Mantinely místa a originalita provedení
Profesionálové z architektonického studia Dekleva Gregorič Architects připouští, že návrh a zpracování celého projektu do značné míry ovlivnil styl již přítomné lokální architektury. Snaha o zasazení objektu do kontextu nejen se po stránce materiálové, ale i funkční, se tak stala jedním z limitujících faktorů provedení. Výsledné provedení tedy mimo jiné vycházelo z diktátu rurálního charakteru zástavby, přítomnosti nedaleké sakrální stavby a okolní krajiny lidmi dosud harmonicky rozvíjené. Zásah do této harmonie nebo nepodmíněná změna by přinesla negativní změnu v širokém měřítku.
Kostel ze 16. století, blízkost starých dřevěných roubených stodol, hraniční postavení plánovaného domu na kraji obce, to vše může být vnímáno jak klad či zápor. Záleží ovšem na provedení a myšlence, s jakou do tohoto místa přicházíte. Jak podotýká vedoucí projektu, Aljoša Dekleva, bylo zapotřebí v první řadě „přiznat si, co je v lokalitě výstavby skutečně typické“. „Nemohli jsme fyzicky jít za objem okolních staveb, nemohli jsme se vymanit z područí tradičního materiálu. Ve vesnici jsou také typické sedlové střechy, a toho jsme se také přidrželi.“ Architekti ale jen nesledovali místní předlohu, a sami šli za rámec konvence. Chimney House (jak projekt nazvali) tak do značné míry odráží originalitu zpracování, které vychází z „typologické transformace“ a specifických přání uživatele.
Otevřená dispozice kolem srdce domu
Pokud jde o konkrétní dispozice obytného domu, pracovali architekti se zastavěnou plochou o rozměrech 145 metrů čtverečních. Z hlediska využitelnosti byl tento prostor rozšířen o zprůchodněné podsklepení (99 m2), čímž se celková využitelná plocha domu zvýšila na sympatických 205 m2. Aby tato plocha byla obyvateli skutečně efektivně využitelná, je vnitřní profil řešen jako prostor o otevřeném objemu, dělený minimem zdí. Schodiště nenásilně rozšiřují místnosti, namísto aby z nich místo ubíraly. Jsou přechodem, který vše spojuje dohromady.
Z hlediska konkrétních dispozic je rozvržení závislé na „srdci“ – krbovém komínu kuchyně, která přechází v prostornou jídelnu. Toto „srdce“ pak tvoří středobod celého vnitřního metabolismu, kterým proudí lidská energie. Jídelna, která může být využita jako společenská místnost nebo obývací pokoj, přechází na jedné straně do zvýšeného přízemí ložnice (s vlastní oddělenou koupelnou, vmezeřenou mezi protiběžná schodiště), a na straně druhé do vstupní dvorany. Toto základní rozdělení pak přejímá i suterén. Kuchyň je vybavena multifunkčním sporákem, který slouží jako zdroj tepla pro vytápění (je vyhříván dřevem).
„Kuchyně hraje v soukromém a společenském životě zdejších lidí zásadní roli,“ říká Dekleva. „Je to místo, kde se sesednete nad jídlem a společným povídáním, je to místo, kam zvete hosty. A naši klienti, mladý pár, nejsou výjimkou.“ Centrální pozice kamen pak determinuje celý koncept pravidelné distribuce domu. Vzhledem k tomu, že okna jsou umístěna prakticky jen po stranách, byl by ale interiér poněkud tmavý (případně by si žádal jiný model umělého osvětlení). A právě v tomto bodě se projevila invence architektů.
Radikální řez hřebenem
Celý obytný dům, respektive atypicky vyvýšený obdélníkový řez na hřebenu sedlové střechy, je otevřený. Objektem Chimney House v celé délce vede „nezacelená rána“, která ale v prostoru celého přízemí zprostředkovává maximální přístup denního světla. Vyvýšený střešní lem zajišťuje, že tento nezvyklý prvek (který by mohl být z hlediska krajinného rázu vnímán rušivě) zůstává neviděn. Přesto je přítomen, a je plně funkční. Tento světlík, vedený po celém lineárním objemu budovy, je hned po kamnech jedním z nejvýraznějších rysů celého obytného domu. Jeho prosklením tak můžete sledovat dráhu slunce po obloze, nebo jen komentovat vývoj počasí. Tento prvek ale rozhodně dodává celému obytnému domu dynamiku.
