Kokon, nebo také zámotek, je obvykle vláknitý obal, který chrání vajíčka nebo kuklu některých členovců. Pojmenovat projekt stavby rodinné chaty Cocoon House tak už dopředu něco předjímá. Například silně netradiční pojetí, o které si nejspíš každá novostavba na „prestižní“ lokalitě newyorského Long Island skoro říká. Tahle nad jiné vyniká odlišnou strukturou, novátorskou stavební metodou a tím, že je zbudována plně podle přísných standardů LEED.
Kombinace přirozeného a chtěného
Tento obytný zámotek má částečně půlkulaté stěny a oválný řez profilu, ostrých hran tu zvenčí mnoho neuvidíte. Nešetří sklem tam, kudy dovnitř přichází slunce a čerstvý mořský vítr, pracuje s formami přirozené regulace teploty. A i když se inovativním řešením podbízí zvědavým pohledům, slušně chrání soukromí svých obyvatel. Podle architektů NEA studio bylo zapotřebí na celém návrhu vlastně odvést jen málo práce: stačilo totiž vycházet z respektu k podmínkám na lokalitě panujících, a jen drobně „vytunit“ jejich potenciál. O zbytek se pak postaraly environmentálně šetrné technologie.
Právě jejich vhodnou kombinací s charakterem stavby pak dosáhl Cocoon House na svůj výrazný ekologický nadstandard. Při vhodné orientaci domu a rozvržení jeho dispozic máte totiž vyřešen problém s přehříváním; vytvořením pásma vodního příkopu proti osluněné stěně získáváte přírodní klimatizaci. Vlhkost potlačuje přirozené provívání otevřením domu z jižní, příbřežní strany. A energie? Slunce tu rozhodně není nedostatek, takže volba padla na fotovoltaické panely.
Základní materiál? Obyčejné dřevo
Obecně nejvýraznějším rysem je ale profil objektu, ve kterém se architektura slouží jak životnímu prostředí, tak svým obyvatelům. „Není tu žádná strukturální ocel, pouze dřevo. Stavba tedy z hlediska volby stavebních materiálů splývá se svým okolím,“ říká Nina Edwards Ankerová, vedoucí architektka. „Ta stavba je tedy v převedeném slova smyslu dobrá pro vaše plíce i uhlíkovou bilanci.“ Výhodou je prý vedení stavby v jednoúrovňovém profilu bez přidaného patra (ale zato s dostatečnou stropní výškou), protože se tím optimalizuje zábor půdy (celkem 165 metrů čtverečních).
To, že stavba v terénu respektovala rozmístění vzrostlých stromů, a svým vinutím se jim vyhýbá, zajišťuje potřebný stín a snižuje pasivní příjem tepla. Za zmínku pak rozhodně stojí i volba „tradičních materiálů“ pro tak netradiční stavbu. Přeci jen, dřevěné šindele ke střechám a fasádním obkladům zdejších domů a chat patří, a tak se jich ani Cocoon House nezříká. V krustě obalující kokon pak zanikne silná vrstva izolace na severní, studené straně domu.
Dům, který myslí na slunce
Jakým způsobem je tedy stavba řešena? S výškou 4,5 metrů po celém svém průběhu se její tvar připodobňuje písmenu L, ovšem se stejně dlouhými rameny. Tam, kde je na ni vidět, se kokon snaží být pevný a neprůhledný, plně vykroužený ze dřeva. Směrem do vizuálně uzavřeného dvora se pak otevírá. V nejzazších bodech se nachází jen 11 metrů od další stavby na sousedním pozemku: i tímto směrem proto uchovává své kryté pojetí, a otevřený se naopak stává tam, kde je blízko k přírodě.
Obyvatelé mají se zahradou v okolí domu velmi intenzivní kontakt, nedělené posunovací dveře jim ji totiž zpřístupňují po délce celé stěny. Zvuky a vůně ze zahrady jsou tak plnohodnotnou součástí domu. Pasivní strategie regulace teploty pak vychází z jednoduchých manuálních kroků: vane-li v létě horký vítr od moře, stačí jen otevřít dveře do zahrady. V zimě je naopak uzavřete, a dopadající sluneční paprsky prohřejí střechou a prozářenou chodbou dům. Není to dokonalé, ale stavba prý získává 50 % svého tepla právě touto cestou.
Norská inspirace pro USA
Prosklená a sluncem prohřátá chodba pak vytváří jakýsi mezistupeň mezi vnějším prostředím a interiérem. Nedochází tu k termálnímu šoku, rázovému přechodu ze studeného do teplého prostředí. Což jsou podmínky, které dost nehezky prospívají kondenzaci, vlhku a plísním. Tento přirozený systém pak ještě doplňuje inženýrsky vyladění HVAC systém, v zimě s rekuperací.
Autorka projektu rozhodně nepopírá, že se při návrhu vydatně inspirovala norskou architekturou. Ankerová strávila posledních 7 let v Norsku, a přístup velikánů severské architektury – Knuta Knudsena a Sverra Fehna ji velmi oslovil. „Jejich přínosem pro architekturu bylo to, jak dokázali stavby funkčně zasadit do svého prostředí. I tento kokon se stává součástí svého okolí, reaguje na místní podmínky, pohyb slunce po obloze. A stejně jako Fehn i já tu reaguji volbou geometrické struktury na krajinné prvky.“
S přírodou nebojuje, přizpůsobuje se
Pokud by prý došlo k opakování dramatických událostí, jaké se tu odehrály během hurikánu Sandy, Cocoon House odolá. Ale nikoliv tím, že by poryvům ničivého větru vzdoroval silou, ale tím, že by se jim přizpůsobil. Stavba nemá stěnu nebo hranu, do které by se mohl vítr opřít. Podobně nenásilné je i řešení zavodnění lokality.
Místní realitní makléři to jen neradi zmiňují, ale Long Island je jednou velkou bažinou. Pro většinu zde stojících domů je pak absence suterénu a instalace čerpadel nezbytností. Ankerovou navržený dům ale podmáčenou plochu zúročil v podobě jezírka, a než zápasit v podmáčeným terénem, udržuje si sucho tím, jak se vystavěl nad terén. S vodou aktivně pracuje, včetně té dešťové – přes 50 % odtoku ze střechy je jímáno v pásmech nádrží, které pak odparem ochlazují dům (a zrovna tak slouží k zálivce).
Dobrá izolace je základ
Je to samozřejmě i estetická záležitost, protože odraz slunečních paprsků od vodní hladiny u východní paty zrcadlí světlo dovnitř domu. Tento nenápadný aspekt, zvyšující světlost interiéru, ale docenili jako jeden z pozitivních bodů při certifikaci LEED. Přeci jen, dům spotřebovává méně energie na své osvětlení, protože „těží“ ze svého praktického designu.
Heslo: „Stavte těsně a správně“, kterého se projektanti NEA studio drželi, může být patrné v kuchyni a koupelně, tedy místnostech charakteristických velkými teplotními výkyvy, stejně jako vysokou vzdušnou vlhkostí. Pracovalo se tu se speciálními formami doplňkové izolace a odsáváním vzduchu, větráním. „Většina vlhkosti v domech je spojena právě s těmito místnostmi a netěsnostmi,“ dodává Ankerová, „A proto jsou ve své podstatě kuchyně s koupelnou řešeny jako samostatné vnořené boxy do objemu stavby.“
Teorie barev uvedená do praxe
Poměrně rozsáhlá část projektu je u Cocoon House věnována barvám, které u jiných staveb obvykle hrají jen doplňkovou roli. Tady jsou ale pojímány jako ústřední součást managementu bydlení. Autoři si mohli dovolit pracovat s širší paletou, už kvůli tomu, že polovina obydlí je otevřená a exponovaná okolí a slunci a druhá je uzavřená, tmavší. S využitím barevných filtrů na střešních světlících si mohli architekti dovolit nenáročně přebarvit jednotlivé místnosti podle požadavků tzv. teorie barev.
Jejím autorem je sice básník Goethe, ale v praxi došla svého uplatnění na plátnech J. M. Turnera, a za poslední dvě století dosáhla jistého významu. Přikládá totiž barvě a jasu konkrétní úlohu, podle programového využití místností. Tmavá „vermilion“ červeň symbolizuje západ slunce a cestu k odpočinku, a proto se s ní setkáme v hlavní ložnici. Tmavě žlutá, typická prý pro jas vrcholu dne „poledne a zenit sil“, je pak osazena v obývacím pokoji. Tady se totiž odehrává v průběhu dne nejvíce aktivit. Neutrální a vyvažující jsou pak bílé stěny v neprosluněné části domu.
Méně materiálu, více pohody
S barvami se pojí i další kouzlo půlkulatých stěn, a to, jak se místnosti postupně přebarvují v průběhu dne. Žádná barevná stěna vlastně není v jednom tónu, ale v odstínech jasu. Zakřivený tvar stěn je jako filmové plátno, na které jsou promítány vlny barev, přistupující intenzivní i odeznívající. Je to hravé, lehce abstraktní a dynamické. Dům se totiž v důsledku proměnlivých světelných podmínek mění v průběhu dne i celých ročních období. Nezevšední.
Asi nejdiskutovanějším rysem tu samozřejmě bude onen oválný tvar stavby, který se odráží i ve stěnách. Od architektů to rozhodně bylo odvážné. Přeci jen, je to vzpoura proti zavedenému řádu. Klienti ale tento návrh kvitovali s povděkem. Kulatý design je blízký mongolským jurtám i obydlí navažských indiánů, má blízko k jiné formě přirozené orientace. Lidé z NEA studio hájí oválnou geometrii stavby tím, že výrazně přispívá k energetické účinnosti budov, a že zvyšuje psychickou pohodu obyvatel.
Pravdou zůstává, že kruhové budovy díky svému tvaru spotřebovávají o 15-20 % méně materiálu na stavbu, než budovy svázané pravými úhly. Oválný profil také celkově přispívá k lepší cirkulaci vzduchu. Křivky také napomáhají lepší akustické izolaci, tlumí hluk z venkovního prostředí. I proto jsou zaoblené okraje domu tím nejlepším „hájemstvím klidu“.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Cocoon House |
| Typ projektu: | rodinný dům/chata |
| Architektonické studio: | NEA studio |
| Lokalizace: | Long Island, New York , USA |
| Vedoucí projektu: | Nina Edwards Anker |
| Strukturální inženýring: | Will Laufs, LaufsED |
| Mechanický inženýring: | Jordan Goldman, Zero Energy Design |
| Elektrotechnika, fotovoltaika: | Michael Edwards, Avioworks |
| Akustická izolace: | Charles von Mueffling, Obelisk Consulting |
| Stavební dozor: | Anna Agoston, Raphael Walter |
| Dodavatel stavby: | Licciardi Builders |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2019 |
| Zastavěná plocha: | 165 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek