Rodinná vila se zahradou se každoročně otevírá veřejnosti v rámci Víkendu otevřených zahrad (další akce se chystá 12.-13. června 2021). Majitelé zachovávají stávající architektonické řešení domu i navazující francouzské zahrady. Vzorně udržují a neustále doplňují nádherné arboretum s celou řadou vzácných dřevin, původní skleník i meditační zahradu v japonském stylu.
Harmonie celku
Abychom pochopili krásu francouzské zahrady, je potřeba ji vnímat společně s architekturou. Vše spolu souvisí a logicky do sebe zapadá. Manželé Brdičkovi udržují dům i zahradu podle tradičních zásad a doporučení památkářů a dendrologů. Základním pravidlem zůstává, že sbírka dřevin nesmí rušit původní architektonické řešení vily, musí jej naopak nevtíravě zdůraznit. Pozorný návštěvník zde v současné době uvidí téměř všechny rody jehličnanů, které jsou schopny přežít tuzemské zimy a také velmi neobvyklé a zcela vzácné listnáče společně často s klasickým podrostovým patrem pámelníků, tavolníků, mahónií či bobkovišní. Z dřívější doby se pak zachovaly dva mohutné staleté červené buky před vilou a asi devadesátiletá magnólie. Nicméně vila postupně prošla několika úpravami, měnila se i základní kostra zahrady. Současní majitelé se drží té poslední, kterou navrhl známý zahradní architekt Matouš Jebavý s plným respektem k původní koncepci.
Úcta k historii
Vilu nechal postavit v roce 1921 úspěšný podnikatel a hoteliér Josef Novák, který se nemalou měrou zasloužil o to, že v Říčanech začaly vznikat celé komplexy budov obklopené zahradami. Blízkost Prahy, dostupnost po železnici a rozvoj automobilismu způsobily, že místo vyhledávali zámožní návštěvníci. Čile se zde rozvíjel společenský ruch, z něhož měli samozřejmě užitek i majitelé restaurací a hotelů. Josef Novák měl v nájmu již proslulý Lidový dům, založil síť hotelů Monopol, do níž posléze přibyl i říčanský Parkhotel Monopol, a také penzionát a vila Maryčka, ve které rodina Novákova bydlela. Vila či spíše výletní zámeček sousedil s Parkhotelem Monopol, zahrada byla osázena převážně ovocnými stromy a významnou plochu zaujímaly zeleninové záhony pro potřeby kuchyně hotelu.
V roce 1931 získal nemovitost architekt a stavitel Václav Šurovský a provedl některé barokizující úpravy, z nichž nejnápadnější je dodnes zachovaná fasáda. Rodina využívala nemovitost pouze jako letní byt a o zahradu se staral profesionální zahradník, který bydlel v sousedním domku. A podle dochovaných materiálů to dělal velmi dobře. Architekt mu ovšem ztížil práci tím, že provedl poměrně složité parkové úpravy, založil francouzskou zahradu a obnovil parapetní skleník, který sloužil k pěstování květin. Do majetku rodiny Brdičků přešla vila v roce 1946, a tím se začíná psát i nová etapa historie zahrady.
Současní majitelé si na pomoc přizvali zahradního architekta Matouše Jebavého, který navrhl architektonické řešení s respektem k původní koncepci, doporučil výběr stromů, keřů i ostatních rostlin a obnovil i většinu cest v původních trasách. Navržené řešení, zejména novou základní kostru zahrady, noví majitelé akceptovali, omezil se pouze rozsah ovocné zahrady, aby mohla být plně rozvinuta myšlenka meditační a čajové zahrady v japonském stylu. Z dřívější doby se zachovaly dva již zmíněné staleté červené buky a asi devadesátiletá magnólie.
Nízkoúdržbová zahrada postupně přešla k vyšší formě okrasných zahrad parkového typu a přibylo i profesionální odborné práce. Restaurováním postupně prošel i dobový zahradní bazén z třicátých let, který byl opatřen moderním filtračním zařízením, a původní studna hluboká přes 30 metrů, která je dostatečnou zásobárnou vody pro všechny zahrady v areálu.
Nikdy nekončící proces
Cílem obnovy rodinné vily se zahradou parkového typu bylo podle slov majitelů vytvořit příjemné prostředí poskytující dostatek klidu a domácí pohody bez nutnosti vyhledávat vzdálené destinace. Aktivní i pasivní dovolenou prožívají manželé Brdičkovi doma v Říčanech se vším komfortem, obklopeni tuzemskými i zahraničními raritami – některé z nich až ze vzdálené Ohňové země či Tasmánie. Zahrada je pro ně tvůrčím a nikdy nekončícím procesem, který je zároveň velkým dobrodružstvím a relaxací. Nápad shromáždit na jednom místě všechny rody jehličnanů schopných přežít tuzemské klimatické podmínky je skutečnou raritou, která láká nejenom návštěvníky v rámci Víkendu otevřených zahrad, ale po celý rok i sběratele dřevin z celého světa. K historickému kontextu proslulé říčanské vily s francouzskou zahradou tak přibyl ještě další – profesionálně sběratelský.
Sdílet / hodnotit tento článek