Jokohama znamená v překladu „dlouhá rovná pláž“, ale přímo ve stejnojmenném městě si jí moc neužijete. Metropole s necelými čtyřmi miliony stálých obyvatel totiž drží hned několik prvenství, které to znemožňují: jedná se o největší japonské město (po aglomeraci Tokia), s největším přístavem a nejhustším osídlením v zemi. S 8,5 tisíci obyvateli na jednom kilometru čtverečním, obří průmyslovou čtvrtí a masivním přístavem tu skutečně pro pláže nezůstalo mnoho místa. A vlastně ani pro přírodu, které si místní o to více považují.
Přelidněná Jokohama trpí syndromem (nejen velkých) japonských měst, tedy téměř absolutního nedostatku volného zastavitelného prostoru. Žít tu znamená spokojit se s málem, tedy rozhodně pokud jde o prostorové nároky na bydlení. A kdo by si k solidně disponovanému bydlení přál ještě trochu zeleně, musí jít s očekávanou cenou hodně nahoru. Naštěstí i v těchto dost limitovaných dispozicích je tu a tam možné vytvořit něco kouzelného. Příkladem je aktuální práce japonských architektů ze studia Shinsuke Fujii, a jejich projekt Oriel Window House.
Dům, který má to, co je v Jokohamě vzácné
Šéfarchitekt Shinsuke Fujii přišel na podmínky Jokohamy k dost nezvyklé zakázce: projektu přestavby (přesněji demolice a následné nové stavby) obytné rezidence, která disponovala výhledem na zeleň. Sice se jednalo jen o malý městský park s dětským hřištěm uprostřed, ale hned mu bylo jasné, co bude zapotřebí při stavbě vyzvednout do popředí. Blízká přítomnost stromů je ve zdejší husté zástavbě stejně vzácná, jako na poušti voda.
Fujii správně rozpoznal, že hlavní přidaná hodnota stavby bude spočívat právě v tom, že těch několik desítek kvetoucích třešní v parku na jaře přenese své kouzlo i do projektovaného domu, který se nachází přes ulici. A tak celý návrh tomuto jarnímu kouzlu podřídil. Předtím se ale musel vypořádat s jednou technickou formalitou. Stavební parcela, která vznikla po demolici starého domu, se mohla pochlubit výměrou pouhých 42 metrů.
Minimální prostor, maximální nároky
Na tento prostor bylo zapotřebí vměstnat garáž pro auto, kuchyňské zázemí, ložnice, koupelnu s toaletou. A také jídelnu a obývací pokoj, a pracovnu. Protože jeden ze dvou klientů, mladého páru, pracuje z domu. Naštěstí se klienti nebáli alternativních kroků architekta, který se rozhodl všechny tyto části zorganizovat na této minimální (ale na jokohamské podmínky zase ne tak nečekaně malé) ploše. Jak? Třeba tím, že stavbu vyhnal do výšky, aby odpovídala okolní zástavbě. Napsat ale přesně, kolik má Oriel Window House pater, není úplně snadné. Svou výškou odpovídá spíše třem, ale podlaží jsou tu spíš čtyři. Záleží, jak počítáte.
Zrušte stropy, získejte rozhled
Že to zní zvláštně? On také projekt Shinsuke Fujii oplývá nevšedností a originalitou. Tím, že pracoval s parametrem výšky na minimální ploše, rozhodl se očekávatelnou vertikální strukturu stavby částečně odrušit. A místo několikapatrového kompaktu nabídl klientům soubor propojených místností s nestejnou výškou stropů. Tím se dostáváme k té nejasnosti s počtem pater. Pravé přízemí se společenskou místností-zasedačkou je totiž částečně zanořené pod terén. Viditelné přízemí s parkováním pro auto je o 80 centimetrů výše. A jistý zádrhel působí i odstranění stropu mezi druhým a třetím patrem, které vytváří nečekaně světlou a vysokou místnost.
