Návštěvníci nebyli ani v nejmenším ochuzeni o žádnou zajímavou informaci a během více než dvouhodinové procházky se mohli dozvědět mnohdy málo známé informace o celkem 12 budovách vzniklých jak v době vzniku Republiky, tak po válce.
Vycházka začínala přímo na náměstí Republiky před hotelem Central, který již přes 40 let víří názory místních obyvatel.
Hotel, který mnozí pamatují ještě pod názvem Ural, vznikl na západní straně historické náměstí na místě bývalé zástavby z 16. století. Ta se v 60. letech minulého století nacházela ve špatném stavu a bylo tak pomýšleno na její rekonstrukci. I když byla renovace hojně podpořena místními a tehdejší budova byla i památkově chráněna, byla tato ochrana v únoru 1968 odejmuta a mohla započnout demolice a výstavba nové stavby dle projektu z roku 1967 od architektky Jaroslavy Gloserové. Na základě stavebně historického průzkumu byly zachovány jen části gotických sklepů, které, jak bylo zjištěno, mají vyšší hodnotu, než se při projektování nové stavby předpokládalo.
Architekt a historik Petr Klíma.
Tím byl v letech 1970 – 1972 ze západní strany náměstí odstraněn poslední gotický dům, který tvořil nároží ulice Riegrova mezi ostatními historizujícími budovami z přelomu 19. a 20. století. Dle Petra Klímy jde ovšem o stavbu velmi kvalitní a o jeden z nejlepších příkladů vstupu moderní poválečné architektury do takovéhoto historického a svým významem velmi zásadního prostoru, jakým náměstí je. Dům svým zdůrazněným vertikálním členěním a kompozicí oken citlivě doplňuje okolní stavby, horizontály odkazují k okolním historickým římsám, v místě styku se severním sousedem se pokorně sklání, na druhé straně vytváří důstojné nároží a adekvátní protiváhu protějšímu klasicistnímu domu U Zlaté lodě.
Následně se celá skupinka přesunula na Anglické nábřeží, kde byla dalším cílem výšková budova, tzv. „Bohemka“.
Tato 61 metrová stavba vznikla v roce 1969 pro společnost Armabeton dle projektu z roku 1966 od týmu architektů v čele s Janem Zikmundem. Původní plán nepočítal se solitérní budovou, jako ji známe dnes, ale s celou frontou moderních kancelářských budov v okolí ulice Pražská, které by Plzeň ukazovaly jako moderní město. Zrealizována byla ovšem jen jediná stavba.
Družstevní dům „U Trojdohody“.
Šlo o stavbu neskrytě inspirovanou tehdejšími moderními mrakodrapy, jakým byl například Seagram Building v New Yorku, a také o stavbu, která byla jakousi případovou studií a prototypem nových postupů a řešení. Autoři využili velmi subtilní ocelový skelet a pokusili se zcela vyhnout mokrým konstrukcím. Jednotlivé konstrukční prvky šlo snadno transportovat, rychle rozmontovat a opět smontovat. Příčky uvnitř měly být ze stříkaného plastu a kompletně přestavitelné podle dispozičních potřeb uživatele. Na některých místech se autoři nevyhnuli zděným příčkám, nicméně i tak zůstal prostor velmi variabilní a bylo dosaženo velké podlahové plochy. I přes moderní a novátorská řešení se však stavba potýkala z problémy, a to především v oblasti odvětrání.
Součástí výškové budovy je také druhá, nižší budova, v níž se nacházela restaurace pro zaměstnance a která prošla velmi radikální postmoderní přestavbou v 1. polovině 90. let.
Výklad Petra Klímy v prostoru před tzv. Mrakodrapem.
Na přelomu tisíciletí byla budova opuštěna a ve špatném technickém stavu. V roce 2003 proběhla zásadní rekonstrukce dle návrhu studia 4A architekti, kteří zachovali jen původní nosný skelet. V novém návrhu ovšem respektovali původní členění fasády a rytmus oken a budova dnes naplno slouží svému původnímu účelu, tedy kancelářím.
Hned naproti přes řeku Radbuzu se nachází další pro Plzeň velmi významná budova, která mezi Plzeňany budí vášně a která byla součástí vycházky, Městské lázně.
