Projekt Not So Big House byl realizován v indickém Beluru (v Karnátace). Toto konkrétní sídlo nejspíš zapadne do vaší mentální a geografické mapy jen tehdy, když jste znalci chrámové architektury. V současnosti tu toho ale po dávné slávě hoysalské kultury neuvidíte, protože současným trendem v celém regionu je vzrůstající formování a rozvoj městského způsobu života, jehož tempo se neustále zvyšuje. Překotnost výstavby tu dost často zastírá rozumovou stránku věci, a současná unáhlená stavební díla tu nepříliš dobře reagují na skutečné požadavky obyvatel. Jejich představy jsou totiž zhusta odlišné od toho, co uniformní rychlená moderní zástavba nabízí, a ne každý může upravit a nastavit stávající bydlení tak, jako je tomu u klienta Sudaiva Studia.
Rodina má být pohromadě
Tomu architekti dopomohli realizovat sen o moderním a spokojeném bydlení ve městě, což je požadavek, o kterém si zdejší obyvatelé nových obytných čtvrtí ve snaze k navýšení životní úrovně mohou většinou jen nechat zdát. Sudaiva Studio reaguje na nynější stav urbanizace a přichází s unikátním plánem rezidenčního domu, který je skutečně šitý na míru požadavkům klienta, byť v poněkud abstraktně řazeném prostoru. Přeje si modernizovat celý objekt takovým způsobem, aby dosáhl současně luxusního životního stylu, který by ale měl být zároveň slučitelný s tradičním cílem, společným soužitím velké rodiny. Návrh se tedy opírá o jedinečné designové a konstrukční prvky, které možná právě teď udávají nový směr belurskému stylu bydlení.
Otevřená stěna prosvětluje celý dům
A co by to bylo za domov bez řádně prosvětleného prostředí, že? Lidem, kteří žijí v domech v silně urbanizovaných oblastech, se díky stínícím domům svých sousedů přirozeného světla příliš nedostává. Sudaiva Studio přináší řešení v podobě velkého okna, které zabírá většinu plochy čelní zdi, s víceúčelovými žaluziemi situovanými v exteriéru. Může to znít zvláštně, ale celá rezidence je ukázkou umírněnosti a sebekontroly v tom, jak střízlivě řeší některé problémy. A tím je paradoxně pokroková. Svým jednoduchým tvarem budova zcela naplňuje záměr zdrženlivosti a výraznými proporcemi dosahuje kýženého moderního designu.
Život ve vertikále nabízí nadhled
Odpovědí na minimální plochu parcely (15x 4,5 metrů) je vyhnání objektu do výšky dvěma podlažími, a dosažení v důsledku využitelné plochy 250 metrů čtverečních. Což už je dostatečný prostor pro velkou tradiční společnou rodinu. Na vytvoření konstrukce byla použitá exponovaná betonová povrchová úprava a rozměrná skleněná okna. Bílá omítka je kontrastem betonového prostoru, který ukrývá schodiště. Čelní fasáda je osazená velkými okny umožňujícími vyniknout oběma podlažím, které díky nim dosahují efektu rozsáhlého, vizuálně neukončeného prostoru. Dominantou exteriéru jsou ovšem multifunkční úzké vertikální žaluzie na těchto oknech.
Ochrana soukromí i bariéra fyzická
Jsou vyrobené z ocelového jádra, které je obložené kompaktními deskami (FuderMax). Jedná se o vysokotlakou laminátovou desku splňující náročné požadavky na mechanicko-fyzikální vlastnosti namáhaných oblastí v exteriéru a interiéru. Jsou tudíž nejen estetickým prvkem, zároveň také zajišťují stínění vnitřních prostor a souží jako zabezpečovací zařízení. Chladný tón udávaný designem exteriéru rezidence je narušen dodáním jemného přírodního prvku. Skromný dvoreček před čelní zdí je osazený zeleným porostem.
Opravdu úzký profil
Komplikace nepůsobila jen minimální možná malá plocha k obydlení. Potýkali se i s šířkou nezastavěné parcely podél domu. V profilu pouhých 45 centimetrů, což je do značné míry limitující pro možnost aplikace prvků, které by umožnily přístup dennímu světla. Tuhle nesnáz ještě navíc ztěžuje společná zeď v zadní části budovy. Kvůli tomu bylo nutné se s detailním promýšlením plánu orientovat pouze na severní, tedy přední úsek. Konečné řešení se vymezuje vůči minimalistickým proporcím rezidence – velká okna pokrývající dvě třetiny plochy čelní fasády, která dovolí světlu prostoupit interiér, a také světlíky.
