Oba newyorské kolosy, přičemž první měřil na výšku 187 metrů a druhý 148, padly k zemi v roce 1968, zatímco chicagský zázrak s výškou 160 metrů šel o tři roky dříve. Je to jednoduchá úměra: Co jde nahoru, musí jít jednou i dolů. Ale spolu s tím, jak se dnes posouvá materiálová vyspělost a dostupná technologie, rostou i mrakodrapy do výšek, které budou činit demoličním týmům problémy.
Nejstarším mrakodrapům, tj. budovám s výškou přesahující sto metrů, je dnes okolo 150 let. Takže se jejich zbývající čas odpočítává maximálně v necelých desítkách let. Kde se jich nachází nejvíc? Asi nepřekvapí, že 34 se jich nachází ve Spojených státech amerických, s drtivou převahou ve městech Chicago a New York. Dalším čtyřiadvaceti se krátí čas ve Venezuele, 22 ve Francii a 21 u našich polských sousedů. Velká Británie se drží s jedenácti mrakodrapy před demolicí na stejném místě, jako Singapur, a sérii pak uzavírá Čína s devíti. Vietnam, Spojené arabské emiráty, Saudská Arábie nebo Jižní Korea disponují po třech takových budovách.
Jakou technologii mají k dispozici demoliční týmy? Umění řízené demolice, které způsobí implozi, tedy zhroucení budovy dovnitř sebe, je skutečně dílem mistrů. Nedá se ale předpokládat, že se zvyšující výškou mrakodrapů (a vzhledem k hustotě jejich zapojení) bude možná propagovat tuto metodiku i v budoucnu. Stejně tak jako před lety získává na významu práce sehraných týmů, které kus po kuse rozeberou budovu, ať už odspoda (jako patnácti podlažní PQ v londýnské City) nebo ze střechy, jako v Číně.
Využití demoličních plošin, dekonstrukčních robotů, automatizovaných vodních rozbrušovačů se přímo nabízí, protože zachovává značnou část odpadního materiálu ve formě znovu-využitelné suti. Ale jak říká Michale Taylor, výkonný ředitel americké Národní demoliční asociace (NDA): „Pokud jednou přijde na demolici těch budov, které zápasí s gravitací, jako například Burj Khalifa s osmi sty metry, budeme potřebovat mnohem více invence, než s jakou pracujeme posledních sto let.“
Sdílet / hodnotit tento článek