Ty zde vznikly v letech 1926 až 1932 dle projektu architekta Bedřicha Bendlmayera. Původní návrhy na městské lázně pocházejí již z roku 1914, nicméně v té době se ještě počítalo s jiným umístěním. Po regulaci řeky byl ovšem návrh přepracován a bylo zvoleno nové umístění, pro které byl projekt poměrně výrazně adaptován a bylo upuštěno například i od velkorysého návrhu lázní s mohutnou věží.
Tuto adaptaci provedl Ladislav Fiala a respektoval v ní původní novoklasicistní pojetí čelní fasády s iónskými sloupy a širokým tympanonem, kterým Bedřich Bendelmayer odkazoval k archetypu lázeňství a k lázeňské tradici, která sahá až do antického Říma. Co do vybavení byly považovány za nejmodernější lázně v republice.
Takto již dnes lázně neuvidíme, protože byly během bombardování v roce 1944 těžce poničeny. Na přelomu 40. a 50. let došlo ovšem na rekonstrukci, která dala lázním dnešní podobu. Funkcionalistický architekt Václav Neckář vtiskl lázním moderní tvář, očistil fasádu od přemíry dekoru, klasicizující sloupoví již neobnovil, ale hmota a proporce zůstaly zachovány a lázně fungovaly dál.
V roce 2009 vypracovala kancelář Jana Soukupa návrh rekonstrukce, který ale zůstal v šuplíku. V současnosti jsou bohužel lázně v žalostném stavu, slouží jako paintballové hřiště, vlastník objektu se nachází v zahraničí a město se jen marně snaží dosáhnout jakékoliv spolupráce.
Původní podoba budovy Armabetonu, dnes Business Centre Bohemia.
Poté se celá skupiny vydala podél řeky okolo policejního ředitelství, kterou v letech 1936 až 1939 vystavělo trio architektů František Čermák, Gustav Paul a Václav Nekář. Budova v sobě mísí prvky racionálního a emocionálního funkcionalismu a jde o největší meziválečný funkcionalistický počin v Plzni. Objekt nikdy neztratil svou funkci, jen ve válečném období byly jeho kanceláře obsazeny německým Gestapem.
Následovala krátká zastávka v Kopeckého sadech, kde stojí za zmínku původní novorenesanční palác spořitelny od Emauela Klotze, který v roce 1914 adaptoval a zmodernizoval Bedřich Bendelmayer. Opět lze vyčíst jeho rukopis v podobě moderně pojatého novoklasicistního průčelí s plastickými rozetami a kanelovaným iónským sloupovím. Štít budovy zdobí alegorické sochy Hojnost a Spořivost od Josefa Kalvody.
Poslední zastávkou procházky bylo místo tzv. Mrakodrapu, na dnešní poměry výškově nevýrazné budovy, která byla ale ve své době pod názvem Dům u Trojdohody nejvyšší bytovou stavbou ve městě. Ta vznikla v reakci na bytovou krizi v roce 1923 jako soubor tří družstevních domů na obecním hospodářském dvoře po tom, co byla původně zde zamýšlená stavba městských lázní přesunuta na nábřeží. Na stavbě se podílelo Lidové stavební a bytové družstvo, Živnostensko-občanské družstvo a družstvo Zádruha. Sjednocení fasád těchto tří na sebe navazujících staveb se zhostil významný plzeňský architekt Hanuš Zápal.
Hotel Central na náměstí Republiky.
I zde nepřestával Petr Klíma chrlit zajímavé informace a k již zmíněným budovám nezapomněl dodat ještě zběžný výklad i například k bývalým spořitelnám v okolí „Mrakodrapu“, které v sobě opět kombinují racionální a emocionální funkcionalismus. Došlo také na budovu hydroelektrárny, kterou architekt Hanuš Zápal pojednal ve stylu geometrické moderny, na budovu Korandova sboru ve stylu doslova puristického funkcionalismu a zmínka padla i o bývalém obchodním domu Prior na konci Americké ulice, který byl v roce 1968 třetím svého druhu v ČSSR.
Sdílet / hodnotit tento článek