Aby dům mohl dýchat
Už asi tušíte: Z deště pod okap? Ano, souvisí s tím rovněž potíž, jakým způsobem vyřešit formu přirozeného větrání. To se naštěstí podařilo realizovat pasivní formou, perforovanými plechy, které přes vestavěný systém ve světlících odvádí vzduch ven. Pro zjištění ideálního rozsahu a podílu stavebních prvků byla použita metoda zlatého obdélníku, jehož strany jsou v poměru zlatého řezu. Užití proporcí zlatého řezu může zajistit příznivé působení obytných prostor na člověka. Architekti a interiéroví designéři museli ve svém návrhu optimalizovat plochu tak, aby dosáhli efektu rozšíření vnímaného měřítka obytného prostoru. Toho dosáhli kordónovou římsou oddělující první a druhé patro a vizuální prostupností částí zdí vymezujících jednotlivé místnosti.
Iluze prostoru vykreslená světlem
Svou roli zde hrálo rovněž rozmístění osvětlovacích zařízení. Boční nástěnná svítidla jsou umístěná při stropu, čímž se interiéru vzniká dojem vysokých až útesových zdí. Zdroj dalšího světla jsou bodová svítidla, která jsou zabudována do stropu, neprostupují interiér a tím, že nevytváří zdání nízkého stropu, vyzdvihují pocit prostornosti. Stejného efektu dosahují také vysoké stojací lampy situované do rohu obou obývacích pokojů. Ostatně, každý interiérový prvek bylo nutné navrhnout a uspořádat takovým způsobem, který by zajistil jeho víceúčelovost.
Místo pro každého
A jak to tedy vypadá dohromady? Hned za příjezdovou bránou se nachází dvě krytá parkovací místa se vchodem do domu. Za ním se nachází schodiště, které je ze světlého dřeva a zajištěné kovovým zábradlím. Místo je osvětleno vysoko umístěnými bočními světly, která se na skládané rovině schodiště odrážejí a násobí tak jejich účinek. Přízemí je zařízené pro pracovní a technické účely. Za úzkou chodbičkou je zařízená prostorná kancelář a minimalistické sociální zařízení, zbylé místo zaujímá sklad.
O patro výše je zřízená obytná zóna pro rodiče klienta, která je funkčně rozdělená do několika sektorů. Kuchyně s jídelnou, oddělená od protějšího schodiště vestibulem, je vybavena nábytkem, který je prvním z příkladů multimodálního vybavení rezidence. Jídelní stůl, jedno z míst, kolem kterého se rodina může scházet, lze využít také jako další pracovní plochu. Kuchyně opticky nabývá na velikosti díky otevřené kovové stěně, skrze kterou je vidět do vstupní haly a obývacího prostoru.
Strategie otevřeného prostoru
Ložnice se nachází vedle kuchyně a je průchozí z malé chodbičky od obýváku, ze které je přístup na toaletu. Ústřední místnost prvního podlaží tvoří obývací pokoj, který je koncipován také jako relaxační prostor. Kromě skromného, ale moderního vybavení je zde vytvořen zenový koutek a speciální oltářní místo pro vykonávání každodenního obřadu uctívání zvaného púdža. Obývák je od schodiště oddělen elegantní kovovou policí, která je vedle zenového koutku další dominantou. Police jsou velice silným a současně střídmým estetickým prvkem interiéru. Některé poličky jsou opatřeny zády, což místy umožňuje přestat vnímat hloubku výhledu na schodiště nebo třeba nerušené sledování televize.
Smysl vedoucí ke spokojenosti
Druhé patro, určené klientovi, je z předsíně přístupné do obývacího pokoje, vedle kterého jsou dvě ložnice. Oba mají svůj vlastní samostatný přístup na soukromou toaletu. V pokoji pro hosty, přímo naproti schodišti, je pohodlná postel a šatník. Sousedící ložnice má vytvořené spící a převlékací zóny, které jsou oddělené delší částí rohové skříně. Společenská pokoj je poskrovnu vybaven v jemných barevných odstínech a okraj kordónové římsy je opatřen proskleným zábradlí, které je nejen estetickým a bezpečnostním konstrukčním prvkem, rovněž utváří vzdušnost a opticky rozšiřuje interiér.
S velkým oknem, které domov maximálně prozáří denním světlem, je také možné se všemi těmi krásami kochat až do západu slunce. Pak přijde na řadu integrované osvětlení, které dodává interiéru sošný rozměr. Zápas s nedostatkem prostoru byl jistě náročný, ale když většina konstrukčních i designových prvků plní dvojí funkci, je to výhra. Pro architekty a nakonec i spokojeného klienta.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Not so big House |
| Typ projektu: | Projekt dvougeneračního domu |
| Architektonické studio: | Sudaiva Studio |
| Lokalizace: | Bellur, Karnataka, Indie |
| Vedoucí projektového týmu: | Vinay Mavinakere |
| Návrh interiéru: | Vinay Mavinakere, Geeth Gopinath |
| Konzultace: | Stephin Tom, Design Wheel Consultants |
| Dodavatelé materiálu: | Trimble, Autodesk |
| Klient: | soukromá osoba |
| Využitelná plocha: | 250 m2 |
| Počet pater: | 2+1 |
| Zahájení projektové činnosti: | 2018 |
| Rok dokončení: | 2019 |
Sdílet / hodnotit tento článek