Příprava hydroizolace se neobešla bez menší komplikace. V jednom místě se nám vznítil extrudovaný polystyren. Naštěstí jsme měli oči na stopkách a nedošlo tak k větším škodám, které by mohly nastat, kdyby se oheň dostal pod základovou desku. Místo jsme uhasili, vyřízli a vyměnili za nový kus XPS.
Následující den jsme měli domluvené geodety, kteří nám změřili základovou desku a nastavili v rozích výšky (výšky jsme přenesli na šrouby zašroubované do XPS tak, aby hlavička byla v požadované výšce). Z měření vyšlo, že výškový rozdíl na základové desce je max 2.5 cm, což na desku postavenou víceméně svépomocí není nic hrozného.
Založení prvního řádku zdiva je nejdůležitější
Další den jsme začali se zakládáním zdiva. Výhoda zakládání na XPS je, že se nemusí používat tepelně izolované cihly do prvního řádku ani následná izolace podlahy. Takže jsme mohli hned začít s klasickými cihlami.
Zdíme z VPC - vápno, písek a voda - cihly jsme objednali od výrobce Vapis, který cihly vyrábí v Německu v Drážďanech. Zvolit si můžete i z dalších výrobců, kteří VPC nabízejí. Vapis nám byl doporučen projektantem, kvůli jejich kvalitě a přesnosti. Cenově to od všech prodejců vycházelo podobně.
Díky tomu, že jsou bloky opatřeny pero-drážkou, se zdí bez malty do svislé spáry a navíc cihly jsou tak přesné, že do sebe krásně zapadají.
Cihly se dělí na více druhů, a to plné, s elektrokanálkem a duté. Nejlepší vlastnosti mají samozřejmě plné, ale také jsou nejtěžší. Cihly s elektrokanálkem mají výhodu v tom, že elektrokanálky lze využít na vedení elektřiny, je ovšem potřeba zdít zcela přesně.
Zdění z VPC cihel za pomocí "saní" z Vapisu
My jsme zvolili bloky s elektrokanálky. Dodavatel jich však neměl dostatečné množství, tak jsme nakonec dostali mix s plnými bloky.
Na zdění je nejsložitější správné založení. Pokud už máte založeno, tak samotné zdění jde velmi lehce. Naučili jsem se to nahlížením zedníkům pod ruce a poslední třetinu přízemí jsme si nakonec vyzdili sami.
Zdění probíhalo na tupo. To znamená, že se zdivo v rozích neprovazovalo, ale používali jsme speciální nerezové kotvy (pásky). Jako pojivo jsme používali tenkovrstvou maltu, kterou Vapis dodává zdarma spolu se zdivem. Pro rovnoměrné nanesení malty se používají speciální maltové dávkovače (saně), které si musíte koupit, ale Vapis je od vás pak odkoupí zpět. Pro snadnější manipulaci s cihlami se prodávají speciální držáky, které určitě doporučuji, bez nich si nedokážu představit, jak bychom ty 25kg cihly nosili.
Asi nejnáročnější bylo uložení překladů, které v šířce 200 mm nejsou nejlehčí. Nejdelší překlad měl 2 m a zvládli jsme ho ve 2 lidech.
Výsledek zdění?
Zdi jsou rovné, rohy jsou pravoúhlé a odchylka na 12,4 m je maximálně 5 mm, takže za nás dobré.
Vápenopískové cihly v praxi: zkušenosti, problémy a fámy
Jak už jsme psali v jednom z předchozích článků, nevýhody vápenopískového zdiva pocítíte převážně jen při realizaci. Tím máme na mysli především jejich hmotnost a obtížné řezání.
Jsou těžké, to je pravda, ale nic co by se nedalo zvládnout (my jsme k tomu měli ještě tloušťku cihly 20 cm oproti standardním 17,5 cm). Člověk pronosí několik tun cihel za den, ale pokud si správně rozmístíte palety po základové desce, tak se to opravdu dá zvládnout.
Řezání cihel - při použití flexy to není nic příjemného, všude se práší… ale při použití správného kotouče (diamantového) jde řezání lépe, když pomineme všudypřítomný prach.
Nejlepší možností, kterou doporučujeme, je použití pily na řezání cihel. Vyjde vás na nějaký tisíc, ale ušetříte si hodně práce. Při změně velikosti cihel v projektu ze 17,5 na 20 cm toto v projekci už moc nepoladili, a tak jsme museli řezat cihly na délky 5; 7,5; 17,5; 20 cm a samozřejmě půlky (které u 200 mm zdiva nejsou k dostání). Museli jsme si tedy sednout k počítači a vše řádně napočítat. Díky pile nám zabralo řezání všech cihel na přízemí a půlek na první patro necelé 4 hodiny. Šlo to krásně rychle a žádný zbytečný nepořádek.
Sdílet / hodnotit tento článek