro dětské hry.
Práce s terénem a provedení střech jednotlivých čtyř bloků, které jsou vedené v různých výškách, umožnilo lepší rozlišení prostoru. V konečném důsledku také tato úprava přispěla k důmyslnějšímu provedení přirozené ventilace, která hodně sází na přirozené zastínění. „Externí“ přesahy střech zabraňují přímému prohřívání interiéru slunečními paprsky, ale nebrání v prostupu světla.
Foto: Bourne Blue Architecture
Požadavky na přirozené osvětlení místností jsou tak ve většině místností komplexu školky dobře naplněny. Požadavek na přirozenou formu ventilace a denní světlo byl přitom jedním ze základních parametrů, od kterých Bourne Blue Architects odvíjeli svou práci. „Horizontální provedení střešních forem slouží jako protipól k okolostojícím vzrostlým stromům,“ říkají architekti. Vegetace vzrostlých gumovníků, která musela ze stavebního pozemku zmizet, je přitom stále ještě částečně přítomná: byla totiž zpracována na obkladové dřevo vnější fasády objektů.
Bourne Blue Architects
Založení australského architektonického studia Bourne Blue Architects se datuje k roku 1996, byť oba jeho zakladatelé – Rachael Bourne a Shane Blue – se věnovali praktickým návrhům projektů od od roku 1991, kdy úspěšně dokončili studia na univerzitě v Sydney. Na svůj první společný počin, projekt domu ve Fadden Hills v Canbeře si oba dobře vzpomínají. Byl pro ně to totiž výrazným přechodem od teorie k praxi, od plánování a navrhování k celkové realizaci. V následujících 17 letech realizovali dohromady 165 projektů (v Sydney, Canbeře, Londýně a Newcastle), rozmanitých proporcí. Vedle rozměry jednodušších luxusních domků na pláži a farmářských obydlí v divočině (s rozpočtem do 5 milionů australských dolarů) i víceúčelové haly a sportovní centra. Zajímavým rysem architektonického studia Bourne Blue Architects je i jejich přístup k obnovitelným zdrojům a principům udržitelnosti, které demonstrují vlastním příkladem. Jejich kanceláře jsou 100 % zásobovány solární energií z 2 kW střešní fotovoltaické elektrárny.
ÚDAJE O PROJEKTU:
| Název projektu: | Garden Suburb Early Learning Centre |
| Typ projektu: | Výstavba školky pro různé věkové kategorie |
| Architektonické studio: | Bourne Blue Architecture |
| Lokalizace: | Newcastle, Austrálie |
| Vedoucí architekt: | Rachael Bourne a Shane Blue |
| Okna, dveře : | AWS |
| Inženýring stavby: | Izzat |
| Elektřina, rozvody: | EPA |
| Hydraulické systémy: | McCallum Hydraulics |
| Zastřešení budov a teras: | Lysaght Kliplok 700 |
| Zastřešení venkovního koridoru: | Ritek Ecotech 130 |
| Dodavatel stavby: | PDA Constructions |
| Krajinářský design: | Tessa Rose |
| Školka: | 2x47 m2 + 170 m2 uzavřená venkovní zahrada |
| Předškolní: | 2x70 m2 + 860 m2 venkovní zahrada + hřiště |
| Batolata: | 60 m2 + 65 m2 |
| Rozloha podlaží: | 639 m2 |
| Hrací plocha: | 1032 m2 |
| Zastavěná plocha: | 3414 m2 |
| Celková rozloha: | 5000 m2 |
| Rok dohotovení projektu: | jaro 2016 |
Sdílet / hodnotit tento článek