Designéři využívají poznatků psychologů, pedagogů a lékařů a zařizují interiéry tak, aby se v nich lidé cítili co možná nejlépe. Řídí se i doporučeními botaniků a vybírají takové rostliny, které dokážou ovlivnit soustředěnost pracovníků či žáků ve školách, snižují únavu a nemocnost návštěvníků i každodenních obyvatelů budov. Uvedené účinky jsou podle výzkumů nejefektivnější při vykonávání náročných duševních prací. Z tohoto hlediska je přítomnost rostlin nejužitnější v prostorách, kde se vyvíjejí nové konstrukce, přístroje, vykonávají se náročné laboratorní práce, kde se tvoří náročné výpočetní programy a všude, kde větší část pracovní doby je vyplněna tvořivou prací. Významný vliv mají rostliny ve školách, kde přispívají k soustředění žáků a posluchačů, ve školkách zejména ovlivňují činnost hyperaktivních dětí. Oceňuje se jejich vliv na stavy deprese ve zdravotnických zařízeních, v jednacích prostorách obchodních a bankovních organizací.
To všechno ovšem platí pouze tam, kde rostliny jsou příhodně umístěné, v příjemném souladu s ostatním mobiliářem a dobře osvětlené. Příčinou příznivých účinků rostlin je především odvěká vazba člověka na přírodu, ale také dynamika růstu rostlin, neustále se měnící tvary, které v nás vyvolávají touhu k neustálým změnám v našem životě, k dokonalosti, užitečnosti a líbivosti. Biofilní design nejsou ale jen rostliny z přírody. Jsou tu i konstrukce nebo předměty z čistého přírodního dřeva (obložení stěn, sedačky, poličky, svítidla, stojací lampy), misky s mořskými ulitami z dovolené, krystaly polodrahokamů, oblázky, malé skalky, to vše ve vzájemném souladu s mobiliářem a jinými výzdobnými předměty.
Zdroj: Fotolia.com - chansom-pantip
Barvy v biofilním designu
Lidé asi 80 % všech počitků ze svého okolí vnímají zrakem, a proto světlo a barvy značně ovlivňují náš psychický stav. Designéři většinou chápou pojem barva jako vlastnost povrchu předmětů. Z psychologického hlediska ale barva není vlastností povrchu předmětů, ale je to zrakový vjem světla, přicházejícího ze světelného zdroje nebo odraženého od předmětu. Označuje se slovem chromatičnost. Barevná úprava povrchů se pak nazývá kolorita. Chromatičnost je určena spektrálním složením světla, které na objekt dopadá, a jeho osvětleností. Při nulové osvětlenosti jsou všechny objekty černé. S přibývající osvětleností se chromatičnost světla mění v závislosti na koloritě povrchu a na intenzitě a spektrálním složení světla. Spektrální složení světla se hodnotí (náhradní) teplotou chromatičnosti, která se vyjadřuje ve stupních Kelvina (K). Barevný tón světla zdrojů o teplotě chromatičnosti 2700 až 3300 K se jeví do žluta (teplý bílý, žárovkové světlo), barevný tón vyšší než 5300 K do modra (chladný bílý, denní světlo). Barevný tón světla dost podstatně mění i barevný tón osvětlovaného předmětu. Z toho plyne, že designér by měl vybírat a ukazovat zákazníkům barevné tóny ze vzorníků barev za takového osvětlení, které převažuje v objektu, kde bude barevná úprava použita.
Při volbě barev je třeba znát jejich psychologické působení na člověka. To je velmi individuální, k tomu je nutné při navrhování přihlížet, ale jsou jisté účinky, které jsou platné pro každého člověka. Tyto účinky jsou v různých publikacích uváděny jinými formulacemi, ale z věcného hlediska nejsou příliš rozdílné. Rozdílnost se může projevovat při tónování velkých ploch a též v kontrastu k jiným barvám v pozadí. Žlutá nebo oranžová barva se jeví jako hnědá, pokud pozadí je tmavé. Velké plochy tónované některými barvami nebo světlo těchto barev může i nepříznivě ovlivňovat zrakovou pohodu a zdravotní stav lidí.
Uvedu některé příklady: Červená barva je vzrušující, povzbuzuje k činnosti, vzbuzuje touhu po dosažení úspěchu. Je-li použita na malém prostoru spolu s jinými vhodnými barvami (červený tulipán se zelenými listy), působí velice svěže. Celá červená stěna za zády ředitele velmi nepříjemně ovlivňuje zde jednající spolupracovníky nebo návštěvníky, kteří mají tuto stěnu před sebou. Působí dráždivě, podněcuje k nadsazování vlastní důležitosti, neochotě k uznání názorů druhých a velice ztěžuje jednání. Velká červená plocha v obývacím pokoji způsobuje v jistých situacích nervózní komunikaci mezi členy rodiny a může vést třeba až k rozvodovému soudci.
Ale i malé červené plochy v bíle tónovaném pokoji s bílým nábytkem jsou nepříjemné. Vytvářejí příliš velký kontrast s monotónním pozadím, zrak člověka už při příchodu a pak při pobytu v místnosti stále přitahují, a to vede k nesoustředěnosti a k neklidu. Znám extrémní případ, kdy celou místnost v psychiatrické léčebně tónovaly příjemnou zelenou barvou v domnění, že to pacienty bude uklidňovat. Pacienti odmítli v této místnosti pobývat. Měli pocit, že se dusí ve vysoké trávě nebo že jsou v hustém mlází a nevědí, jak se dostat ven.
Zdroj: Fotolia.com - Dariusz Jarzabek
A ještě jeden závažný případ, kdy místnost, kde lidé tráví čas před usínáním, je vymalována modrou barvou. To se týká dětských pokojů a ložnic, kde se děti před spaním ještě učí nebo kde si všichni ještě čtou. Spektrální oblast modré a modrozelené barvy neumožňuje náležitou tvorbu spánkového hormonu, melatoninu. To působí špatně na usínání a průběh spánku. Je-li takový stav trvalý, vznikají závažné zdravotní potíže. Tak je tomu určitě při používání stolních lamp a nočních lampiček s chladnými zdroji LED, které se používají pro večerní práci u stolu nebo pro čtení v ložnicích.
Světlo a zrakové vnímání
Má-li jakýkoliv objekt působit na psychiku člověka a vytvářet příjemný zrakový vjem, musí mít náležitý jas, kontrast jasu s okolím (pozadím), musí být osvětlován ze správného směru, případně ve vhodném prostorovém úhlu, a pro správné barevné podání musí mít světelný zdroj vhodné emisní spektrum.
Sdílet / hodnotit tento článek