Se statistickými údaji se polemizuje těžko, zvlášť když nabízí konfliktní pojetí naší reality. Začalo to už v roce 2002, kdy Eurostat poprvé uveřejnil podrobnější rozbor toho, jak vlastně trávíme čas doma. O volnu, svátcích a víkendech. Byť se průzkumu účastnili desítky národností z členských zemí, výsledky byly překvapivě podobné. V průměru kolem 8 hodin spánku, kolem 5 hodin nespecifikovaných odpočinkových aktivit (čtení, televize, cvičení), dvě hodiny „práce z domova“ ve vztahu ke studiu či zaměstnání, přes 3,5 hodiny domácích prací a kolem dvou hodin strávených přípravou a konzumací jídla. V součtu dohromady spousta času, stráveného individuálně. Stejně nepotěšující je pak podobně zaměřená studie statistiků z USA (z roku 2019), která řešila „využití“ domácností.
Doma ani dohromady s rodinou moc času netrávíme
Protože když odečtete čas strávený v zaměstnání (a dojížděním do zaměstnání či školy), dobu strávenou mimo domov, zjistíte, že svůj dům využíváte jen z 24-30 %. A posledním příspěvkem z archivů badatelů jsou zprávy o tom, jak nevalné je obvykle klima ve většině domácností. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je to momentálně problém 3 miliard lidí. Co z toho plyne? Že nemalá část z nás tráví v ne úplně zdravém prostředí domácnosti čtvrtinu/třetinu života, a to většinou aktivitami, které se nedají nazvat společenské. Což si asi pod pojmem „zdravého prostředí“ rodinného domu obvykle nepředstavíme. Přitom socializace uvnitř rodiny je naprosto základní věc, stejně jako je nezpochybnitelný nárok na pobyt na čerstvém povětří.
Vevnitř, venku. Spolu
Těžko říct, jestli byli architekti ze slovenského studia ARCHITEKTI mikulaj & mikulajova o těchto statistických svodkách nějak informováni předem, jisté je, že jejich projekt rodinného domu C2 na všechny zmíněné neduhy velmi bystře a pohotově reaguje. Svým pojetím totiž rozpracovává vizi moderního zdravého bydlení, které rovnoměrně rozkládá aktivity obyvatel domu mezi interiér a do venkovního prostředí. Vlastně, terasa domu se tu díky úpravám stává jakýmsi vnějším obývacím pokojem (a kuchyní, jídelnou), čímž dochází k zásadní proměně jinak zažitého (a možná nezdravého) uspořádání. Obyvatelé rodinného domu C2 prostě tráví více času spolu dohromady, a podstatná část tohoto času je strávena venku. Tím dochází k eliminaci kritických faktorů. Což je příklad hodný inspirace.
K tomu, aby tohle uspořádání mohlo fungovat v praxi, ale muselo být navrženo odpovídající architektonické řešení. A s tím si autoři projektu, Andrea Ambrovičová Mikulajová a Juraj Mikulaj ve spolupráci s Radoslav Kuruczem poradili na výbornou. Takže? Rodinný dům C2 je o bydlení v „tiché a zelené čtvtri“ na blíže nespecifikovaném předměstí (poblíž řeky Váh), kde klienti v souladu s architekty kladli už od samého počátku důraz na celoroční trávení volného času v exteriéru. Uzavřené prostory atypicky řešeného domu se proto velmi volně prolínají se zahradou, a ono pomyslné srdce domu se nenachází vevnitř, ale je situováno do atria s venkovním krbem a letní kuchyní. Je to opravdu ta nejfrekventovanější část domu po většinu roku.
Garáž tu je, ale musíte ji hledat
ARCHITEKTI mikulaj & mikulajova se se svým návrhem prosadili v soutěži koncem roku 2012 i proto, že dokázali dům C2 vhodně zasadit do celkové krajinné kompozice. Podchytili rozdíl mezi uniformní neutrální zástavbou a originalitou, příznivou pro kvalitu života. I když je parcela obklopena další zástavbou, těží z odlehčeného stylu, typického spíše pro rekreační stavby. A s velkou mírou volnosti pak zhodnocuje rozlehlejší rovinatý pozemek v okolí stavby.
„Velikost pozemku nám umožnila pohodlně rozdělit funkce do dvou přízemních hranolů,“ prozrazují architekti. „Zatímco samotný dům komunikuje s prostornou zahradou a se svým vnějším okolím, nenápadnější, vedlejší objekt garáže (ve které se nachází také malé fitko) tvoří prostorovou bariéru k pozemku na severní straně.“ Dům tak aktivně svými dispozicemi zajišťuje přiměřené soukromí svých obyvatel, a nečiní tak na úkor sousedů. Navíc garáž ani moc vidět nejde, je totiž krytá popínavou zelení.