Garáž, která neexistuje
I když se tedy nacházíte na zvenku viditelně stísněném místě, jednotlivé pokoje domu tak rozhodně nepůsobí. Jídelna s dvojitou výškou stropu nahrává spíše představě prostorné dvorany. Jak tedy japonský architekt vystavěl svůj plán? Tam, kde se ulice setkává s domem, se nachází (na místě chodníku) do profilu budovy zanořené stání pro auto. Patra nad tímto stáním vytváří přesah, které vozidlo kryjí. Auto tedy parkuje volně, ale není vystaveno rozmarům počasí. Je a současně není v garáži. V samotném přízemím pak skutečně nezbývá mnoho místa: je tu schodiště směřující vzhůru, malá šatna a místnost, která plní funkci zasedačky. Odehrávat se tu mohou obchodní porady a jednání, ale zrovna tak podávat i oběd pro vícero strávníků.
Dům pro dva
O úroveň výše se nachází pracovna. S nestejnou výškou stropu. Jednak proto, že stropní část nad zasedačkou je zrušená, a také proto, že k sezení nepotřebujete nad hlavou plnou světlost místnosti. Tento kombinovaný režim ale zachovává dost prostoru pro všechny požadované činnosti. Když se ocitneme o patro výš, je tu kuchyně a malá jídelna s obývacím pokojem. Obojí skutečně dimenzované jen pro dva stálé obyvatele, stejně jako miniaturní koupelna s toaletou. Následuje trik s částečně odstraněnou stropní přepážkou, který znovu společenskou místnost opticky rozšiřuje, a k tomu připadající mezonetové „patro“ s ložnicí.
Surový beton a křehká krása třešňových květů
Kreativní řešení dispozic domu je ale jen jedním z pilířů, který činí Oriel Window House mimořádný. Svou roli tu totiž hraje i forma. Možná trochu překvapí, že Shinsuke Fujii fandí brutalismu, ale je to tak. Základním stavebním materiálem se tu stal beton, surový a v exteriéru neopracovaný, který dodává celému objektu nevšední „hrubé“ kouzlo. Není to ale betonový monolit. Pravidelnost kvádru tu přerušují prosklené profily podlouhlých oken, které lemují fasádu celého domu. Což zase malinko přispívá v chaosu s počtem pater: lem oken totiž neodpovídá patrům, respektive se nachází na místech odrušených stropů.
Tři lemy oken (horní a spodní o výšce 76 centimetrů, střední 90 centimetrů, v místě jídelny) porcují betonovou kostku na nerovné díly. Dohromady to ale dokonale ladí. Shinsuke Fujii připouští, že jeho původním záměrem bylo vytvořit několik prosklených arkýřů, které by dům přibližovali ulici, tedy přesněji parku se stromy. Ale nakonec se rozhodl z celého domu vytvořit jeden velký prosklený arkýř lemovaný betonem. Dům jako celistvý arkýř pak vstupuje do ulice, kryje přízemí s parkovištěm pod sebou, a do výšky třetího patra se okny zaměřuje na kulisu zeleného parku.
Bitva, která má jen vítěze
Působí to dost komplikovaným dojmem, ale opak je pravdou. Organizace Oriel Window House je velmi prostá, a vychází z porozumění požadavkům klientů. Je to dům skutečně šitý na míru, a proto svým obyvatelům tak padne. Architekt Shinsuke Fujii tu svedl velkou bitvu s malým prostorem, a odešel z ní jako vítěz. Protože ze 42 metrů čtverečních nakonec dokázal vykouzlit 75 metrů obytného využitelného prostoru, a přitom dodal místnostem auru až rozmařilé rozlehlosti. Ostatně, kdo by se uvnitř cítil stísněně, může vyrazit ještě na střešní terasu. Na rovné střeše se nachází malé posezení s městskou zahrádkou.
V Jokohamě je o každé využitelné místo nouze, a zeleň je tu vzácností. A jde vidět, že Shinsuke Fujii dokázal z mála vyčerpat maximum, jistě k nemalé radosti a spokojenosti obyvatel Oriel Window House.
Údaje o projektu
Název projektu: | Oriel Window House |
Typ projektu: | projekt obytné rezidence |
Architektonické studio: | Shinsuke Fujii Architects |
Lokalizace: | Jokohama, Japonsko |
Vedoucí projektu: | Shinsuke Fujii |
Dodavatelé materiálu: | Lixil Corporation, Sanwacompany, Tform |
Klient: | Soukromá osoba |
Rok dokončení (finalizace): | 2015 |
Počet podlaží: | 3 / 4 + 1 |
Stavební plocha: | 42 m2 |
využitelná plocha: | 75 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek