V roce 1990, kdy byla původní stavba domu vybudována, bylo ještě Sonobe samostatné sídlo, byť s rozlohou bezmála 102 kilometrů čtverečních. V roce 2003 o svou autonomii přichází, poté, co se ve fázi růstu spojilo se třemi přilehlými městy, a stalo se administrativní součástí města Nantan. Přechod od fáze města k současné rezidenční čtvrť nebyl zrovna pozvolný, ale bývalé Sonobe z něj vyšlo vítězně.
Jak to? S hustotou 165 obyvatel/km2 (což je přibližně srovnatelné s hodnotami u nás, ale ve srovnání celkovou hustotou zalidnění Japonska poloviční) si totiž zachovalo svůj „malebný charakter čtvrti pod horami“. V této oblasti vládne mírně chladné a vlhké klima, a není to odtud daleko k přírodním parkům s vodopády. Pro poklidné rodinné bydlení je tedy vysoce žádanou lokalitou.
Když déšť střídá slunce příliš často
Pro porozumění stavebnímu stylu, užitému během kompletní přestavby domu pod taktovkou Tato Architects, je tato klimatická drobnost podstatná. Rozhodli se totiž vyzvednout složku okolní přírody a začlenit ji přímo do projektu. I když se tedy House in Sonobe nachází v zástavbě rušného města, jeho návrh byl zpracováván podobně jako u venkovského sídla a navozuje jistou rustikální selanku. Pojetí domu jako částečně dřevěného objektu je dnes spíše atypické, ale architekti své netradiční provedení dokázali obhájit. Pro svůj návrh se totiž nechali inspirovat konstrukčním provedením a vlastnostmi starších domů, které jsou k vidění v přilehlém okolí. Mnohé z nich disponují přístřešky, které jsou navržené pro skladování sezónních věcí a nářadí v zimním období, anebo pro sušení prádla.
Slunečná terasa je nezbytností
Je to vysoce praktické: rychlé střídání slunného dne s deštěm by vám znemožňovalo sušit prádlo venku, a pokud by vás každá přeháňka zahnala do sucha pod střechu domu, z života v okolí domu byste si moc neužili. Tím, že disponujete takovým zastřešeným přístavkem, se o tuto možnost nepřipravujete. Zpravidla jsou podobné přídavné objekty provedené jako štíhlé prostory s mírně zkosenou střechou (kompozičně se podobají standartním kůlnám), a jsou vedené jako malá domácí „solária“. Většinou jsou tyto přístavky prodloužením venkovní terasy nebo jejich přímou součástí. Stavebně nejsou komplikované: plocha, na které má objekt stát, se obestaví lehkou konstrukcí a pokryje se vlnitými polykarbonátovými panely po celé ploše, čímž vznikne naprosto uzavřený prostor.
Skleník prorůstající domem
U domu v Sonobe tato designová vychytávka ovšem pře-expandovala a stala se niternou součástí celého objektu usazeného na ploše 85 metrů čtverečních (7,28 x 11,62 metrů v hrubém profilu), který je usazen do stupňovitého terénu. Klienti studia od počátku zápasili s nedostatkem prostoru v interiéru, a proto razili cestu užitných „multifunkčních místností“, které mohou v rámci možností přetvářet účel svého využití. A protože každá soustředěná lidská činnost si žádá světlo, jsou právě tyto celoplošně pokryta velkými okny, jenž jsou navržena tak, aby umožňovala dostatečný přísun slunečního světla po celou dobu osvitu. Mít dost světla, ať už venku prší či nikoliv, je však jen jedním z problémů, který museli v Tato Architects řešit.
Moiss: Nežijeme v teráriu
Studio se při koncipování návrhu rezidence muselo například vypořádat s tím, že „skleník“ se bude potýkat s vyšší mírou kondenzace a usazováním vodních par. Což ve stavbě dílem vedené ve dřevě může být fatální. Otázku odvádění vlhkosti tedy řešili jako prioritní. Místnost solária je sice možné nechat větrat otevřením velkých posuvných dveří, ale jinak se v uzavřeném a vyhřívaném prostoru vzniku vlhka nelze vyhnout. Architekti museli zvolit materiál, který by dokázal regulovat relativní vlhkost, jenž se má v obytných prostorách pohybovat v rozmezí 40 a 60 %. Proto na zakončení povrchu interiéru použili materiál Moiss, který plní hned dvojí funkci – zachycuje světlo dopadající na povrch a zároveň usměrňuje hladinu vlhkosti v místnosti na optimálních 50 %.
Diagonála udává směr
Dům je koncipovaný jako soubor polootevřených místností. Architekti pro návrh konceptu prostor uplatnili metodu klasické mřížkové sítě. Vzniklé úhlopříčky využili jako nástroj pro dimenzování jednotlivých zón v budově, čím vytvořili netradiční tvar každému prostoru. Ústřední pokoj, solárium, a terasa spolu se vstupním vchodem nabývají podoby klínu, kuchyně se tvarem přibližuje ke zkosenému klínu, který ale prostupuje do chodby jídelního koutu ve tvaru kvádru. Jednotlivé dimenze do sebe navzájem zapadají, prostupují, a tím dotvářejí design otevřeného prostoru.
