Přes 70 % obyvatel z 90,2 milionů obyvatel Vietnamu dnes žije v převážně rurálních až venkovských oblastech. Problematický je ale statut toho, co lze v této zemi považovat za venkov. V posledních dvaceti letech totiž tato země zažívá velmi dynamický boom. Ryze průmyslový i ten stavební. A také populační. Bylo by jistě romantické ponechat této jihoasijské zemi charakter polo-tropické divočiny, kterou si udržovala beze změn po šest století. Ale realita se dnes s touto představou rozchází. Není divu, i tady chtějí lidé žít v moderním standardu. Urbanizace zmíněného venkovského prostředí pak ústí v řadu sociálně-ekonomických a environmentálních komplikací, které jsou nejspíš předzvěstí opravdu velké budoucí krize. Alespoň tak to vnímají architekti ze spolku AgriNesture.
Ztráta venkova a překotná urbanizace
V čem vidí hlavní problém? „Že současně zaniká venkov a kompletně se s tím mění, prakticky v průběhu jedné či dvou generací, životní styl obyvatel naší země,“ tvrdí Doan Thanh Ha, vedoucí projekčního týmu. „Jenže právě ten venkovský charakter k téhle zemi patří. A když zmizí, nic jiného tu už lidem nezbude.“ Urbanizace má ve Vietnamu dost divoký charakter. Místo rozvolněné zástavby, obklopení zelení, nastupuje radikální beton a nahusto seskupené, rychle budované rodinné domy. „V průběhu dvaceti let jsme takhle přišli o miliony hektarů zemědělské půdy, a získali tak mimo jiné tři miliony nezaměstnaných zemědělců. A rázem bylo začít třeba řešit věci, které se nás dosud netýkaly.“ Urbanizace, která šla ruku v ruce se zánikem (zástavbou) zemědělské půdy, totiž odstavila spotřebitele od zdroje výživy.
Města rostoucí populaci nenasytí. Nebo ano?
„Nikdy jste se nemuseli starat o ovoce a zeleninu, protože jste ji měli na vlastní zahradě v těsné blízkosti své kuchyně. Místo zahrad a políček teď ale stojí další domy. Teď máme méně jídla, než před dvaceti lety, a je nás o 15 milionů víc,“ říká Tran Ngoc Phuong, který v rámci projektu řešil „optimalizaci venkovského domu pro městské prostředí“. Ostatně, nárůst populace je jednou z příčin rychlého záboru zemědělské půdy na vesnicích i ve městech. „Výsledkem je stále větší narušení životního prostředí a přírodních habitatů, kontaminace dříve běžně využívaných zdrojů – vody, půdy – a k tomu obrovský pocit odcizení a vykořenění.“ Rodina „na kraji lesa“, žijící ještě před lety z výpěstků vlastního pole, se teď prakticky nachází uprostřed města. Lidé z AgriNesture s trochou vnitřní filozofie a v kontextu klimatických změn upozorňují na postupný rozpad vztahu mezi „lidmi a lidmi, a lidmi a přírodou“.
Dům, čtvrť, vesnice…
Nezní to vesele, ale dá se s tím vůbec něco dělat? Doan Thanh Ha myslí, že ano. A že to může být právě architektura, která na překotné změny dokáže správně zareagovat. „Snahou našeho projektu je vytvoření domu, který bude současně zajišťovat zemědělskou produkci a práci/obživu místním obyvatelům. Jeden dům je začátek, čtvrtě a vesnice jsou jeho pokračováním. Zemědělství a rozrůstání měst nemusí jít vývojově proti sobě, ale být jedním a tím samým. Z problému se může stát plnohodnotná součást řešení.“ V krátkosti se dá celý koncept AgriNesture dá popsat jako eliminaci faktu, že zástavba zabírá zemědělskou či jinou plochu.
Dům stojí, ale místa pro pole neubylo
Architekti anulují tento negativní efekt: zástavbou k záboru půdy nedochází, půda zůstává co do rozlohy nedotčena. A pokud jde o zeleň? Bude jí vlastně čtyřikrát více. Jak to? Základem jejich stavebního přístupu je vytvoření dvoupatrového rodinného domu ve tvaru krychle. Souměrnost objektu nahrává nenáročné stavbě. „Je to struktura, která vystupuje ze země,“ říká Doan Thanh Ha. „Ale to z výšky nepoznáte. Objekt totiž bude po dokončení rozšířen ještě o jednopatrovou střešní přístavbu, krytou terasu, která bude sloužit jako pole.“ Toto „hnízdo“ pak vyrovnává ztrátu půdy, způsobenou přítomností stavby. Statika domu se zatížením nadneseným půdním horizontem počítá. Celý dům je totiž víc než jen obydlím.
