„Jsem kluk z vesnice, kde jsem zažil spojení s přírodou a takové to domácké hospodaření. U obou prarodičů byla zvířata, dělalo se seno, chovaly včely, pěstovala zelenina a topilo se dřevem i uhlím. Od mala mě příroda lákala. Trávil jsem hodně času v lese, kde mi bylo krásně. Po spoustě stěhování si naši postavili řadový dům, kde žijí dodnes. Já jsem po maturitě odešel bydlet s babičkou do Vysokého Mýta, kde jsme tenkrát koupili starý dům, hodně starý, asi 120 let. Měl 80 cm tlusté kamenné zdi, člověk tam chodil ve svetru i když venku byla ta největší vedra. Bydlelo se tam dobře, jen účet za plyn byl trochu větší. Po smrti babičky jsem všechny úspory investoval do rekonstrukce a nedlouho poté i do malé síťové fotovoltaické elektrárny (1,5kWp). Po rekonstrukci se domek přece jen zpříjemnil a nové plynové topení spolu se zateplením snížili účty za energie, ale stále tomu něco chybělo - místo. Dům byl situován u rušné silnice a z druhé strany obklopen továrnou s nočním provozem. Cítil jsem, že potřebuji změnu, více přírody, více souladu s prostředím a méně moderního hluku.
A tak stalo se, že jsem v roce 2014 s kamarády postavil přírodní domek. Žije se tu krásně. Často máme návštěvy, které přicházejí pro inspiraci a všichni jsou nadšeni. Tento domek využil jak tradiční materiály (dřevo, hlínu i slámu), které mu daly onen pocit domova a útulna, tak i nové technologie na výrobu energie, která je třeba pro dosažení určitého životního komfortu.“
Na jaře roku 2013 stavebníci koupili pozemek, na kopci nad Chocní, který má téměř 3000 m2. Je částečně rovný, částečně svažitý, otevřený slunci i větru a skýtá pěkné výhledy mezi stromy.
Následovalo období plánování, přemýšlení, naciťování, přeskupování a poradenství. Na podzim pak podali na stavební úřad dokumentaci pro územní řízení s názvem “Rekreační dům Choceň.” A během roku 2014 jej Pavel Černý spolu s přáteli postavil.
Domek má jednoduchý obdélníkový tvar. Zastavěná plocha obytné části je 8,5 x 12 m.
Za vstupem je poměrně velká předsíň s úložnými prostory a ovládacím centrem střešní fotovoltaické elektrárny. Z předsíně vede kratičká chodba na jejíž jedné straně je přehlédnutelný vstup do ložnice a na druhé odbočka do prostorné koupelny se sochařsky pojatým sprchovým koutem z marockého štuku a na toaletu – separační záchod, z něhož se suché složky čas od času vynesou na kompost v biologicky odbouratelném sáčku. Chodbou se vstupuje do obývacího prostoru. Uprostřed jídelní stůl, na jedné straně akumulační kamna a sporák, na druhé straně pracovní linka se dřezem. Obývací prostor je otevřen přes patro, takže nahoře vzniká galerie a pocit většího vzdušnějšího prostoru. Dům se okny otevírá do zahrady na jih a na západ.
Stavební řešení objektu
V podlaze není použita žádná hydroizolační folie, její roli zastává pěnové sklo, kterým nevzlíná voda a navíc tepelně izoluje. Na zemině je položena geotextilie na ní nasypáno pěnosklo (15 cm) zakryté opět geotextilií, poté následuje písek (10 cm) do nějž jsou položeny dřevěné polštáře z prken, na kterých leží trámky a pak dřevěná podlaha (16,5 cm; u stěn jsou mezery plněny vatovou izolací). Toto řešení bylo možné realizovat, protože na pozemku je mizivý výskyt radonu a hluboká spodní voda, díky umístění na kopci.