Nevšední tvar místností zde netvoří pouze kolmice stěn samotného solária. Výsledná podoba ostatních pokojů vznikla na základě rozličných výšek zdí a zároveň díky konceptu jejich vzájemného překryvu. Solárium je situované na jihozápadní straně domu. Jeho otevřený prostor se tyčí v celkové výšce obou pater a lze jím vejít do libovolné vedlejší místnosti. Severní stěna disponuje hned třemi samostatnými vchody. Velké dřevěné dveře, umístěné v úrovni přízemí, pak slouží jako hlavní vstup do domu. Nad nimi je průzor sloužící jako okno pro výhled z pokoje dovnitř. Jako prostředek fluidního pojetí interiéru rozhodně zajímavé.
Trámy vedou vaše kroky
Při stěně je umístěné kovové schodiště, které vede do koutu sbíhajících se zdí, a je opatřené úzkým zábradlím. Vchod do patra je osazený rámem bez dveří a ve středu umístěný trám utváří dojem rozcestí. Dřevěné posuvné dveře, ve spodním rohu přímo pod schody, vedou do koupelny. Pokoj je průchozí rovněž do prostoru kuchyně a jídelny velkými posuvnými prosklenými dveřmi umístěnými na přilehlé, jižní, stěně. Celá plášťová plocha místnosti je pokryta vlnitými polykarbonátovými panely s tím, že celá stěna je konstruována jako jedny velké posuvné dveře. Když se solárium otevře, je dveřní plocha přesunuta do levé části stěny a takto vytváří z vedlejší verandy separátní část.
Moderní kuchyně počítá s početnější rodinou
Jídelní zóna je koncipována jako úzké území vedoucí úhlopříčně od jihu na sever. Na jižní straně se otevírá do prostoru kuchyně, na straně severní vede do pokoje pro hosty. Jídelní stůl z tmavého dřeva a šedými kovovými židlemi je situovaný do středu plochy přízemí. Nad ním je umístěné široké prosklené okno poskytující výhled přes terasu do obývacího pokoje. Okno jako konstrukční prvek utváří dojem otevřenosti a do jisté míry vzdušnosti, bez kterého by tato část domu působila ponuře.
Prostor kuchyně je vybaven jednoduchou kovovou linkou se dřezem, pracovní plochou a moderní varnou deskou. Po celé délce zdi za linkou jsou přimontované světlé dřevěné police, které zvětšují kapacitu úložného prostoru. Do rohu přilehlé zdi, společné pro obývací pokoj, je zabudována tmavá kovová lednice, vedle které jsou zabudované tři uzavřené skříně, jejichž část je možné využít jako spižírnu na ukládání zásob.
Světlo pro jasný den i temnou noc
Interiér obýváku je oživen zajímavou volbou kombinace designových prvků a barevných tónů jejich materiálu. Stylová retro komoda, která stojí v čele obýváku, je v barvě tmavého dřeva. Nenaleznete zde však klasickou sedací soupravu. Místo pro usednutí je zde vytvořené ve výklenku velkého okna směřujícího k východní straně. Nika je po všech stranách obložená deskami ze světlého dřeva, ze kterého je vyrobená také úzká opěrka přidělaná na bocích. V horní části výklenku jsou namontovány prvky bodového osvětlení. Protější stěna je celá ze skleněných výplní a velkých posuvných skleněných dveří, čímž je dosaženo maximálního prosvětlení prostoru s výhledem na malou terasu.
Vítejte v soláriu!
Horní patro je díky dimenzionálnímu konstrukčnímu designu částečně obytné, protože prostor kolem vystavěných místností je složkou některých zón v přízemí. Nad částí kuchyně se nachází veranda, na kterou navazuje úzká chodba nad jídelnou vedoucí do ložnice nad pokojem pro hosty. Nad prostorem koupelny, skladu a vchodem do domu je umístěn další pokoj, který je od ložnice oddělený světlou skříní.
Zbylý prostor mezi skříní a zdí lze uzavřít příčkou, jenž je k šatníku přidělaná, a tím ho zcela vymezit. V ložnici je prádelník, malý noční stolek, židle a nízká postel s futonovou matrací, která je nepostradatelnou součástí každé typické japonské ložnice. Na stěně v chodbě je umístěné okno, skrze které lze vidět přes vršek velké prosklené zdi do obýváku. Koridor slouží jako místo pro odpočinek s výhledem na verandu.
Světle šedavý interiér spolu s dřevěnými prvky a přidanými osázenými truhlíky působí jemným a vlídným dojmem. Nábytek, dětské týpí a umyvadlo, nad kterým je zabudovaná skříňka se systémem posuvného zrcadla, je drobnými důkazem o mnoho účelné využitelnosti prostor koncipovaných do podoby „domácího solária“.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Dům v Sonode / House in Sonobe |
| Typ projektu: | Komplexní rekonstrukce rodinného domu |
| Architektonické studio: | Tato Architects |
| Lokalizace: | Sonobe/ Nantan, Japonsko |
| Vedoucí projektu: | Yo Shimada |
| Projektový tým: | Yo Shimada, Yasue Imai |
| Dodavatel stavby: | Shoken Kikaku |
| Strukturální inženýring: | Takashi Manda Structural Design |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zahájení projektové činnosti: | 2016 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2017 |
| Stavební parcela: | 331.15 m2 |
| Zastavěná plocha: | 84,59 m2 |
| Podlaží: | 2 |
| Přízemí: | 78,59 m2 |
| I.patro: | 41, 98 m2 |
| Využitelná plocha podlaží: | 120,57 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek