Přízemí rodinného domu stále nabízí 50 metrů čtverečních, na tom se nezměnilo nic. To v patře, rozděleném na dvě části, se výměra užitné plochy rozrostla a zvýšila na 130 metrů čtverečních. Aniž by to, při zběžném pohledu z ulice, bylo do domu říct. Co za tím stojí? Kouzla, čáry? Kdepak. Chytrá intervence architektů.
Aravaca je jedním z jednadvaceti městských obvodů Madridu, ale pro svou geografickou odlehlost od centra, leží o 9 kilometrů dál, metropoli nepřipomíná téměř v ničem. Bouřlivý stavební růst prodělala v 50. a 80. letech, než se oficiálně stala předměstím. Stavebně je tedy poskládána převážně z rezidenčních objektů, které pamatují dvě až tři generace obyvatel, a punc historického stáří tedy nenesou.
Tato určitá nevyjádřenost, mdlá beztvárnost předměstí, pak napomohla směrovat práci architektů. Ti se tu pustili do rekonstrukce rodinného domu, s vizí na stavební rozšíření, zvýšení kvalit bydlení a celkovou modernizaci. Při návrhu mohli postupovat poněkud odvážněji, než by si třeba na vesnici nebo v historickém jádru mohli dovolit. Předměstí jsou přechodovou tvárnou zónou. A oni toho uměli využít.
Zásah. Doslova shůry
Řízení projektu chápali jako intervenci. Zásah zvenčí, jež je dále rezonující uvnitř domu, a řetězením změn prochází celým interiérem. Obyvatelé, rodiče, kteří chtěli rozšířit bydlení pro přestěhování rodiny svého syna, byli změnám nakloněni a nebáli se ani ambicióznějších řešení. Proto souhlasili s tím, aby se terasa, nacházející se v nejvyšším patře domu, byla přestavěna na obyvatelnou jednotku, samostatný byt.
Jak připouští architekti, proces vytváření nového prostoru začal definováním vnější podoby zásahu. „Zvolit ten nejoptimálnější způsob, jakým korunovat předchozí dům, který byl z cihel a pokrytý množstvím vegetace, bylo při zahájení návrhu nejdůležitější,“ vypráví Silvia Méndez-Vigo Chillida, která se na vedení projektu podílela s Gerardem Macarrónem Jaquetim.
Růst do výšky byl vzhledem k záměru nevyhnutelný, ale nemusel být nějak enormní. Aby se výška domu nadměrně nezvětšovala, zvolili tedy kopulovitý tvar. Tím mohli dosáhnout větší výšky uvnitř – dodalo to prostoru navíc o cosi větší prostorovou důstojnost – a přitom drasticky neproměnilo vnímání jeho výšky zvenčí.
To řešení bylo neotřelé a zajímavé. Už proto, že toto kupolovité završení vlastně vizuálně nekonkurovalo jinak kubickým tvarům a pravidelným dispozicím zbytku domu. A je to hezkým příkladem toho, jak cvičená mysl architekta umí přijít s nečekaným řešením, které je všem zřejmé až poté, co je jím navrženo.
Architekti si také pochvalují, jak na tento návrh zareagovali sami klienti. Jakmile vznikla myšlenka na vytvoření klenby, okamžitě ji přijali a už plánovali, jak tento nový prostor začlenit do celku spojené domácnosti. Sami měli pocit, že tato úprava kvality jejich domu pozvedává na vyšší úroveň, a o to snáz a s nadšením se pustili do dalšího formování interiéru.
Hurá do nových úprav
Přijetím kupolovité střechy se rozlouskl ten největší formální problém, a mohlo se přistoupit k řešení detailů. Byla jich řádka, ale vesměs všechny spočívaly v „přiznání“ intervence, rozšíření, které užitnou plochu rodinného domu zvýšilo na příjemných 180 metrů čtverečních.
„Chtěli jsme, aby tato nová podlaha byla vnímána jako odlišný prvek,“ vysvětluje Méndez-Vigo Chillida. „A proto jsme se rozhodli použít korek.“ Byla to kombinace stylové úpravy, která hrála dobře svou měkkou texturou, lehkostí pro instalace. Pochopitelně zapůsobila díky svým tepelně-izolačním a proti-hlukovým vlastnostem, a celkově byla v zajímavém kontrastu s masivností cihel zbytku domu.
Klenbě pak dodala vnější podobu zinková krytina. Modernizace interiéru vycházela z konceptu změn, otevírajících dům světlu a zvláště v patře pak novým výhledům. Důležitou roli při tom sehrála struktura původních betonových trámů a sloupů, která byla ponechána odkrytá.
Tím se vyvažuje vztah mezi novou strukturou štíhlých kruhových kovových sloupů natřených na blankytně modro, takže splývají s privilegovanými výhledy na dům.
Jinak je interiér řešen několika materiály. Podlahy jsou hrubé a maltované, leštěná nerezová ocel doplnila desky a sprchový kout. Překližka se zase hodila pro užitný nábytek. Ať už kuchyňskou linku, skříňky, police, dokonce i dveře a schody. Je to zvláštní, ale principem tu byla lehkost, cenová dostupnost a to, co by se dalo považovat za polidšťující vztah mezi užitými studenými a teplými materiály. Jinak se dispoziční řešení zase tolik intervencemi neproměnilo.
V přízemí se nachází hlavní vstup do domu, jedna ložnice a koupelna. Horní patro je teď ale rozdělené na dvě části: soukromou a sdílenou. V soukromé části se nachází ložnice a koupelna. Ve sdílené části se nachází kuchyně, jídelna a obývací pokoj.
Zakomponovány jsou v rámci jedné otevřené místnosti, která se rozprostírá velkými okny směřujícími na sever. V tomto prostoru je také zachováno velké kruhové střešní okno, které dříve osvětlovalo schodiště a které zaplavuje celou místnost světlem.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Domehome Expansion |
| Typ projektu: | rozšíření rodinného domu, rekonstrukce |
| Architektonické studio: | EME157 |
| Lokalizace: | Aravaca, Madrid, Španělsko |
| Vedoucí architekt: | Silvia Méndez-Vigo Chillida + Gerardo Macarrón Jaqueti |
| Projektový tým: | María López González, Elena María Sáenz Pérez |
| Hlavní dodavatel stavby: | Edificación Arquimac |
| Dodavatelé materiálu: | Vibia, Amorim, BORA, Cortizo, Cubro, HAY, HIDROBOX |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2023 |
| Užitná plocha: | 180 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek