Žáci zde nesedí v klasických lavicích ve třídách s tabulí a nedrží se pevného školního rozvrhu, který by byl stejný pro celou třídu. Místo toho má každý žák svůj individuální studijní plán. Učí se tam, kde mu to zrovna vyhovuje, místnosti jsou spíše klubovnami než běžnými třídami. Křídu a tabuli byste zde také hledali marně. Místo toho žáci využívají současnou technologii v podobě tabletů a velkoplošných obrazovek. Tyto a mnohé další specifické aspekty výuky ve škole Vela si vyžádaly také velice specifickou podobu interiérového řešení.
Inspirace v zahraničí dala vzniknout originální české škole
Prostory školy navrhl architekt Jiří Junek v úzké spolupráci s provozovatelkou školy, Evou Dittrich Sanigovou, která měla o konceptu od začátku jasnou představu a pro kterou se jednalo o již druhou takovouto realizaci. Každý architekt potvrdí, že s takovým zadavatelem je radost spolupracovat.
Podle architekta předcházela samotné realizaci podrobná bádání především v zahraničí. Autoři konceptu navštívili zahraniční konference i budovy škol ve Skandinávii, Londýně či Amsterdamu. Mluvili s řediteli, učiteli, knihovnicemi či vrátnými a ptali se, co jim vyhovuje a co by si představovali jako ideální řešení. Tyto nápady a postřehy posléze konfrontovali s českými legislativními požadavky na školní budovy a dali vzniknout řešení, které v České republice nemá obdoby.
Mobiliář v hale, která se nachází hned za recepcí u vstupu.
Škola sídlí v posledním patře domu služeb, který zde vznikl jako součást sídliště Hloubětín v roce 1965. Je rozprostřena jen na jednom podlaží a, jak poznamenávají spokojení rodiče, její obyvatelé tak mají k sobě blíže.
Škola jako barevná plachetnice
Programem stavby je škola jako žádná jiná. Důraz byl kladen na velkorysé a otevřené, dalo by se říci transparentní, prostory. Interiér je plný pečlivě vybraných barev, které mimo jiné slouží i jako označení jednotlivých místností. „Děti tedy nechodí do 1.A nebo 3.B, ale do Rubínové nebo Pomerančové,“ popisuje ředitelka školy Kateřina Kuberová. Velká okna přinášejí do prostoru množství světla a široké parapety v barvě přírodního dřeva umožňují u oken sedět a studovat. V interiéru lze nalézt také množství průlezů a „zašíváren“ v podobě mezonetů kompletně pokrytých kobercem. Oblíbeným místem mladších žáků je síť v družině, na které lze relaxovat. Zároveň tak trochu koresponduje s názvem školy – vela totiž znamená v italštině plachetnice.
Křída a tabule patří do 19. století, ne sem
Hodně stěn je pokryto magnetickými popisovatelnými foliemi, takže dokážou suplovat nástěnku či tabuli. Klíčovým prvkem pro výuku jsou ovšem velkoplošné obrazovky ve třídách. Také informační systém je vytvořen na míru tak, aby korespondoval s programem školy. Včetně originální nástěnky přítomnosti.
Nábytek je uzpůsoben stylu výuky, takže je možné ho libovolně přesouvat a přizpůsobovat aktuálním požadavkům. Snahou architekta bylo vytvořit prostředí maximálně multifunkční a snadno kombinovatelné. Použité materiály byly voleny s ohledem na odolnost a dlouhodobou použitelnost. Příjemným detailem jsou například desky stolu v přírodní barvě dřeva, která koresponduje s parapety oken a která vnáší jakousi přirozenost. Nic zde není samoúčelné.
Žáci formují prostor. Prostor inspiruje žáky
Podle slov ředitelky se děti ve škole cítí dobře a váží si interiéru a vybavení. Aby taky ne, mohou sami ovlivňovat, jak bude prostředí vypadat. Formují ho. Každý žák je vítán s vlastním návrhem na zvelebení školy a jeho hlas má stejnou váhu, jako hlas vyučujících. Prostředí, ve kterém následně tráví několik hodin denně, naopak formuje je. Za necelé dva roky existence tak škola nezaznamenala zásadní opotřebení interiéru, kromě běžného ošoupání omítek a koberců v místech s větším pohybem osob. Nepochybně je to výsledkem nejen zodpovědného přístupu dětí, ale i kvalitou návrhu, který nebyl pro architekta Jiřího Junka prvním takovéhoto typu.
Prostory umožňující naprostou volnost.
Své zázemí zde mají pochopitelně také zaměstnanci, kteří si prostředí neméně pochvalují. Ti mají možnost vypůjčit si prostory školy i pro své vedlejší aktivity. Kromě pracovního prostředí jim škola poskytuje také prostory pro odpočinek či pro ranní setkání s kolegy nad šálkem kávy.
Škola sama o sobě složí jako inspirace – pojetí prostorů, způsob, jakým se ve škole o prostředí pro vzdělávání uvažuje i samotný koncept přivádí do školy návštěvy z řad odborné i širší veřejnosti.
Sdílet / hodnotit tento článek