Parta místních architektů se tu rozhodla přetvořit vršící se odpad, plastové bedny od nápojů, v něco poněkud účelnějšího. V něco, co sami nazývají ruang kebaikan, tedy Místem pro laskavost. Tuto laskavost pak můžeme chápat různě, ať už jako náklonnost projevenou vůči životnímu prostředí, vyjevenou šetrností a rozumným nakládáním s odpady. Anebo jako laskavost směřovanou k lidem, jejichž kvalitu života tím zvýšili. Hledání nových funkčních řešení, ze kterých mají lidé užitek, je totiž jedním z hlavních poslání architektury.
Drobnosti pro každého
Ústředním motivem projektu KotaKrat je netradiční povaha stavebního materiálu. Plastových beden na nápoje, chcete-li, bas. Od nealkoholických nápojů, samozřejmě, protože Tangerang se nachází v té části Indonésie, kde opojným nápojům lidé zrovna nefandí. S pomocí těchto beden bez užitku pak architekti z PSA (Parisauli Arsitek Studio) dokázali vytvořit hned několik instalací, oživujících místní ulice. Konkrétně zmiňují malou stáj, garáž, místnost pro poskytování první pomoci, telefonní budku, autobusovou zastávku, úkryt před deštěm a modlitebnu. Tedy věci, které zdejší lidé docení každý den.
Přitom se architektům podařilo zkombinovat nároky sociálního prostředí s environmentálním akcentem. I to je v Indonésii zvláštnost. Nejen, že tu dokázali zužitkovat odpadní materiál a najít mu nové poslání. S pomocí objektů vystavěných z bedniček o rozměrech 40x30x25 centimetrů a pár polykarbonátových desek, propojených konstrukcí hliníkového rámu přinesli do města i zeleň. Protože taková bedna je v podstatě jen trochu jiný květináč. Pozitivní energii mikrostaveb teď může sdílet každý, a zrovna tak každý se může inspirovat jejich netradičním využitím. Nemusí přeci ležet na skládkách nebo doutnat v toxickém ohníčku, ale může se z nich stavět.
Odpad nebo univerzální stavební materiál
Možná aniž by si to lidé z PSA uvědomovali, vyslali silný impuls k celé Indonésii. Protože ty nejrůznější mikrostavby ve veřejném prostoru jsou zapotřebí všude. Třeba obyčejné autobusové zastávky, prodejny, stánky s občerstvením. A zdaleka ne všude si lidé, potažmo městské radnice, mohou dovolit z omezeného rozpočtu zafinancovat jejich stavbu. Jenže nepoužívaných beden od nápojů je tu všude víc než dost, takže stačí jen trocha práce. Užitek pak budou mít z takového díla všichni. A tím se ona drobná laskavost, vůči lidem i životnímu prostředí, může směle šířit dál.
Kromě široké dostupnosti bedniček je výhodou to, co je v životním prostředí spíše problém. Jejich odolnost vůči přírodním podmínkám. Plast totiž v tropickém klimatu, na rozdíl od jiných tradičních materiálů, nepodléhá zkáze. Idea využít odpad jako stavební materiál, uchopit neforemnou bednu na nápoje jako cihlu, je milá svou nenáročností. Ve fotogalerii prezentovaná stavba jich zužitkovala 1208, a kompletní stavba o profilu 8,6x5 metrů zabrala osmi lidem 18 hodin. Nebylo přitom zapotřebí žádné zvláštní techniky, jen běžně dostupného nářadí.
Problém, který má řešení
„Je to kouzlo přirozenosti, jednoduchosti,“ říkají o KotaKrat Ario Wirastomo a Ditta Astrini Wijayanti, autoři projektu. „Laskavost také člověk nepotřebuje každý den, ale každý den ji může někomu darovat. A třeba se mu pak někdy vrátí zpátky. Nenáročná, jednoduchá architektura, která může zlepšit kvalitu života lidí, je také takovou malou laskavostí.“ Projekt prý přináší diverzitu do města Tangerang, zlepšuje postoj místních k životnímu prostředí, tím že poukazuje na problém s odpady a současně také jedno z možných řešení.
Sdílet / hodnotit tento článek