Možná jste o existenci Ribe neměli zdání, ale zdejší obyvatelé toho o nás vědí hodně. Ve zdejší zřícenině královského hradu je tu dokonce pomník dánské královny Dagmar, jež byla dcerou Přemysla Otakara I.
Celé město je přitom historií silně prodchnuté, což je klad i zápor současně. Bohatá minulost a památková ochrana totiž komplikuje stavební rozvoj města, v němž lidé chtějí žít i přítomností. Dánové si s tím ale umí velmi dobře poradit. Když při realizaci multifunkčního společenského prostoru na náměstí u zdejší katedrály narazili na základy kostela z 11. století, rozhodli se archeologický nález zakomponovat do svého plánu. Tak, aby se nezřekli současnosti, ani minulosti.
Člověk míní, archeologové s architekty mění…
Prostor, který měl sloužit jako zastřešený ateliér, místo k promítání filmů a setkávání lidí, přijal starou součást základů za vlastní. A vzhledem k pietnímu charakteru místa – přeci jen, jde o součást místního farního kostela a farní rady – byla tato realizace provedena nadmíru vkusně. Vynikl tak polozapomenutý charakter již neexistující archeologické/architektonické památky, podtrhující středověkou identitu, zrovna tak jako současné místo, vybízející obyvatele k návštěvě.
Architekti ze studia Lundgaard & Tranberg Architects pojali projekt jako jedno-objemovou, celistvou stavbu, zastřešující staré základy doškovým krytím. Vzniklo tu intimní atrium, kryté obvodovou zdí podél ulic Sønderportsgade a Rykind, cihlový blok stavby navazující na farní budovu, prosklení odhalující staré základy i expoziční místo ve vyvýšené ploše. Doškové a cihlové provedení fasády dodává stavbě tektonické vyznění, typické pro středověké budovy v Ribe. Šindele jako rybí šupiny kryjí tělo objektu, které dokonale zapadá do svého okolí.
Sdílet / hodnotit tento článek