Zdaleka ne všechny vzpomínky na minulost můžeme označit za příjemné. Ty, které se vztahují k událostem v polském Palmiry ze čtyřicátých let minulého století, jsou zrovna tak tragédií a válečným zločinem. Německá armáda si tu v lesích, dvě desítky kilometrů od Varšavy, zřídila zvláštní prostor pro likvidaci příslušníků polské inteligence. V letech 1939-1940 tu bylo popraveno a do masových hrobů pohřbeno přes 2000 lidí, můžu, žen a dětí.
Pieta je na prvním místě
I když se nacisté hodně snažili, aby za sebou zahladili stopy – popraviště a hrobní jámy znovu zavalili zeminou a osadili stromy – jejich špinavost nezůstala skrytá navždy. Pro polské lesníky, jmenovitě pak místního hajného Adama Herbańskiho nebyl zase takový problém podezřelá místa identifikovat. Odhalení bylo děsivé a smutné zároveň. Tato druhá polská Katyň se pak tři léta po válce poprvé dočkala důstojného památníku a hřbitova.
Jenže do současnosti na něm už silně zapracoval zub času, a tím se dostáváme k projektu studia architektů WXCA. Jejich zadáním bylo památník vkusně a citlivě oživit. Tedy vytvořit reprezentativní vzpomínkové místo, které nebude odrážet politickou poptávku, ale současně zachová pietu a hloubku nelehkých vzpomínek. Nekomplikované to rozhodně nebylo, právě kvůli dědictví minulosti.
Uchopení myšlenky s citem
Řada zde popravených příslušníků polské inteligence totiž stála na opačné straně politického spektra, než bylo poválečným sovětským poradcům milé. A tak idea původního památníků prodávala spíše příběh o národní oběti, spravedlivém boji a zlých Němcích. WXCA se ve svém návrhu naopak pouští do zachycení podstaty: lidské připomínky zmařených životů a identifikace pojmu zla, tedy samotných zhoubných ideologií.
Architekti se také rozhodli svým projektem renovace památníku ustoupit od prosté leč bezobsažné monumentality, a raději zvolili cestu nenápaditější, skromnější. Při ní se rozhodli využít prostor památníku jako memoriálního muzea, které celý příběh zachycuje v detailu i v širších souvislostech. Jeho úlohou je tedy uctít památku, a současně vytvořit obraz, který situace popisuje tak, aby nebylo možné její další motivované zkreslení.
Spolupráce na všech stranách
Tvůrci konceptu přitom nepracují s brutalitou minulosti, nehrotí pojem násilné senzace. Je to tichý svědek, pamětník minulosti. Vytváří místo, na které se chcete jít podívat, protože je vhodné si tragické události připomenout. Třeba když máte cestu do Národního parku Kampinos, který teď celý vzpomínkový areál obklopuje. Tady se můžete zastavit a zamyslet se. Prostor se k tomu nabízí vhodný a dobře zpracovaný.
Je totiž výsledkem dobře uchopené spolupráce mezi architekty (Zbigniew a Szczepan Wrónskí, Wojciech Conder), člověkem, který navrhoval koncept celé výstavy po stránce expozic v interiéru (Marek Mikulski), to vše pod nenápadným směřováním ústředního varšavského Muzea historie. Samozřejmě, ještě ve shodě se Slawomirem Kaszewskim a Slawomirem Pastuzskou, kteří z pozice strukturálního inženýringu dohlíželi na proveditelnost stavby.
Vzpomínky, které nerezaví
Ta ve svém objemu pokrývá plochu 1145 metrů čtverečních, a je velmi netradičním způsobem „zapojena“ do okolního lesního porostu borovic a bříz. Několik stromů přímo vrůstá do objektu a je živou součástí expozice, která se současně otevírá do okolí prosklenými stěnami. Kmeny stromů tak vytváří působivý vertikální profil, jsou pokračováním i průnikem, zdá se, že nesou strop nad hlavou. Je to ale jen iluze, záměr architektů.
