Norská památková ochrana staveb svádí už dlouhá desetiletí nerovný boj: na území státu se totiž nachází tisíce památkově chráněných objektů. Užitkové, vesnické, sakrální stavby spadající do režimu ochrany si žádají rekonstrukci, ale je třeba jim dát i něco víc, než jen nálepku „kulturního dědictví“. Je třeba je znovu zapojit do života, jinak budou dále chátrat. A právě to řeší norští Trodahl Architects.
Každé studio či osamocený profesionál architektury stojí před volbou: buď se úzce specializovat v jednom směru, nebo zvolit cestu generalizace, obecného a povšechného zaměření, a získávat body na širokém spektru nejrůznějších projektů. Nelze přitom říct, že by jedna z těchto cest byla špatná. Každá má své. Přílišná míra specializace vede logicky k tomu, že počet dostupných zakázek bude vždy omezený. Na druhé straně, pokud si na specifických projektech vybudujete patřičnou reputaci, nouzi o projekty mít nebudete. Generalizace je oproti tomu cestou širokého záběru, která v sobě nese příslib stálého dostatku práce. Ale konkurence je tu vysoká, a je těžké vyniknout.
Norští Trodahl Architects také prošli touto osudovou volbou. A po několika zkušenostech s projekty obecného zaměření (obytné objekty, komerční stavy) se rozhodli pro variantu úzké specializace. Od roku 2003 se téměř výhradně věnují „antikvariátové rehabilitaci“, tedy projektům zachování, obnovy, rekonstrukce a refurbrishmentu památkově chráněných budov v Norsku. Záhy v této oblasti dosáhli jistého stupně dokonalosti, a díky velkému množství památkově chráněných objektů nemají o práci nouzi. Když využijeme hantýrku kriminalistů, modus operandi tohoto studia je u každého projektu prakticky stejný.
Strategie se nemění
Zkoumání historických souvislostí, maximální znalost typového provedení stavby, její pochopení a z těchto základů vytvořený koncept návrhu nového využití. Evidentně to funguje: Ole Serinius Trodahl dnes zaměstnává dalších sedm specialistů, a studio už má své pobočky v Sandnes a v Kodani, aby dokázalo pokrýt počet zakázek. A stačí jen krátký náhled do jejich portfolia, aby bylo jasné, jak Trodahl Architects pracují.
Projekt Pavilon Köhler? Památkově chráněná dřevěnka ve Stavangeru z roku 1860, na spadnutí. Po zásahu studia je objekt znovu využívaný a do života města opět začleněný: je z něj malé konferenční centrům a obchůdek. A také stavba oceněná „Olavsrosen“, tedy známkou kvality kulturního dědictví. Dřevěná ovčácká bouda v Rennesøy? Po zásahu architektů se mění na autobusovou zastávku a cyklo-point. Ale „žije dál“ ve svém původním objemu i stylu. Projekt Eskeland? Stará rybářská chata, přestavěná v padesátých letech minulého století na moderní dům. Trodahl Architects „očistí její formu“, navrhnou rozšíření, ale při zachování historické podoby obydlí. A stejně si počínali i se zemědělskými usedlostmi Giljagarden a Holmeegenes, které svými základy pamatují ještě Vikingy.
Místo pro lodě
Vybaveni touto znalostí o aktivitách studia Trodahl Architects už nás tolik nepřekvapí jejich aktuální práce, projekt „rehabilitace boudy pro lodě“ v Utsteinu. BRP, neboli Boathouse Rehabilitation Project, se soustředí na památkově chráněnou stavbu stojící jen na dohled od středověkého kláštera Utstein Kloster. Nečekejte žádný zázrak: objekt pokrývající plochu necelých padesáti metrů čtverečních je skutečně jen příbřežním přístřeškem pro uchování rybářských pramic, využívaných dříve pro lov a přepravování zásob. Stavební materiál? Dřevěné trámy, nahlodané vlhkostí, štípaný kámen z blízkého okolí a střecha pokrytá pálenými taškami.
