Jméno Tim De Chant není ve světě architektury rozhodně neznámé. Věnuje se totiž designérské profesi, zpracovává studie rozsáhlých stavebních projektů a ještě o tom všem píše na svém popularizačním blogu PerSquareMile. A právě na něm uveřejnil svůj text: „Můžeme prosím přestat kreslit na mrakodrapech stromy?“ ve kterém upozorňuje na nereálnost tohoto počínání z hlediska běžné praxe.
Vizualizace stopatrových věží topících se v zeleni sice lahodí oku, ale jsou podle něj přinejmenším nesmyslné. „Nejdřív to byli ptáci,“ píše De Chant. „Na každé vizualizaci projektu ve vzduchu alespoň malé hejno ptáků, aby celé dílo působilo živě a dynamicky. A teď? Jestli chcete, aby váš projekt výškové budovy vypadal o něco víc trendy a připadal každému udržitelnější, dejte mu na střechu strom. Nebo raději tucet stromů.“ A má pravdu: koukněte se třeba web Inhabitat, kde jsou ke zhlédnutí prezentace nejnovějších moderních eko-staveb, včetně těch výškových. Pro zelené listí nevidíte stěny.
Profesionálové na poli architektury tak podle De Chanta dokazují své chabé znalosti z botaniky. „Víte, růst vegetace ve výšce nad 100 metrů nad silnicí stojí opravdu za houby. Život ve městě je pro stromy těžký už na úrovni přízemí, natož pak v drasticky proměnlivém klimatu výškového horizontu.“ Problém představuje například vítr, proměnlivost teplot kolísající ve čtyřiadvacetihodinovém rytmu nebo narušení procesu evapotranspirace uzavíráním průduchů. „Jakoby snad kolegové nikdy neviděli, jak a proč vypadají stromy pod vrcholy hor,“ dodává De Chant. Rozhodně totiž ne tak líbivě, jak vypadají na jejich nákresech.
Zdroj: Studio Liebskind
Dále také varuje, že momentální teplota povrchu mrakodrapu může být na nezastíněné straně až o 14 stupňů Celsia vyšší, takže se nedá hovořit ani o nějaké symetrii výsadby. „A co nějaká logistika? Přemýšlel někdo o tom, jak by ty stromy asi měly být zalévány a hnojeny?“ Přírodní podmínky ve výškách jsou extrémně proměnlivé, a stromy na podobnou zátěž v zásadě nejsou stavěny. Jistě, řada druhů nevlídné klima ustojí, ale kdo kde viděl vizualizace výškových budov pokrytých odolnými smrky. „To vše dohromady je vysvětlením, proč zatím máme mnohem více stromů namalovaných na výkresech, než kolik jich roste na výškových budovách,“ uzavírá De Chant. A řešení? „Nechat stromy růst tam, kde jsou.“
Sdílet / hodnotit tento článek