"Hned s příchodem na široké nádvoří dřívějšího statku mě začaly napadat zajímavé souvislosti. Zaujaly mě například vysoké panelové domy, které se tyčí nad střechami statku, prošla jsem nádvořím dál do přírodního areálu a otevřelo se mi další panorama města, sídliště panelových domů. Všimla jsem si slepic a kohouta, holoubků a hus, velkého kompostu i králíků v kotci, za nimiž opadané stromy odhalovaly hranatou siluetu města. Krávu, telátko a kozy jsem uviděla hned poté, co jsem prošla stometrovou alejí. Sem tam mé oči upoutaly rovněž informační tabule o životě zvířeny i hmyzu zde na farmě i mimo ni. Má cesta skončila u dřevěné maringotky, kde se nacházelo zázemí místní lesní školky. Toulcův dvůr je opravdu skvělé místo pro pořádání takovéto konference," pomyslela jsem si.
Permakultura – co je to?
Nutno připomenout, že slovo permakultura je složenina anglických slov permanent a agriculture – tedy trvalost (což reprezentuje trvalou udržitelnost) a kulturu zemědělství (což je ohleduplný přístup k půdě nebo přírodě obecně). Pro mnoho obyvatel sídlišť může být volně přístupný přírodní areál s farmou i nádvoří statku s bioobchodem a jídelnou doslova oázou v hustě zabydlené, avšak odlehlé části Prahy. Nemluvě o mnoha environmentálních aktivitách, které Toulcův dvůr pořádá, či o lesní školce, ve které mohou děti být prakticky celý den mezi stromy a zvířaty. Podle spolku Permakultura CS je to „zdravý selský rozum a cit aplikovaný v praxi“, „umění vytvářet navzájem prospěšné vztahy“ a „tvorba trvale udržitelných systémů na základě spolupráce s přírodou“ – což asi nejlépe charakterizuje permakulturu. Spolek v čele s Evou Hauserovou byl založen proto, aby vše výše uvedené uváděl do praxe.
Permakulturní design v Toulcově dvoře Zdroj: Bc. Magdalena Hronová, Dis.
Uživit se pouze na vlastním statku je velmi náročné
Slovo permakultura se často spojuje pouze s designem zahrad. Jeho přesah je však mnohem širší. To ostatně konference ukázala. Programu v jeho předvečer předcházelo setkání absolventů Úplných kurzů permakulturního designu. Poté následovala série přednášek s úvodem Aleny Gajduškové, lektorky Permakultura CS, která účastníky uvedla do patřičného obrazu. Nereálných představ o romantickém přesunu z města na vesnici, o uživení se pomocí permakulturních vzorců či o životě v malebné otevřené krajině měl totiž na začátku dne každý mnoho. Lektorka ve své prezentaci zdůraznila, že je třeba klást si mnoho otázek, a to dlouho před tím, než se rozhodneme daleko od města koupit pozemek či nemovitost. A tak jsme se sami sebe ptali: „Mám možnost se v omezeném prostředí vesnice uživit pomocí svých schopností? V jakém stavu je půda pozemku a jaké klima zde po celý rok panuje? Mám dostatečné dovednosti a znalosti na to, abych pěstovala vlastní jídlo, zeleninu a ovoce? Mám koupit pozemek a stavět nový dům, nebo spíše uvažovat o rekonstrukci starého domu? Jaká úskalí nese každá z těchto variant?“ A přicházelo i mnoho dalších otazníků…
Sledovat a učit se od přírody. To chce čas
Přednáška Denisy Tomáškové odhalila samotný proces permakulturního designu. Jak začít? Předně je třeba pozorovat místo, které se chystáme měnit. A to nejméně rok. Doba, která se nejprve zdála jako zbytečně dlouhá, se ukázala být adekvátní. Pozemek totiž napříč ročními obdobími prochází spoustou změn. Někde je podmáčený na jaře, jinde na podzim. Některá část je suchá celý rok, jiná nikdy nevyschne. Ještě před plánováním či rozjímáním nad designem musíme svůj pozemek dobře znát. Při pozorování i následném plánování nám může pomoci takzvaná stupnice trvalosti. Ta učí, co je možné v ekosystému měnit snadno a rychle, a co pomalu a náročně, a co je tedy třeba respektovat jako prakticky neměnné.
Permakulturní design v Toulcově dvoře Zdroj: Bc. Magdalena Hronová, Dis.
Design je nekončící proces
Workshop Katky Varhaník Wildové o intuitivním designu byl naplněný dobrou náladou. Dle Wildové je intuice složená ze střípků zkušeností a design nikdy nekončící proces. Na své vlastní zkušenosti přesunu z Prahy na Vysočinu posluchačům pomáhala osvojit si kroky designování životního stylu, nejen designování pozemku či zahrady. Je třeba se sám sebe i ostatních ptát, co chceme, jací jsme, a hlavně vysvětlovat své záměry.
Kromě dalších přednášek (na téma dětí a permakultura, význam mokřadů v permakulturním designu či počátek permakultury ve světě vědy) byla na konferenci prezentována i Mapa a síť permakulturních projektů ČR a pokřtěny byly dvě knihy: Permakulturní design krok za krokem od lektora Aranyi a nový díl Klíče k soběstačnosti s názvem Jak na permakulturní design. Pořadatelka akce Eva Hauserová na závěr podotýká: „Z přání členů a příznivců organizace vyplynula potřeba regionálních center. Rádi bychom jejich vznik podpořili, aby bylo snazší pořádat akce podobné této i jinde.“ A mě na konci dne napadalo: „Bude jednoho dne permakulturou – trvale udržitelnými systémy ve spojení s přírodou – prošpikovaná celá naše země. Je to reálné?“
Sdílet / hodnotit tento článek