Jak se měří netěsnosti domu? Co je to vzduchotěsnící vrstva?
Netěsnosti představují celkovou průvzdušnost obvodového pláště budovy a tu stanovuje norma ČSN 730540-2 jako hodnotu n50 [h-1]. Čím menší je tato hodnota, tím je větší vzduchotěsnost stavby. Pro pasivní dům s řízeným větráním se zpětným získáváním tepla (rekuperací) je hraniční hodnota 0,6 h-1. Za jednu hodinu se tedy v budově nesmí samovolně (netěsnostmi) vyměnit více vzduchu než 60 % celkového objemu vzduchu budovy. U nízkoenergetických staveb je to pak hodnota 1,0 h-1 v případě instalace řízeného větrání s rekuperací a hodnota 1,5 h-1 u nízkoenergetického domu bez řízeného větrání.
Co je n50
Je to celková intenzita výměny vzduchu při tlakovém rozdílu 50 Pa, což odpovídá tlaku vznikajícímu při síle větru asi 10–13 m.s-1. Měření probíhá pomocí Blowerdoor testu.
Při proudění přes netěsnosti vzduchotěsné obálky budovy rozlišujeme:
- infiltraci – proudění vzduchu do interiéru, což znamená zvýšenou tepelnou ztrátu
- exfiltraci – proudění vzduchu do exteriéru, které přestavuje zvýšené riziko kondenzace v konstrukci
Vzduchotěsnící vrstva tvoří nezbytnou součást každé obálky budovy a zpravidla je tvořena:
- na úrovni podlahy těsnou hydroizolační vrstvou
- na úrovni obvodových stěn (konstrukcí) např. souvislou omítkou či parotěsnou zábranou
- na úrovni střechy např. vrstvou parotěsné zábrany ve formě OSB desek s přelepenými spoji
Všechny tyto úrovně musí být vzduchotěsně spojeny včetně konstrukčních přechodů výplní otvorů, s výjimkou funkčních spár výplní otvorů či jiných funkčních spár.
Funkční spáry jsou rovněž součástí každé obálky budovy, typicky jsou tvořeny spárou mezi rámem a křídlem okna či vchodových dveří. Pro zajištění dokonalé neprůvzdušnosti je vhodné využít rám s trojitým těsnícím profilem, ideálně se skrytými závěsy (panty jsou umístěny mezi těsněními a nepřerušují jej).
Víte, že...
roční tepelné ztráty infiltrací (nechtěným pronikáním vzduchu spárami v obálce budovy) u běžné české novostavby dosahují hodnoty kolem 15–20 kWh/(m2a)? To jsou maximální hodnoty celkové roční tepelné ztráty celého pasivního domu dle české (20 kWh/(m2a)) či německé (15 kWh/(m2a)) legislativy.
U pasivních domů, kde je požadovaná vzduchotěsnost daná maximální hodnotou koeficientu neprůvzdušnosti n50 = 0,6 činí roční tepelné ztráty infiltrací přibližně 3,5 kWh/(m2a). I to je dost, přibližně 20 % roční tepelné ztráty pasivního domu. Proto má velký význam zaměřit se na odstranění veškerých nechtěných netěsností v obálce domu, ale především jejich předcházení a tím dosažení co nejnižších hodnot vzduchotěsnosti n50.
Vady a poruchy ve vzduchotěsnící vrstvě
Vzduchotěsnící vrstva odděluje vnitřní vytápěný, příp. řízeně větraný, prostor od vnějšího okolí. Vady můžeme rozdělit do těchto kategorií:
- chyby ve fázi přípravy projektu či úplná absence vzduchotěsnících opatření v projektové dokumentace (typicky absence detailů)
- závady při realizaci – dodán vadný materiál, neodborná montáž, ignorace systému vzduchotěsnících opatření
- poruchy v důsledku chybné nebo nedostatečné kontroly či absence předběžného měření průvzdušnosti
- vady způsobené neúmyslným či úmyslným poškozením vzduchotěsných opatření v průběhu navazujících stavebních prací
- chyby zapříčiněné neodbornou údržbou či její absencí, poškozením v průběhu provozu budovy
Defekty ve vzduchotěsnící vrstvě v obálce budovy vznikají nechtěně a na různých místech, která lze až na výjimky dopředu těžce odhadnout. Není možné tedy dopředu určit jejich výskyt, a to jak z hlediska četnosti, tak rozsahu. Graficky znázorňuje typická místa úniku (vad vzduchotěsné vrstvy) obr. č. 1.
obr. č. 1 Typická místa průniku vzduchu do/z budovy (zdroj: TZB-info.cz)
Proč musí být dům těsný? Jaké jsou důsledky netěsností
Netěsnosti, které nejsou žádoucí mají řadu negativních důsledků, proto je potřeba jejich výskyt systematicky omezovat. Odstranění nechtěných netěsností není v rozporu s hygienickými požadavky na přívod čerstvého vzduchu do stavby – tento by měl zajišťovat větrací systém (ať již řízený s rekuperací nebo pravidelné větrání okny apod.). Mezi nejzávažnější důsledky pak patří:
- horší kvalita vnitřního prostředí vlivem proudícího chladného vzduchu (průvan, snížená kvalita čerstvého vzduchu)
- snížení kvality vnitřního prostředí v důsledku ochlazení vnitřního povrchu v místě netěsnosti (chladné vnitřní povrchy)
- zvýšené riziko kondenzace uvnitř konstrukce způsobené intenzivním přenosem vlhkosti a případný vznik plísní
- vznik a urychlení degradačních procesů v okolí netěsnosti a zkrácení životnosti celé konstrukce, izolačních materiálů či částí stavby
- snížení účinnosti řízeného větracího systému a zpětného získávání tepla (rekuperace)
- vyšší tepelná ztráta budovy a v důsledku toho zvýšené náklady na energie
- horší akustické vlastnosti obálky budovy
Vzduchotěsnost obálky budovy lze spolehlivě určit pouze měřením. Netěsnosti v obálce budovy vznikají do značné míry nahodile, v průběhu projekční přípravy a realizace budovy, takže bývá obtížné dopředu odhadnout jejich četnost a vlastnosti. Význam měření je tedy pro kontrolu reálně dosažené vzduchotěsnosti klíčový. [1]
Čím vyšší vzduchotěsnosti stavby je potřeba dosáhnout, tím vyšší důraz musí být kladen na kvalitu provedení vzduchotěsnící vrstvy. Čím méně energeticky náročný projekt má být realizován, tím vyšší požadavky budou na kontrolu vzduchotěsnosti kladeny.
Zdroj: 1. Význam měření vzduchotěsnosti. [online]. Asociace Blower Door CZ, 2011. [vid. 14. 11. 2017].
Sdílet / hodnotit tento článek