Skladba stěny z vnitřní strany je hliněná omítka (1 cm), slámokarton - Ekopanel (6 cm), přelepené OSB fungující jako parobrzda (1,5 cm), trámy z rozebraného seníku, díky tomu krásně vyschlé a mezi nimi dutina vyfoukaná celulózou (32 cm), slámokarton – Ekopanel (6 cm), paropropustná folie a dřevěný obklad na roštu (6 cm).
Takováto skladba je velmi blízko pasivnímu standartu, takže potřeba tepla na vytápění je minimální. V zimě 2018/19 bylo protopeno přibližně 4m3 dřeva.
Skladba střechy zevnitř je dřevěný obklad na roštu (4 cm), OSB přelepené a natřené fermeží fungující jako parobrzda, dutina foukaná celulózou (40 cm), hobra deska (2,2cm), paropropustná folie, kontralať, lať a betonová taška BramacMax, která byla zvolena z cenových důvodů. Původně stavitel plánoval zelenou střechu, ta by však byla cca třikrát dražší.
Okna jsou dřevěná, zasklená nejlepším dvojsklem. Trojsklo by vyšlo nepoměrně dražší a mimoto má i své nevýhody, jako například nižší prostup světla. Díky tomu se domek zařadil do kategorie nízkoenergetický. Pokud by měl okna s trojskly, tak by byl pasivní.
Technické vybavení
Hlavním zdrojem vytápění jsou těžká akumulační kamna, která vydrží hřát po zatopení i více než den. Kamna jsou situována ve středu domku, jedna tepelná stěna sousedí s koupelnou a jedna s malým pokojem, do ostatních prostor teplo sálá.
Stavba není vůbec připojena k síti, ač se o to majitelé pokoušeli. Vzhledem k odlehlosti pozemku to však bylo dost komplikované, a tak zvolili cestu soběstačnosti.
Elektrárnu si Pavel Černý navrhoval i montoval sám. Měl již zkušenosti se síťovými systémy, jelikož je i elektrikář. Elektrárna je čistě ostrovní s možností dobíjení z centrály, na střeše je umístěno 18 panelů s výkonem cca 4 kWp, k nim je použit regulátor MightNite a 2 baterie BMS 24 V Lion 2,7 kWh, celkem tedy 5,5 kWh. Na výstupu jsou umístěny dva střídače 48 V - 230 V jeden Victron 800VA pro nízké odběry a nepřetržitý chod druhý Victron 3000 VA pro velké odběry (čerpadlo, pračka atp.), který se zapíná automaticky, když je třeba.
Komponenty byly voleny s ohledem na životnost, a tudíž i cenu, jediné, co by dnes majitel měnil, je střídač a namísto Victron 3000VA by volil verzi 5000VA, protože řešení priorit spotřebičů je dosti komplikované. Kompletní schéma zapojení elektrárny včetně rozsáhlého článku je na stránkách Pavla Černého.
Toto řešení je po většinu roku plnohodnotnou náhradou energie ze sítě při dodržení určitých pravidel. V zimním období se musí více hlídat stav baterie, takže už to je méně komfortní, například pere se jen při lepším počasí. Bez problému jsou spotřebiče jako lednice, světla a počítače, naopak fén či rychlovarná konvice jsou v tomto domě tabu.
Většina energie jde na ohřev teplé vody, která se ohřívá, pokud je plná baterie, dále jsou využívány dva tepelné panely, které v přechodných obdobích temperují. V zimních měsících se voda dohřívá výměníkem ve sporáku na dřevo, který je využíván na vaření. Pouze na “rychlé uvaření” je využíván plynový vařič.
Je třeba také dodat, že tato energie není zadarmo, rozhodně nelze zanedbat vstupní investici (přibližně 300 000 korun) a samozřejmě jednotlivé komponenty mají také určitou životnost.
Vodu, kterou načerpají majitelé z vrtu vrací přes kořenovou čističku zpět do oběhu.
Sdílet / hodnotit tento článek