Prostor není tvořen pouze materiály získanými z přírodních zdrojů, ale též samou přírodou, zejména rostlinami, rozptýleným i přímým světlem, vodními prvky, nerosty. Dobrý návrh musí obsahovat také zásady zahradní tvorby, psychologie a fyziologie člověka. Protože člověk tráví čtyři pětiny svého života v interiéru a 85 % jeho vjemů jsou vjemy zrakové, biofilní designér zajišťuje v interiéru příjemné ozelenění a uspořádání věcí a osvětlení tak, aby vnímání prostoru bylo pro člověka příjemné a účinně se podílelo na vytváření pozitivní ladění (viz článek Vliv biofilního designu na psychiku lidí v interiéru).
Vědecké ústavy zabývající se biofilií
Uvedené aspekty biofilního designu se v současné době stávají základní filosofií a metodou architektury živé budoucnosti (Living Future Architecture), živou architekturou (Living architecture). Zakladatelem a průkopníkem je Mezinárodní ústav pro živou budoucnost (International Living Future Institute, Seattle), který spolupracuje s Mezinárodním ústavem pro pohodové budovy (International WELL Building Institute, Washington). Oba ústavy navazují na činnost Mezinárodní rady pro šetrné budovy (International Green Building Council), vytvářejí, shromažďují, posuzují a rozšiřují projekty, které splňují kritéria biofilních exteriérů a interiérů. Ústav pro pohodové budovy zpracovává standardy pro biofilní interiéry, Ústav pro živou budoucnost propaguje moderní biofilní design na veřejnosti (výstavy, konference). Pro šíření zásad živé architektury vychází časopis Journal of living architecture a internetový čtvrtletník Living Architecture Monitor. Na sociálních sítích je celosvětově velice využívaný portál Urban Jungle (městská džungle, ale snad příjemněji městské zelenění) .
Zdroj: Fotolia.com - Photographee.eu
V praxi zatím omezeně
Zásady biofilie se uplatňují i v tuzemsku především v exteriérech měst, kde se na mnoha místech mezi domy vytvářejí zelené oázy klidu a uvolnění. Je to nejenom zeleň, ale i ostatní složky přírody: kamenné útvary či vodní prvky. Do interiérů vstupuje příroda zatím zpravidla pouze do vstupních hal a atrií prodejních a komerčních organizací. Používají se velké solitérní rostliny ve vysokých nádobách, nebo se budují velké vodorovné záhony. Ty jsou buď na podlaze, v zemních žlabech nebo vyvýšené na nízkých podestách. Běžné jsou i vzrostlé stromy nebo keře, a též vodní prvky.
Pozor na akustiku čeřící vody
Pokud je v záměru používání vodotrysků nebo vodopádů, nebo pokud mají být na tekoucí vodě peřeje, je třeba dobře znát akustické vlastnosti prostoru, aby po výstavbě nedocházelo v přilehlých pracovních prostorech k rušivému hluku. Vodorovné záhony nebo prostory se stromy bývají doplňovány sedacím nábytkem a stolky a slouží k odpočinku nebo k jednání zaměstnanců, zákazníků a klientů. Záhony, vysoké keře a stromy jsou příjemné i v restauračních prostorách. Zde je velmi důležité správné rozmístění rostlin a jejich dobré osvětlení. Stromy ve volné přírodě jsou osvětlovány shora i ze všech stran. Tak by tomu mělo být i v interiéru.
Rostliny a zemina způsobují velká zatížení
K projektům je nutné též připomenout, že velké záhony rostlin, stromy a velké vertikální zahrady způsobují velké zatížení staveb. To musí být vzato v úvahu již při projektování stavby. Mělo by být proto samozřejmé, že pro umísťování všech rostlin, solitérních i na velkých záhonech, ať horizontálních nebo vertikálních, které vyžadují konstrukční začlenění do stavby, je nutná úzká a rovnocenná spolupráce stavebního architekta a zahradního designera od samého začátku přípravy stavby i v celém průběhu její realizace.
Doporučená zahraniční literatura:
- Patrick Blanc, The Vertical Garden, from Nature to the City, 2008, 2012
- www.patricblancverticalgarden.com
- Haike Falkenberg, Gärten in Häusern, 2011
- James M. DelPrince, Interior Plantscaping, Principles and Practices, 2013
- Gilkl Hale, Praktická příručka Feng-šuej, 2006
- Irene Schampaert, Juduth Baehner, Wonder Plants, 2. ed., 2016
- Igor Josifovic, Jzdith de Graaff, Urban Jungle, 5 ed., 2016
Sdílet / hodnotit tento článek