Stav všeho okolo nás zachycuje známý obrazec monády (z latinského monus, jednotný.), tedy polaritních energií, jinu a jangu. Dalo by se říct, že je to graficky znázorněný soulad nějaké situace, stavu. Na kruhovém základu se bílé pole vlevo v kruhu plynule spojuje s černým, vpravo posazeným a obě pole se prolínají, symbolicky pulzují. Jsou to takové spojené nádoby.
Bílá a černá – jin a jang
Feng shui se snaží všechny oblasti života dostat do rovnováhy, nikoli do extrémů. Bílé pole znázorňuje princip jang, je to pojem, pod kterým si představme tu povahu hmoty, kdy se něco rozpíná, něco je aktivní a ven jdoucí. Např. světlo, jaro a léto, teplo, co nás ohřívá a otevírá, co stoupá, z emocí je to radost, láska, z potravin koření, lehké typy příprav, slunné prostory, pastelové barvy, podkrovní a půdní prostory, jižní svahy kopců, to povznášející, když někomu např. uděláme radost, energii cítíme více u srdce. To můžeme vnímat jako příjemné.
Černé pole symbolizuje princip jin. Obecně připodobníme jin tomu, co nás stáhne dolů a uzavírá do sebe - tmavé prostory, sklepy, místnosti ke stinné straně domu, stres, zima, kořenová zelenina, minerály ve stravě, těžké dekorační látky v prostoru, smutek, chlad, severní svahy kopců, špatné svědomí atd. Pro představu, zahleďme se do černého pole a po chvíli porovnejme náš vnitřní pocit s vnímaným pocitem z bílého pole.
Monáda symbolicky zobrazuje rovnováhu protikladů, neustále se pohybuje, osciluje kolem středové linie. V ideálním stavu vypadá tak, že obě pole jsou přibližně stejně velká a zároveň je v každém poli zárodek opačného protikladu. Není nic nikdy na 100%, jinak se změní kvalita a začne se proměňovat ve svůj protiklad © Fotolia.com - i3alda
Jak jing a jan souvisí s přírodními jevy
O tom, jak feng shui vychází ze střídání ročních období a z pozice světových stran, jste mohli číst v předchozím článku.
Svého maxima dosahuje jang vždy 21. června, letním slunovratem. Od toho dne se pak zemská osa odklání a dostáváme energie ze Slunce méně, vlastně se od toho dne začínají dny fakticky krátit a energie začínají „klesat“.
Na planetě, u nás na severní polokouli díky deficitu světla a tepla se dny krátí, je více chladno a vlhko, dostáváme více jinové energie, až pak opět ke dni zimního slunovratu dosáhne jin svého maxima, aby se opět změnou naklonění pomyslné zemské osy se k nám Slunce začalo pomalu navracet.
To samé, ale opačně se děje na polokouli jižní. Jin a jang je obrovská dynamika, roztahování a stahování. Tyto jevy se dějí na planetě odkláněním pomyslné zemské osy, přijímáním tepla a světla. Planeta se udržuje v režimu vnitřního pohybu, což pouhým okem jednoho okamžiku nemáme šanci vnímat.
Silná jangová energie velkých horských masivů a k tomu klidná jinová hladina jezer. Je to vyrovnané prostředí, ale svým způsobem jde o extrémy vyšších i nížších poloh jangového a jinového principu krajiny. © Fotolia.com - Liliya Sayfeeva
Rovnováha a extrémy – popis přirozeného fungování světa
Malé je součástí velkého a je to ten samý energetický a koncepční model, platící pro makro i mikro systémy. Pro našince to může být celkem náročné v naší hektické době, možná až strašidelné, být sami se sebou, umět se pozastavit, vnímat svoje pocity z vnějších impulsů, nechat je na sebe působit, poté je definovat, zafixovat a zasadit do svého životního kontextu.
Říkáme, když popisujeme situaci, že něco je více jin a něco více jang. Porovnáváme situace, kvalitu prostorů, domů, stav věcí, náš zdravotní stav, životní postoje, ekonomickou situaci. Stav všeho se stále proměňuje. Jsou to změny, které oscilují v normální hladině, kdy jsme schopni pohodově zvládat život.
Pouštní vyprahlá, suchá, horká krajina, zde ve tvorbě krajiny převládal princip jang. Směrem ven a nahoru směřující síla, která je tvořila, je zde v extrémní, polaritní poloze. Všimněme si barev a nechme je na sebe působit. Vnímejme, jaké máme pocity. Zpětná vazba je zásadní, a to nejen pro tvorbu interiérů. © Fotolia.com - radek
Někdy může nastat potencionálně moment, nebo stav, kdy je něco v extrému, tedy v nerovnováze v důsledku nadbytku. Kdy něco je předimenzované, něčeho je moc (moc práce, moc velká okna, moc velký dům, moc aut na silnicích ve špičce, moc a často masa v jídelníčku atd.).
Někdy naopak vzniká problém, kdy něco je poddimenzované, něčeho nedostatek (málo práce, malá okna, málo světla, málo radosti, málo emocí, nedostatečná výživa...), a vzniká nerovnováha, stagnace v důsledku nedostatku.
Arktická, studená, chladně modrá i mokrá, stále pod sněhem a ledy schovaná, ledem tvořená krajina. Převládající síla, která ji dala vzniknout, měla povahu směřující do středu a dolů, tedy jin. © Fotolia.com - alexey
Opět, vnímejme barvu, a provnejte si pocity z obou extrémních ukázek krajin. Pokud se extrém vyskytne, měla by být snaha přivést věci do rovnováhy zase na té úrovni, na jaké vznikl (zdravotní, pracovní, nebo ve vztazích, v prostoru se necítíme pohodlně atd.). Je to jako bychom rozplétali zamotané klubko vlny. Abychom to dokázali, musíme být dobrými pozorovateli, dále je nutné znát principy a umět je používat.
Sdílet / hodnotit tento článek