Řeka Waal, jeden z hlavních přítoků Rýna, je součástí osy vnitrozemské lodní přepravy říčního systému Rýn-Máza-Scheldt. V délce svých osmdesáti kilometrů je pečlivě obestavěna hrázemi, které ale přestávají při povodních stačit. V letech 1993 a 1995 hrozilo, že by mohlo dojít k jejich protržení, a při bravurně zvládnuté akci pohotovostních sborů muselo být evakuováno 200 000 osob. To zřetelně upozornilo obyvatele Nijmegenu, Tielu a Zaltbommelu na palčivý problém, k jehož vyřešení jen navyšování a zpevňování hrází nepostačí. Po vyčíslení nákladů na další údržbu historického proti-povodňového opatření se rozhodla holandská ministerstva Obchodu, Dopravy a Životního prostředí pro radikální změnu přístupu.
Udělejme místo vodě
Do popředí se dostal projekt „Místo pro řeku Waal“, unikátní krajinářský záměr, který rovinatou krajinu otevírá občasným záplavám. Ostrý profil vysokých hrází tu nahradil široký poldr, plocha přirozeného rozlivu, který je schopen pojmout masy vody bez přímého ohrožení osídlení. Systém hrází zůstal na jeho okrajích zachován (a posílen), ale s původními hrázemi v těsném dotyku řeky se tu už nepočítá. Lidé se prostě musí smířit s faktem, že dva až tři měsíce v roce může být plocha luk a polí v nivě řeky zaplavena a není vhodná k trvalé zástavbě. Konkrétně v Nijmegenu pak došlo na odstranění staré sypané hráze, vytvoření nouzového koryta a rozšíření ochranného pásma střídavě zaplavovaných luk.
Zalige: most, který občas přeplavete
Významná část rozlohy území připadlo nově vytvořenému přírodnímu parku, který je mimo povodně využíván k rekreačním aktivitám. Svůj díl práce na zatraktivnění prostoru tu odvedli i nizozemští Next Architects, kteří na spojnici břehů vybudovali most Zalige. Je unikátní v tom, že se přímo počítá s tím, že bude zaplavován a část roku stráví pod hladinou řeky Waal. Jeho jemné křivky volně se vznášející nad krajinou lemují nově otevřený prostor. A že je pár dní v roce neprůchozí tu nikomu nevadí. Dalším specifickým rysem této stavby je sloupořadí nášlapných kamenů, betonových monolitů, které mohou při vyšším hladinovém stavu sloužit k přechodu nad hlubinami.
S živly se musí počítat
Stavba názorně dokresluje nový holandský pohled na vodní živel: ne jako na ničivou událost, ale přirozenou součást krajiny, určovanou rytmem ročních období. Mimochodem, z kraje roku 2018 postihly povodí řeky Waal zvláště intenzivní povodně. Hladina vystoupala o 12 metrů nad normál, což je nejvíce za posledních 15 let. Tehdy se opatření s rozšířením koryta a poldru ukázalo jako velmi prozíravé. Původní hráze by si totiž s takovým množstvím vody neporadily. I v této radikální zkoušce vizuálně přitažlivý most od Next Architects nápor ničivé síly ustál bez poškození.
Sdílet / hodnotit tento článek