Nedostatek přirozeného světla je řešen ještě rozšiřujícími se průřezy v obložení, přecházející do okenních nik. Světlé zbarvení vnitřních prostor napomáhá vytvoření „hřejivé atmosféry“, a plošně zakomponované dřevěné obklady vizuálně korespondují s „tmavou materialitou starých dřevěných stodol v okolí“. Za materiál tu bylo zvoleno světlé dřevo dubu, s povrchovou úpravou. „Definice materiálu interiéru plně reaguje na hmatové schopnosti obyvatel, je to symbol uklidňujícího doteku,“ dodává Dekleva. „Tato pocitová hostinnost materiálu subjektivně narůstá v kontrastu se surovým provedením železobetonového stropu, s ponechanými otisky dřevěného bednění.“
Zkuste žít bez nábytku. Nepotřebujete ho
Zajímavým nápadem je i „funkční“ provedení prostoru. Dřevem obkládané stěny a hluboké propady oken mohou vyvolávat stísněný dojem, ale jen do doby, než si uvědomíte, že úložné prostory, skříně a policové systémy se nachází právě ve všudypřítomných obkladech. Jsou zakomponovány do stěn, a proto působí místnosti minimalistickým dojmem. Prostota a nepřítomnost nábytku dává zdejšímu bydlení neobvyklý rozměr. Člověk si uvědomí, že draze vykoupené metry čtvereční rozlohy našich bytů ztrácíme jen tím, jak je zaplňujeme nábytkem. V Chimney House tyto metry oželeli, ale zato získali prostor na život bez okázalého nábytku.
Na pojem „materialita“ narážíme v popisu obytného domu Chimney House ještě jednou, a to při vymezení charakteru vnější fasády. Ta je cele provedena v hutných deskách opracovaného modřínu, které jsou impregnovány olejem. Díky tomu došlo k jejich výraznému ztmavnutí, a současně tak k vyladění vztahu s již existující zástavbou. Tento počin nebyl náhodný. „Sekundární střešní plášť, provedený v tomtéž duchu, zajišťuje kontinuitu tmavého dřeva na místě i v okolí,“ připomíná Dekleva. „Je to zvláštní, ale tím že jsme zdůraznili dřevo na fasádě a střeše jsme, vlastně potlačili její význam. Tím že jsme jeden prvek akcentovali, učinili jsme ho v rámci dané lokality neviditelným a přirozeným.“
Transformace archetypu
Velmi zajímavý postřeh k celé realizaci obytného domu Chimney House od Dekleva Gregorovič Architects zaznamenal Jure Grohar, který se v rámci své činnosti lublaňského Muzea architektury a designu (MAO) lidové a moderní architektuře věnuje:
„Při pohledu na Chimney House může pozorovatel snadno odhalit reference na tradiční slovinskou architekturu, lidovou řemeslnou zručnost nebo sestoupit ke kritické modernistického pojetí regionální architektury. Každý si může snadno najít to své. Ale tyto naznačené odkazy a reference nejsou to podstatné. Mnohem zajímavější je otázka postavení jednoho jediného prvku, který změní vyznění celého ústředního tématu. A to je bod, ve kterém se dotýkáme samotného pojetí transformace architektonických archetypů. Nestává se totiž, že by právě jeden jediný prvek ovlivnil prostorový koncept, vnímání a objemové vyjádření celého objektu.“
Grohar dále pokračuje:
„Architektura je často „dělena“ na architektonickou a technickou složku. Technický aspekt přitom bývá obvykle vnímán jako banální nezbytnost, dokonce někdy jako překážka k vyjádření „čisté“ architektonické myšlenky. V tomto konkrétním případě se ale technický aspekt stal základní výzvou a jednou z nejdůležitějších bází celého projektu. A je to dobře: historicky to byl krb, ohniště nebo žároviště, co ze stavby dělalo domov. Kamna jsou symbolem tepla, světla, jídla, rodinného kruhu, je to srdce domu. A Chimney House znovu tento
Údaje o projektu
| Název projektu: | Chimney House |
| Typ projektu: | Výstavba obytného domu |
| Architektonické studio: | Dekleva Gregorič Architects |
| Lokalizace: | Logatec, Slovinsko |
| Vedoucí projektu: | Aljoša Dekleva |
| Projektový tým: | Tina Gregorič, Vid Zabel, Primož Boršič |
| Klient: | Soukromá osoba (Andrej Dolenc) |
| Zahájení projektové činnosti: | 2012 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2016 |
| Výměra parcely: | 830 m2 |
| Zastavěná plocha: | 145 m2 |
| Využitelná plocha: | 205 m2 (106 m2 přízemí, 99 m2 suterén) |
Sdílet / hodnotit tento článek