"Památkáři prohlédnou každý kámen a vystaví mu rodný list, kde zhodnotí asi 30 jeho parametrů. Po vyhodnocení sdělí, co se s každým kamenem udělá. Některé budou vyměněné celé, někde se část oddělí a nahradí," vysvětlil Zemánek. Práce podle něj budou trvat asi deset let, postupně oblouk po oblouku. Oprava ale bude postupovat zespodu mostu, takže turistický provoz nijak nenaruší.
Nejvíc poškozený oblouk přes Čertovku je v současnosti zespoda pokrytý dřevem, aby z něj kousky pískovce neodpadávaly. Podle Zemánka se ale musí už kolem Vánoc odstranit, protože dřevo už dosluhuje. Ve špatném stavu jsou také podstavce dvou soch, jejichž kopie by se měly na most vrátit. Těmi se podle Zemánka bude muset při opravách začít.
Přibližně před deseti lety byla na mostě položená izolace proti vodě, která změnila pohyb vody v celém mostě. Dříve ji stavitelé totiž nechávali protékat volně stavbou, vzhledem k chemikáliím v dešťové vodě, soli a chlóru to však již déle nebylo možné, protože by se most poškozoval. Izolace vsakování zabrání. "Voda, která tam desítky let tekla a z mostu se stala houba, postupně odchází. Prostřednictvím zdí a oblouků se vypařuje," uvedl Zemánek.
Nově byla vytvořená betonová deska a nastříkána izolace. Zábradlí bylo opraveno z kocbeřského pískovce, což někteří odborníci kvůli jeho světlému odstínu kritizovali. "Celý plášť včetně kamenů až na dno řeky je původní z různých rekonstrukcí," doplnil. Stav mostu poškodily také injektáže ze 70. let, cementová malta pískovec vysušuje a tedy ničí.
Problémem Karlova mostu, ale také Libeňského a dalších pražských mostů, je oteplování a ochlazování. "V létě jsou oteplovány sluncem, ale chlazeny zevnitř. V zimě chlazeny zvenčí, ohřívány zevnitř, což je zdrojem největšího napětí klenby," vysvětlil Zemánek. Jádro mostu totiž není z pískovce, ale z lámané opuky. Statický stav mostu je ale velmi dobrý.
Stavbu mostu zahájil 9. července 1357 na popud Karla IV. kamenický mistr Otlín, který získal zkušenosti na stavbě staršího kamenného mostu v Roudnici nad Labem. "Zakladatelem Karlova mostu nebyl Petr Parléř, jak se traduje. Tomu bylo 23 let a neměl na své jméno právo stavět žádnou stavbu," dodal Zemánek. Parléř stavbu převzal až po Otlínově smrti.
Tehdy Kamenný, dnes Karlův most byl založený v místě strženého Juditina. Stál na kulatých kamenech podobných mlýnským kamenům. Lícní kvádrové zdivo bylo z pískovce, jádro z lámané petřínské opuky zalévané maltou. Po současných opravách se všechny kameny ukládají pro budoucí využití. Ve skladu na Šutce jsou zatím ty z opravy zábradlí, podle Zemánka je jich asi 500.
Správce: Karlův most vydrží jakoukoliv velkou vodu
Karlův most podle jeho správce Jana Zemánka vydrží jakoukoliv velkou vodu. Dříve se voda mohla dostat pod mostní pilíře, od obnovy po povodni z roku 1890 jsou však pilíře pevně spojené se skálou. Novinářům to Zemánek, který je zároveň vedoucím oddělení mostů Technické správy komunikací, řekl u příležitosti 660 let od zahájení výstavby mostu.
"Dnes je most připraven na jakoukoliv vodu jakékoliv rychlosti, protože všechny pilíře v řece jsou zabezpečeny tak, že jsou spojeny se skalnatým podložím," vysvětlil Zemánek. Pilíře jsou podle něj natolik masivní, že je voda nemůže poškodit. Předtím je voda podemlela, neboť most byl založený jen 2,2 metru pode dnem. Proč to bylo tak mělce, historikové nevědí.
Most poškodila zejména povodeň v roce 1890. Materiál splavený z Vltavy a Berounky se nakupil u Kampy a ucpal jednu třetinu řeky. Hlavní proudnice proto vedla jinudy. "Voda rozebrala dno do hloubky šesti metrů. Pilíře se pootočily a strhly klenbu," vysvětlil Zemánek.
Při následující opravě se v jámách šest metrů pode dnem našly i zbytky vorů, které voda sebrala na Výtoni. Bylo třeba obnovit pátý a šestý pilíř. A aby lépe odolávaly vodě, byly zúženy a nově jsou v nich duté prostory.
Do dna byly zakotvené pomocí speciálních potápěčských zvonů používaných ve stavebnictví, takzvaných kesonů. Ty obsahují vzduch, takže v nich je možné pracovat pod vodou bez dýchacích přístrojů. Vlastní vahou klesá keson do vykopané stavební jámy a dělníci uvnitř něj odkopávají podloží. Nakonec se zvon vyplní betonem a stanou se součástí mostního pilíře.
Velká povodeň poškodila Karlův most už v roce 1432, kdy přišel o sedm pilířů z 16. Opravoval se přes 70 let. Potom přišla devastující povodeň v roce 1890, takže po dva roky sloužila jen provizorní lávka.
Povodně v posledních letech Karlův most nepoškodily. V roce 2002 v metropoli velká voda napáchala škody za 27 miliard korun. Voda zatopila desítku čtvrtí, evakuovány byly desítky tisíc obyvatel. Pod vodou skončily stanice metra, část zoo, voda poškodila řadu staveb a památek. Pod některými protipovodňovými hrazeními přitom voda prosakovala, v Holešovicích či Karlíně tato hrazení dokonce vůbec nebyla.
O 11 let později Vltava zaplavila Modřany, Zbraslav, Lahovice a Lahovičky, na severu Prahy část Troje a Císařského ostrova. Pod vodou bylo přes šest desítek komunikací. Potíže nadělaly menší toky, zejména potoky Botič, Rokytka a Šárecký potok. Škody se odhadují na 2,2 miliardy korun.
Sdílet / hodnotit tento článek