Přívětivá tvář domu
„Chtěli jsme narušit to zažité schéma rozdělení hmot mezi ulicí a zástavbou,“ říkají architekti. A je třeba jim dát za pravdu, protože obvykle se do ulice domy hlásí hladovými dveřmi garáží, a teprve za nimi je vlastní těleso domu. Působí to nevlídně. Tady je kontura domu dominantní, a garáž stojí v pozadí. Soukromý a veřejný prostor se tak neinvazivně prolínají, hranice přechodu nejsou striktní. Můžete být na zápraží, a být součástí ulice. Hradby totiž sociálním vazbám nikterak nesvědčí. A podobný postup je aplikován i na vnitřní rozčlenění, ve směru do zahrady. Místa, které bylo pro obyvatele velmi důležité. Času stráveného společně a na čerstvém vzduchu si totiž považují.
Možností, jak otevřít interiér vnějšímu světu, je spousta
Většina projektů by se v této fázi spokojila s tím, že kontakt s exteriérem zajistí jedna terasa, a tím bude hotovo. Je to takové instantní řešení. Tady ale ne. „Protože obyvatelé/klienti rádi tráví svůj volný čas venku, poskytuje náš návrh vícero forem venkovního pobytového prostoru.“ Míru případné otevřenosti regulují nejrůznější chytré detaily oken, dveří, průchodů. Je tu zahrada volná a nezastavěná, kamenná zahrada mezi dvěma domy, nachází se tu prostorná lodžie s výhledem na stromy u nábřeží řeky, je tu atrium. Návrh tedy servíruje několik přitažlivých variant kontaktu s vnějším prostředím, a sami obyvatelé se mohou, třeba podle aktuálního počasí rozhodnout, jak dalece jejich dům prodyšný bude.
Žít venku znamená žít naplno
Koncept interiéru vychází z dobře rozvrženého plánu i situace na pozemku, a akceptuje do detailu nároky členů rodiny. Rodiče nejsou ochuzeni o soukromí: jejich ložnice je napojena na lodžii na jižní straně, a je také navázána na ústřední obytný prostor. Ten je vlastně jakousi mezifází, přechodem, mezi dalšími pokoji a vnějším prostředí. Odpolední proslunění obytného prostoru zajišťuje atrium, které současně odděluje denní a noční zónu domu. Zóna dětí je v tomto uspořádání autonomním prostorem, záměrně situovaným při vstupu do domu. Je tu klid pro všechny a nikdo nikoho neruší.
V zásadě toho ale není zapotřebí, protože to podstatné se odehrává ve „vnějším obýváku“, tedy částečně zastřešeném/zastíněném prostoru kolem otevřeného krbu a letní kuchyně. Je to velmi příjemné a stylové řešení, které násobí zužitkovatelný prostor. Možnost vypustit děti na zahradu, mít nad nimi současně dohled a přitom si v klidu číst, pracovat nebo připravovat oběd, to vše narušuje prvotní schéma o tom, kolik času a jak trávíme v interiéru. A spolu, v příjemně uvolněné atmosféře.
Patina? Je odrazem vývoje, k domu patří
Tomu vydatně pomáhají i zapracované materiály, které podporují hřejivý pocit. Jsou vesměs přírodní, ale v moderním designu. Zajímavý pohled architekti nabízí i na přirozené stárnutí materiálů. Musí se totiž nechat, že tak jako se vyvíjí obyvatelé domu (a třeba s věkem mění jejich nároky), může se stát „neměnný“ dům jistou překážkou. Tady ale ne. Rodinný dům C2 zraje a mění se, získává s léty patinu.
Typicky pak vyvedením obkladových prvků kolem venkovní kuchyně, které jsou z povětrnostně odolné, cortenové oceli. Stavba vynikajícím způsobem zachovává dialog mezi exteriérem a interiérem nejen komplexní otevřeností, ale také průnikem materiálů. Dřevo z předsazených lišt fasády ve stejném vzorci uspořádání je k vidění i na stropech v interiéru. Rodinný dům C2 vám nabízí možnost smysluplně trávit čas s rodinou vevnitř i vně, a to tak, že vám všude bude dobře.
Údaje o projektu
Název projektu: | Rodinný dom C2 |
Typ projektu: | netradiční rodinný dům |
Architektonické studio: | ateliér: ARCHITEKTI mikulaj & mikulajova |
Lokalizace: | Slovenská republika |
Vedoucí projektu: | Andrea Ambrovičová Mikulajová, Juraj Mikulaj |
Spolupráce: | Radoslav Kurucz |
Dodavatelé materiálu: | AXOR, Louis Poulsen, Ardex, Artisan, Duravit, Gaggenau, Hansgrohe, Häcker, Hans J. Wegner |
Klient: | soukromá osoba |
Zahájení projektové činnosti: | 2012 |
Rok dokončení (finalizace): | 2016 |
Počet podlaží: | 1 |
Užitná plocha: | 300 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek