Aktuální projekt studia ukrajinských architektů ze studia replus design bureau je svým „motivem“ velmi blízký i našemu prostředí. Proč? Představte si následující situaci: jste majitelem vcelku sympatického rodinného domu, na který si v zásadě nemůžete stěžovat. Ostatně, bydlíte ve svém. Vyrůstáte v něm od dětství, pravděpodobně stejně jako vaši rodiče.
Jenže i s respektem k tomuto dědictví musíte občas připustit, že vám prostor vymezený stavbou neposkytuje tolik místa, než kolik by bylo zapotřebí. Ve hře může být třeba rozrůstající se potomstvo. Stěhovat se tedy do nového domu, ke kterému vás ale nevážou žádné vzpomínky, opustit „rodové sídlo“ jen z rozmaru po prostornosti? Nebo se nakonec po zbytek života tísnit? Architekti z Re+ mají odpověď.
Udržet vazbu a přitom růst
A velmi dobře ji v praxi demonstrují na projektu „rozšíření domu“ ve Lvově. Rodinná vilka měla totiž to štěstí, že disponovala patřičným prostorem ve svém okolí. A tak její dvoupatrové rozšíření alespoň technicky nepředstavovalo komplikaci. Celý objekt se tak dočkal velmi sympatického oživení, rekonstrukce, která stavbu posunula z roku 1920 do současnosti. „Obyvatelé měli město i své sousedství rádi a stěhovat jinam se nechtěli,“ říká Khrystyna Badzyan, architektka, která plán „extenze“ domu dotáhla na místě k dokonalosti. „Větší prostornosti přitom nebylo dosaženo na úkor vnitřních dispozic domu, nebyla násilně přerušena kontinuita interiéru.“ A to ani přesto, že rekonstrukce s rozšířením vstoupila do přízemí i prvního patra domu.
„Většina architektů se snaží propojit exteriér s interiérem, navázat vnitřní objem na okolní krajinu,“ vysvětluje Badzyanová. „Náš dům ve Lvově byl sám o sobě již vystaven na principech tradiční architektury, a byl ve své podstatě do svého okolí začleněn. Bylo tedy nezbytné postupovat tak, aby tento rytmus zůstal i navzdory rozšiřující úpravě zachován.“ Vznikal tak předsazený objekt, který jen posouval hranici využitelného místa, ale nenarušoval původní myšlenku. Sepjetí mezi prostorem vevnitř a venku bylo dosaženo jednak okny přes celou stěnu na úrovni přízemí i prvního patra, které zprostředkovávají výhled do zahrady a samy jsou neformálním předělem mezi zahradou a vnitřní dispozicí. Problémy s realizací ale vycházely z jiného směru.
Rychlená stavba a kouzlo prefabrikátů
„K samotné realizaci bylo jen minimum potřebného času, a rozhodně neprobíhala za optimálních podmínek,“ dodává s úsměvem Dmytro Sorokevych, který práce na místě přímo dozoroval. Poté, co byl projekt schválen zadavateli, odjela celá rodina na dovolenou. A vrátit se už chtěli do hotového. Stavební zásah přitom směřoval do obou pater domu, a bylo zapotřebí „minimalizovat sekundární škody“. K tomu je ještě zapotřebí připočítat omezení hlučnosti stavebních prací. Ve vztahu k domům v sousedství musela být zajištěna intimita a soukromí (ačkoliv došlo k rozkrytí jedné cihlové stěny domu). A aby toho nebylo málo celá stavba probíhala v zimě. Sice tentokrát ne na sněhu, ale i tak ve značném chvatu a chladu.
Dům totiž nesměl být „odkrytý“ příliš dlouho, aby nedošlo k jeho poškození. Zvláště bolavé byly v tomto ohledu parketové podlahy v prvním patře. Re+ proto rozpracovali přesný itinerář stavebních prací, který museli všichni bezpodmínečně dodržet. Jeho součástí byla rozborka vnější stěny staré vilky, zakrývání tohoto nově vytvořeného průchodu, a současně budování nosné konstrukce rozšiřující části. „I proto byl zvolen coby nejlepší konstrukční řešení elegantní systém ocelových nosníků. Jimi se vytvořil pevný rámec vstupní místnosti v přízemí a podpěra navazující rovné střechy v podlaží. Neříkáme, že to byl plán bez rizik pro inženýry a stavitele, ale fungovalo to výborně.“
Operace bez následků
Když přišlo na výběr materiálů, soustředili se architekti z Re+ na nenáročné „surové a přírodní“ prvky. „Soustředili jsme se převážně na tenké, lehké nebo vylehčené prvky a prefabrikované části konstrukce. Mohou být totiž montovány ve velké rychlosti, a tempo práce tu skutečně bylo zásadním požadavkem,“ prozrazuje Sorokevych. Aby byl zajištěn kontext se zbytkem „starého domu“, sáhli i zde po mědi (cíleně stařené). „Měď je fascinující svou barevnou heterogenitou a proměnlivostí. A protože její přírodní vyznění je převážně zelenkavé, rozhodli jsme se ji zapojit do obkladů střechy a žlabů,“ vysvětluje Badzyanová. A právě s mědí „ladí“ i provedení paluby střešní terasy.
Používali zde tepelně opracovaný jasan. Ne každý zásah lze vysvětlit jen estetickými hodnotami. Například odstranění cihlové zdi bylo prý nezbytností: vytvářela totiž příliš výraznou bariéru, která prostor nově zamýšleného dětského pokoje a jídelny odtrhávala od života ve zbytku domu. Většina rekonstrukčních prací zasáhla sice jen část původní stavby, ale stále v horizontu dvou pater. „Neustálá snaha uchovat a nepoškodit tolik prvků interiéru pak byla skutečnou komplikací. Bylo to jako řezat do živého s tím, že pacient je během operace celou dobu při vědomí.“
Údaje o projektu
Název projektu: | Extension in Lviv |
Typ projektu: | projekt rodinného domu |
Architektonické studio: | replus design bureau (Re+) |
Lokalizace: | Lvov, Ukrajina |
Vedoucí projektu: | Khrystyna Badzyan, Dmytro Sorokevych |
Dodavatelé materiálu: | Delta Light, FOSCARINI, Poliform, KME, Knauf, Rolf Benz |
Klient: | soukromá osoba |
Rok dokončení (finalizace): | 2017 |
Zastavěná plocha: | 360 m2 |
Počet podlaží: | 1+1 |
Sdílet / hodnotit tento článek