Strukturální prvky mají podobu hladké oceli, která má v kombinaci se sklem stěn velmi neutrální vyznění. Směrem dovnitř se objekt identifikuje šedivým betonem stěn a podlah, ven fasádou pak atakuje oči rzí povětrnostně odolné cortenové oceli. Její načervenalá barva se zase ztrácí v barevném vyznění kmenů borovic. Celý objekt memoriálního muzea tak hezky splývá se svým okolím. Je přirozenou součástí místa, není rušivým monumentem.
Tiché místo vzpomínek
Navenek se budova muzea zříká nápadných křivek, je svým provedením spíše asketická. Se zarovnanou střechou (pokrytou zeleným kobercem travin) dotváří dojem lesnaté koruny. Architekti doplňují, že záměrem bylo učinit z lesa stromů součást celého vyjádření. Protože to v jejich letokruzích je ukryta ona vzpomínka, to oni jsou ti svědkové.
Do objektu proniká světlo stěnami, ale také několika průřezy světlovodů ve stropě. Osvětlení scén pak hrou stínů vytváří zvláštní atmosféru, pilíře světla a tmy vás vedou celou výstavou. Ano, některé vystavované prvky jsou „ve stínu“ schválně. Pohled na ně není hezký a bolí. Masakr, hromadná vražda, je tu pořád plíživě přítomná.
Exhibiční prostor je ze tří stran obkroužen sníženou zdí, která je perforována 2252 děrami. Není to náhoda, tento počet symbolizuje souhrn obětí nacistického teroru, odpočívajících teď na hřbitově v lese Palmiry.
Studio WXCA
„Čelíme požadavkům investora a zajišťujeme komplexní servis realizace projektu. Rozvíjíme se, rosteme, učíme se. Sledujeme poslední trendy a rozvíjíme spektrum projektových služeb. Podstatou naší práce je harmonie a spolupráce mezi všemi zúčastněnými stranami. Zajišťujeme spolehlivou realizaci projektů díky tomu, že naši subdodavatelé mají stabilní a respektované postavení na trhu. Investujeme do našich týmů, moderních technologií a rychlých organizačních systémů.“
Studio WXCA je kanceláří komplexní architektury, zacílenou na služby investorům. Pole jejich působnosti začíná programovým poradenstvím a vede přes celou škálu návrhů a designu. Definovat jejich „záběr“ není snadné, soustředí se totiž jak na projekty velkoplošné urbanistické, tak i dílčí architektonické projekty. Poskytují profesní inženýrské poradenství, zajišťují realizace, vidí to oblasti designu interiéru i zahradní architektury. Důležitá pro ně je funkčnost a jedinečnost, péče o každý detail. Zajímavostí je u nich propracovaný systém „patronství“, kdy mladí architekti spolupracují, či spíše jsou vedeni zkušenými profesionály. Díky tomu získávají jejich projekty punc modernosti a jistý drajv, aniž by zaostávaly v celkové kvalitě.
Mezi další významné realizace musejí a památníků studia WXCA patří například Muzeum varšavské citadely (12 744 m2), Muzeum historie Polska či Muzeum velkopolského povstání. Jejich nejaktuálnější projekt si budeme moci prohlédnout na Expu 2020 v Dubaji.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Memorial Museum in Palmiry |
| Typ projektu: | projekt památníku-muzea |
| Architektonické studio: | WXCA |
| Lokalizace: | Palmiry, Kampinos National Park, Polsko |
| Vedoucí projektu: | Zbigniew Wroński, Szczepan Wroński, Wojciech Conder |
| Strukturální inženýring: | Sławomir Kaszewski, Sławomir Pastuszka |
| Návrh konceptu expozice: | Marek Mikulski |
| Dodavatel stavby: | WINNICKI |
| Investor: | Stołeczny Zarząd Rozbudowy Miasta |
| Klient: | Muzeum Historyczne m.st. Warszawy |
| Rok dokončení (finalizace): | 2011 |
| Zastavěná plocha: | 1145 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek