Propagační letáky dodavatelů uvádějí jako jednu z největších výhod fixace tu, že zákazník může počítat se stálou cenou. Může si tedy i jiné výdaje naplánovat dopředu, aniž by byl při vyúčtování překvapen velkou sumou, kterou musí doplatit. Zákazník se již nemusí bát zdražování, po dobu fixace – většinou po dobu dvou až tří let – má stálé ceny. Jenže ne všechno vypadá tak, jak se na první pohled zdá.
Náš energetický trh, co se týče růstu počtu nových odběratelů, je velmi omezený. Nové přípojky již neodebírají tolik energie jako tomu bylo v minulosti a hlavně není jich tolik. Proto jedinou cestou, jak získat nové zákazníky ve větším měřítku, je přebrat je jinému dodavateli. Těmito přesuny nejvíce zasažené společnosti jsou původní dominantní dodavatelé jako ČEZ nebo RWE, kteří získali zákazníky privatizací. Postupem času se dostali do stejné situace také velcí alternativní dodavatelé, kteří získali zákazníky hlavně podomním prodejem.
Začátek nabídek produktů s fixní cenou souvisí s novelou energetického zákona v srpnu 2011, která zjednodušila pravidla pro změnu dodavatele při zvýšení ceny nebo změně podmínek. Reakcí na to byla změněná strategie prodeje dotčených společností: fixace cen energií.
Fixace cen umožnila dodavatelům po dobu dvou až tří let neměnit cenu a díky tomu, že byly s novou smlouvou dány i obchodní podmínky, tak ani neměnit podmínky. Tedy zákazník nemohl odejít, pokud mohl, tak jen když mu to dodavatel dovolil, ale musel počítat s pokutou. Protože si dodavatelé nebyli zpočátku jisti vývojem cen, stanovili fixní ceny výše než byly ceny standardních produktů, u kterých se cena mohla v případě potřeby libovolně měnit.
Tedy samotná nastavená výše již nepřinášela možnost dosažení úspor proti produktovým řadám, kterou zákazníci původně měli. V těchto případech nad reálnými finančními úsporami zvítězil obchod ze strachem. Strach byl důvod, proč si připlatit. Se snižováním cen elektřiny a plynu na burzách i ceny produktových řad s fixní cenou klesaly. Dnes už je většina fixních cen pod úrovní standardních cen v okamžiku podpisu smlouvy. Dá se to považovat za vyjádření, že ceny v blízké budoucnosti by se neměly zvyšovat.
Někteří dodavatelé mění pro nové zákazníky fixní ceny každý měsíc, většinou podle vývoje cen na trhu. Výhodou pro dodavatele pak je, že jednak může bez velké publicity v průběhu roku měnit (zvyšovat) ceny (pro nové smlouvy) a díky reakci na vývoj cen, mají garanci, že na tom neprodělají.
Pro zákazníka je důležité si uvědomit, jaké procento celkové částky, kterou zákazník platí, lze zafixovat. Zafixovat lze pouze cenu obchodníka za komoditu a cenu měsíčního paušálu, kterou platí dodavateli. U elektřiny je to pouze 35 až 45 procent celkové částky, u plynu obchodní složka tvoří 80 procent. Je důležité si uvědomit, že všeobecné zlevňování se zákazníka s fixní cenou netýká. Naopak týká se jej každé zdražení státem regulovaných poplatků. Tam fixace nepomůže a dá se říci, že zvyšování státem regulovaných poplatků je tématem dneška. V blízké budoucnosti, možná již příští rok se počítá s jeho růstem.
Pokud se rozhodnete pro fixaci ceny energií, měli byste uvážit tyto věci. Je to zejména vývoj cen na burzách, nejlépe na tři následující roky. Pravděpodobně najdete, že ceny rok od roku klesají, v tomto případě je fixace ceny nesmysl. Naopak, kdyby obchodníci očekávali růst, pak nastává otázka, kolik z dodavatelů by fixaci cen nabízel a v případě, že ano, kolik by taková fixace zákazníka stála.
Sdílet / hodnotit tento článek