Tato „garáž pro lodě“ byla vystavena v roce 1860, a tudíž se už počítá mezi historické stavby. A blízkost kláštera předurčuje v celé oblasti vysoký stupeň památkové ochrany: rekonstruované objekty tu tedy musí zachovávat tvar, objem a materiálové vyznění originálu. Což by mohl být pro další účelné využití objektu trochu problém. Alespoň si to myslel majitel a klient z nedalekého statku, ke kterému Boathouse přináležel. Jeho dilema však Trodahl Architects uspokojivě vyřešili. Díky důmyslně a citlivě rozvržené rekonstrukci objektu se podařilo zachovat všechny jeho cenné a původní rysy, stavbu „konzervovat“ a přitom jí oživit. Stal se z ní malý obchod, ve kterém teď bude prezentovat své farmářské produkty.
Řemeslné prvky i recyklace materiálu
„Domek disponuje tradičním dřevěným krovem, v jehož uspořádání je vidět poctivý anglo-normanský styl,“ popisují architekti situaci v místě. „Na nás tedy bylo uchovat původní vyznění v maximálním možném rozsahu, autenticky tak, jak to je jen možné.“ Značný problém přitom z technického hlediska představoval požadavek na vytápění objektu, majitel nemůže prodávat farmářské produkty ve větrem profoukávané boudě, omývané ledovou říční vodou. Architekti to vyřešili „vnitřním pláštěm“, respektive vsazením izolované skleněné obálky dovnitř objektu.
Tento přístup umožnil plně zachovat kamenné stěny, a přitom ponechat bezprostřední výhled na dřevěné trámoví objektu. Střecha byla dále zaizolována s pomocí dřevotřískových desek, aniž by došlo k narušení původního vzhledu. Zapracované dřevo, které místy nahradilo původní narušenou konstrukci, pocházelo z místních zdrojů (mimochodem, pocházelo z historicky stejné pily Riska, jako v roce 1860). Podíl recyklovaného starého dřeva (po oživení) ale zůstal v 2:1.
Mise splněna: Atmosféra zachována
Pevná podlaha byla mírně vyzvednuta nad terén, protože zvláště v jarních měsících je Boathouse vystaven vyšší hladině vody. Zapracování robustních materiálů ale řešilo tento problém bez následků. Podlaha je provedena ve formě neleštěného betonu, a obsahuje zabudované topení. Slouží pro akumulaci tepla.
„Podlahové vytápění má vysoký stupeň využitelnosti, ale tady jsme jej zvolili proto, že se dobře vypořádává s rizikem zatopení,“ popisují architekti. „Vnitřní laminované zasklení nám umožňuje zachovat původní atmosféru místa, protože stará kamenná zeď je skutečně výjimečným prvkem celého interiéru. Sklolaminátové desky jsou vybaveny dřevěnými příložkami, které umožňují snadnou manipulaci i čištění.“ Hřejivost interiéru pak dodávají i prvky z borovicového dřeva, které pochází z místních zdrojů.
Výsledek je nepochybně působivý. Modus operandi studia Trodahl Architects je opět bezezbytku naplněn: stavba, která podléhá památkově ochraně, byla rekonstruována a upravena (při zachování původního vzhledu), a znovu začleněna do života v kraji. Není jen památkově chráněným objektem, který by neměl dalšího využití. Stává se plnohodnotnou součástí místa, kde se vyskytuje.
Údaje o projektu
Název projektu: | Klostergarden Boathouse |
Typ projektu: | rekonstrukce památkově chráněného objektu |
Architektonické studio: | Trodahl Arkitekter |
Lokalizace: | Mosterøy, Rennesøy, Norway |
Vedoucí projektu: | Ole Serinius Trodahl |
Spolupráce: | GLASSLØSNINGER AS, HØIEUELAND AS |
Dodavatel materiálu: | Reggiani |
Klient: | soukromá osoba |
Rok dokončení (finalizace): | 2018 |
Zastavěná plocha: | 50 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek