Urbanistická situace
Pozemek naproti Janáčkovu divadlu v centru Brna je dnes nepříliš zajímavým parkem. Jeho poloha z něj dnes ale činí jednu z urbanisticky nejvýznamnějších volných ploch v historickém jádru města. Blízkost dalších kulturních institucí – galerií, divadel a kin – jen posiluje potenciál využití místa pro další rozvoj brněnské kulturní čtvrti. Právě sem, přímo za budovu Místodržitelského paláce, je zasazen návrh nové části Moravské galerie – budovy pro sbírky současného umění.
Urbanistická situace místa není jednoduchá. Nepravidelný pozemek se k ulici otevírá pouze jednou svou stranou, z ostatních je obklopen stávajícími budovami. Vede přes něj však několik důležitých pěších tras spojujících centrum s okolím Janáčkova divadla pasážemi a průchody.
Současná budova Moravské galerie, Místodržitelský palác je původně klášterní budovou pocházející ze 14. století, která byla v 17. století přestavěna na palác. Klášter byl postaven těsně u městských hradeb, jejichž průběh dnes kopíruje ulice Rooseveltova. Náš pozemek tedy nebyl nikdy zastavěný a po zboření hradeb se stal parkem u městské třídy.
Návrh
Právě volnost a prostor, který budova Místodržitelského paláce vždy měla, návrh zachovává. Nechává pozemek otevřený, prostupný a historickou zástavbu nezastiňuje. Většina nové budovy galerie je skrytá pod terénem, na povrch vystupuje jen vstupní část s veřejně přístupnou kavárnou a galerijním obchodem.
Střecha galerie je nejvýraznějším architektonickým prvkem. Je tvořená prolamovanou plochou, postupně vyrůstající z terénu. Celá střecha je přístupná a převážně zatravněná. Díky této možnosti využití střechy získává galerie možnost rozšíření svého prostoru do exteriéru, kde se mohou konat nejen výstavy, ale i doprovodný program v podobě koncertů nebo performance. V jihozápadní části pozemku tvoří svah střechy spolu s protilehlou tribunou přirozený amfiteátr a intimnější prostor propojený s centrem města skrz průchod v křídle Místodržitelského paláce. Průchodnost pozemku, důležitá pro urbanistické fungování prostoru a propojení míst v centru města, tak zůstává plně zachovaná – vnitřkem objektu vedoucí volný průchod mezi Moravským náměstím a pasáží Typos, stejná trasa po střeše objektu, i spojnice piazzety Janáčkova divadla a centra města.
Vnitřní uspořádání
Srdcem galerie je velké otevřené foyer s centrálním schodištěm, vertikálně propojující všechna patra galerie, nabízející pohled na spodní stranu polygonální střechy. Ve vstupním patře se nachází kavárna a obchod, recepce, šatna a administrativní zázemí. Oba vchody jsou propojeny lávkou vedoucí nad převýšeným prostorem foyer. Ve dvou podzemních podlažích pak jsou umístěny výstavní prostory, depozitáře a další obslužné a technické prostory galerie.
Zásobování galerie a transport exponátů probíhá přes tranzitní depozitář a prostor garáží, nabízející pár parkovacích míst pro zaměstnance galerie. Tento prostor je přístupný po rampě z ulice Rooseveltova v jižní části pozemku.
Z posudku oponenta Martina Stosse
Michaela Jandeková navrhla hybridní dům (křížence galerie a krajiny). Pochozí střecha přístavby vytváří jakousi umělou, zatravněnou, krajinu rozdělenou do polygonů. Existující pěší propojení a památný strom jsou propsány do tvarování střechy.
Koncept budovy nekonkurující svému okolí se mi líbí. Autorka se rozhodla schovat budovu pod zem a nenarušovat tak prostředí městské třídy vzniklé zbouráním hradeb v 19. století. I přes zjevný fakt, že výsledná budova je ve svém prostředí velmi nenápadná, jde o silné gesto. Zakomponování památného stromu do těla budovy je skvělé.
Odůvodění výběru ocenění redakcí
Oceněný projekt redakci TZB-info.cz a ESTAV.cz zaujal svým konceptem zasazení pod terén s plnohodnotným parkem na povrchu. Pro účely využití objektu jako galerie se jedná o následováníhodné řešení, projekty takového rázu jsou veřejností zpravidla pozitivně vnímané. Parcela umožňuje dvojí funkční využití. Velké objemy galerie nezabírají na povrchu místo, povrch je využitý pro rekreační zeleň. To je výhodné z hlediska úspor energií budovy, pro zadržování vody v krajině nebo snižování prašnosti prostředí. Slabou stránkou je nedostatečné řešení urbanistických problémů v území. Koncept však má potenciál, který z našeho hlediska umožňuje v dalších fázích projektu i s tímto problémem pracovat. Lze si dobře představit například pořádání akcí či uměleckých instalací i pod širým nebem na střeše (v parku) a tím nenásilný přesah galerie do veřejného prostoru.
Sdílet / hodnotit tento článek