Nenáročné provedení, nízká cena
Uvnitř domu, s částečně otevřeným interiérem (i napříč patry) vychází členění místností z reality života běžné venkovské rodiny. V přízemí se tedy odehrává vše podstatné, co souvisí s denním během prací. Je tu prostorná kuchyně kombinovaná s jídelnou, toaleta, koupelna. A také hlavní ložnice. Plán místností je kontinuální, na soukromí obyvatel se tu nekladou příliš velké nároky. Přízemí je navíc velmi světlé, díky četným oknům a průchodům, které zprostředkovávají kontakt s předpolím domu. První patro už je trochu jiné. Čtvrtina výseče patra je volná, kvůli nepřítomnosti stropu. Jsou tu ale zavěšeny květináče, které tento prostor vyplňují. Ještě o patro nad nimi se totiž nachází prosklená střecha, a celý tento segment tak funguje jako světlovod pro přízemí. A zároveň i jako klimatizační tunel, který umožňuje horkému vzduchu z kuchyně stoupat vzhůru, aniž by kondenzoval v přízemí.
Kromě jiného se v prvním patře nachází ještě skromná druhá ložnice, a nezbytný modlitební koutek. Obytná část se vyznačuje podlahou krytou jednoduchým tatami, zbylé, provozní, mají podlahu ponechanou v původním betonu. Nechybí ani schody vedoucí na „hnízdo“ druhého patra. Tam se nachází vegetační zahrádka, nádrž k jímání dešťové vody, a také kurník pro drůbež. Je to trochu zvláštní sestava, ale v zásadě celé AgriNesture shrnuje na nesrovnatelně menší jednotku plochy všechny funkce, které by jinak tradiční venkovské stavení obsahovalo. Navíc tato krychle může stát uprostřed města, aniž by se něco změnilo.
Budoucnost je v zelených domech
A zmíněný čtyřnásobek zeleně? Architekti počítají s osazením stěn domu nosnými rámy, které by po obvodu pokryla vegetační stěna. Zda s hospodářským nebo estetickým významem, to by záleželo na obyvatelích. Vietnam není jiný, než jiné země světa. A proto je na místě otázka, kolik bude tahle hříčka stát. Kompletní náklady na výstavbu jsou odhadovány na 150 milionů vietnamských dongů (cca 165 000 Kč), což je více než přijatelné. V této ceně jsou započteny jak základy, betonové nosníky a pilíře vymezující rám stavby, cihlová výplň. Základní vybavenost, kuchyně, včetně toalety a nádrží vodosběrného systému. A samozřejmě, také nosný rám k předsazení vnější zelené fasády.
Kde takové domy stavět? Lidé z AgriNesture by primárně cílili na oblasti, které byly ve Vietnamu zasaženy živelnými pohromami, dílem způsobené neřízenou urbanizací, půdní erozí a záplavami. „Protože když začít stavět znovu, vyplatí se stavět lépe,“ dodává Doan Thanh Ha. AgriNesture je velmi vzácný příklad situace, kdy architektura dokáže propojit protichůdné prvky a dodat jim vyšší smysl. Nabízí plně vybavený rodinný dům, s užitnou plochou 75m2. Pole a malou farmu o stejných rozměrech. Přináší také 300 m2 vegetace do města. Přitom ale zabírá pořád těch samých pětasedmdesát metrů čtverečních, které chytrým nápadem roznásobil do fascinujících možností.
Údaje o projektu
| Název projektu: | AgriNesture |
| Typ projektu: | projekt rodinného domu a zemědělské farmy |
| Architektonické studio: | H&P Architects |
| Lokalizace: | Mạo Khê, Vietnam |
| Vedoucí projektu: | Doan Thanh Ha |
| Projektový tým: | Tran Ngoc Phuong, Nguyen Hai Hue |
| Spolupráce: | Trinh Thi Thanh Huyen, Nguyen Duc Anh, Ho Manh Cuong |
| Dodavatelé materiálu: | Viglacera |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2018 |
| Náklady: | 150 mil. VTD |
| Zastavěná plocha: | 75 m2 |
| Počet podlaží: | 2+1 |
| Pěstební (vegetační plocha): | 75 m2 |
| Zelené stěny: | 300 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek