Historie vodárenské věže
Vodárenská věž byla postavena v místech zvaných Dívčí Hrady, kam kronikář Kosmas umístil sídlo bájné vůdkyně odboje proti Přemyslovi Vlasty a kde byl umučen vladyka Ctirad. Chráněné přírodní území v sousedství věže se dnes jmenuje Přírodní památka Ctirad.
Historie zdejší věže se však píše teprve od doby poměrně nedávné. Při plánování a stavbě vodárenského systému napojeného na vodní zdroj Želivka bylo využito vyšší polohy vodojemů v Jesenici a pitná voda je dopravována gravitačně pomocí shybky pod Vltavou na její levý břeh. Děvín však neslouží, na rozdíl od klasických vodárenských věží, k akumulaci pitné vody, ale k tlumení tlakových rázů, které vznikají na přívodním řadu želivské vody z vodojemu Jesenice.
Projekt věže byl zadán počátkem sedmdesátých let minulého století n. p. Stavoprojekt v Liberci, kde jej vypracovala projekční kancelář vedená ing. arch. Karlem Hubáčkem a ing. Zdeňkem Patermannem.
Vzniklo několik verzí architektonického řešení. Nakonec byla k realizaci zvolena stavebně nejjednodušší varianta. Stavba probíhala v letech 1976 – 1977 a byla poznamenána všemi neduhy, které provázely téměř každou stavbu v době reálného socialismu. Dnes se zdá neuvěřitelné, že jeden ze tří dodavatelů stavby – Vítkovické železárny Klementa Gottwalda – odmítl na stavbu dodat požadovaný stavební materiál s tím, že plní důležitější zakázky pro tehdejší Sovětský svaz. Teprve reálná hrozba, že rozestavěná sídliště na jihozápadním okraji Prahy zůstanou bez pitné vody, přiměla stranické a vládní činitele k akci a příslušné tuny oceli byly převedeny na stavbu věže. Vlastní věž tvoří tři ocelové válce o průměru 1800 mm postavené do trojúhelníku. Ocelové válce jsou opláštěné modrým a žlutým plechem, skleněné panely chrání vnitřní schodiště.
Na stavbě se dále podílely podniky Hutní montáže Ostrava (ocelové konstrukce) a Vodní stavby Praha, které zajišťovaly stavbu čerpací stanice a všech nutných vodárenských zařízení. Přes všechny potíže, které stály při jejím zrodu, je vyrovnávací věž Děvín nepřehlédnutelnou dominantou levého břehu Vltavy a důležitou součástí pražské vodárenské soustavy.
Vodárenská věž Děvín, ikonická stavba pražské vodohospodářské infrastruktury z dílny proslulého architekta Karla Hubáčka, se oblékla do nového kabátu.
Stejně jako přilehlá čerpací stanice prošla v posledních dvou letech rozsáhlou rekonstrukcí. Investorem akce za více než sto miliónů korun byla Pražská vodohospodářská společnost, správce pražské vodohospodářské infrastruktury.
„Rekonstrukce obou objektů byla nevyhnutelná. Technologie již byly zastaralé a jednotlivé opravy byly stále náročnější,“ uvedl Pavel Válek, předseda představenstva Pražské vodohospodářské společnosti.
Vodárenská věž prošla kompletní sanací s novými antikorozními nátěry nejen hlavních tubusů, ale i spojovacích konstrukcí a vnitřního schodiště, sloužícího k výstupu na věž. Byla rovněž provedena výměna narušeného opláštění věže včetně skleněných výplní.
Čerpací stanice prošla jak celkovou obnovou stavební části, tak i strojní technologie a elektrického vybavení. Jednoplášťové obložení strojovny čerpací stanice bylo nahrazeno zateplenými sendvičovými obkladovými panely. Byla osazena tři nová čerpadla s vyšší účinností a tím i vyšší efektivitou čerpání, každé o výkonu 600 l/s. Původní potrubí z korodující uhlíkové oceli vyměněno za nerezové a byly nově osazeny veškeré uzavírací a regulační armatury. Napájení elektromotorů čerpadel bylo změněno z původně vysokého napětí 6000 V na napětí nízké, 690 V. Této nové napěťové soustavě byla přizpůsobena rekonstrukce trafostanice, která je součástí čerpací stanice. Původní transformátory s olejovým chlazením byly nahrazeny transformátory chlazenými vzduchem, tedy bez rizika vzniku ekologické havárie při porušení těsnosti pláště transformátorů olejových.
„Nová čerpací stanice se obejde bez dříve nevyhnutelné trvalé lidské obsluhy. Provoz je plně automatický s on-line přenosem provozních údajů na centrální dispečink PVK. V případě potřeby mohou pracovníci dispečinku zasáhnout do provozu čerpací stanice prostřednictvím radiovou sítí přenášených povelů,“ vysvětlil generální ředitel Pražských vodovodů a kanalizací Petr Mrkos.
„Vzhledem k unikátnosti původního technického vybavení čerpací stanice bylo ve spolupráci s Národním technickým muzeem v Praze vyčleněno jedno čerpací soustrojí a další technicky zajímavé řídící a regulační prvky pro muzejní účely“, řekl náměstek primátora Petr Hlubuček.
Sdílet / hodnotit tento článek