REKLAMA
Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Radili jim vše zbourat. Rekonstrukce statku trvala 10 let, nyní mají krásné bydlení

Příběh, za kterým se skrývá údržba, úprava, oprava, sanace a asanace, demolice, rekonstrukce, konverze a rekonverze, renovace, restaurace, revitalizace i prvky inspekce nemovitostí. Vše doplněno o notnou improvizaci, „houslový koncert“ pro dvě až čtyři ruce. Co při tom zažijete, vám nikdo nevezme.

Ladislav Zibura: „Žádné mapy si neberu. Mám jen vytištěný seznam měst, kterými mám projít. Pak už není problém se v každé vesnici doptat, kudy dál. A kdyby to nevyšlo, mám s sebou kompas. Středověcí poutníci to měli úplně stejně.“

Doptáte se ovšem v každé vesnici na nějakou jinou vesnici? Poblíž Malé Lhoty leží kupříkladu Závist. Co když tam tato signifikantní vlastnost, která asi dala obci do vínku jméno, tam ještě nezmizela? Pak taky můžete dojet kupříkladu do Dlouhé Lhoty, Žerůtek nebo Lubě. Když vám ale cestu poradí kamarádi, pak je to tutovka. Šup a jsme v Malé Lhotě. Malá obec někdy nazývaná Lhotka dříve Šibenná Lhotka. Obec spadala pod panství v Černé Hoře, které vlastnilo mimo jiných privilegií i právo hrdelní. Toto se vykonávalo poblíž Lhotky - a jsme doma. Šibenice pro lotry, lapky a podvodníky. Proto Šibenná Lhotka. Trocha neveselého středověkého práva zanechala po sobě různé romantické přívlastky. Nacházíme se 20 kilometrů do Brna, město je v dojezdové vzdálenosti, ale zároveň jsme uprostřed nádherné krajiny. Vískou protéká (skryt v potrubí), to fakt neuhodnete, Malolhotský potok. Sem „emigroval“ náš kamarád s rodinou před ruchem jihomoravské metropole. Původní domeček měl daleko k ideálnímu bydlení, i když měl jistou dobovou patinu a svoje kouzlo. Podívejme se, jak je možné s citem pro místo, které chcete zvelebit, ale neublížit mu, poprat se s nástrahami a uspět. Miluji výsledné konfrontace nazvané:“Tak to vypadalo před tím, a tak to je dnes.“ Vím, že na fotografiích je to idylické, malina, prostě hračka. Ale opak je pravdou. Pokud jste nedědili nebo vám na ten tunel ještě nepřišli, máte omezený rozpočet a stejně tak množství rukou na práci. Takže až náhodou potkáte majitele, neříkejte mu, že to musela být brnkačka. Možná, že ještě nevyprchal občasný nával adrenalinu a můžete dostat „láskyplně“ násadou od lopaty. Prosím vstupte, nezouvejte se, vojsko děti a důchodci zdarma, ostatní vstupné dobrovolné. Včas vás upozorním a rozdám pantofle, neklouzejte se mi, prosím, na domácího pána a paní nesahejte, jsou opravdoví, dotazy až na konec, nebavte se mi při výkladu, nebudu nic opakovat dvakrát…

Celá anabáze započala v roce 2007. Majitel se svojí nastávající ženou tehdy ani netušil, že existuje Lhota, natož Malá Lhota. Domeček, který se jim stal domovem a hned první zima, jak v ruském filmu, jim naznačila, že to nebude snadné. Kde začít? No, skoro všude. Nový dům se začíná od základů, tedy odspodu. U starého je to přesně naopak. Dobrá střecha je zlaté pravidlo všech staveb, takže květen 2009 vítali manželé pod novými taškami. Všechno vypadá velmi jednoduše. Jenže za tou jednoduchostí se skrývá spousta improvizace, „houslový koncert“ pro dvě až čtyři ruce, fůry materiálu tam a zpět. Jenže to, co zažijete na vlastní kůži, vás posune dál a má pro vás nezměrnou hodnotu. Celá geneze je nesdělitelná a neuchopitelná. Práce na domě, převážně svépomocí, je nekonečný příběh. Nicméně fotopříběh zachycuje uzlové momenty, které při troše představivosti propojíte do smysluplného leporela.

Prý se našli takoví mistři, kteří by viděli vše vybourat a začít znovu. To je přece jiná písnička a příběh jiného domu. Kde se zde potom vezme genius loci, které činí místo zapamatovatelným, přitažlivým a osobitým? To není nějaký geologický zlom pod povrchem se svým magnetizmem, nějaká vůně nebo jinak zelená tráva na povrchu, kde projel buldozer. To je právě ten domeček, který vám tímto děkuje, že ty poradní hlasy nedošly místa určení. Děkuje vám svými pokřivenými zdmi, smíšeným zdivem, kde na vás vykoukne lomový kámen, staré cihly i kotovice, částmi původními i novými. Krásnými tesařskými konstrukcemi krovů, stodoly, kterou vcházíte, útulným dvorkem, jež vás vítá. Konírna se svými klenbami valenými často do drážních kolejnic, má své neodmyslitelné kouzlo. Chcete-li profesionální zpřesnění, dříve se tyto stropy nazývaly klenby valené do ocelových nosníků neboli Hönelovy klenby. Používaly se ve stájích a sklepích, v obytné a občanské výstavbě, v polovině 19. století až do počátku 20. století. Pokud v naší stavbě naleznete pravý úhel, vyhrajete v tombole. Ale tohle všechno je právě to, co dělá místo MÍSTEM. Domeček se může pochlubit svojí vlastní čističkou odpadních vod a nepřispívá tak ke znečištění potoka. Ne každý domeček se zde může pochlubit svým přínosem k tolik omílané ekologii. Utkat se s řemeslem v současnosti je odvážný počin. Z vlastní zkušenosti vím, že nejlépe si většinu věcí udělám sám, i když za dvojnásobný čas. Nejinak to bylo v tomto domečku. Čtyři party se zde mordovaly, aby občas skončily, ještě než začaly, prostě Pat a Mat v práci. Vybraná záloha a systém „Adié“, nebyly výjimkou. Pak se divte, že majitelé umí aktivně většinu i odborných prací, které se na domečku vyskytnou. Opět „Zlaté české ruce“ slaví úspěchy. Bohužel to nejsou většinou ruce těch, co jste si za peníze pozvali. Tímto zdravím a chválím ty, co tak nečiní. Tuším, že Šafránu setého je ovšem na lukách více.

Půdní vestavba je vždy malé kouzlo. Půda, zanesená nánosy časů, se promění v nádherný obyvatelný koutek. Počátek je vždy chmurný. Tady a ložnice? Fuj pavouk. Všechno to vrže, pod senem plesnivý kufr, staré rámy od obrazů a rezavé brusle. Pokud se dokážete popasovat s nástrahami nedostatečně dimenzovaných stropů půd, možnými nemocemi krovů, kvalitním zateplením, řešením dispozice a konstrukčních oříšků na první dobrou, pak jste na správné cestě. Ela hop! A takto vypadá výsledek náročného snažení. To je neskutečná proměna, je to prostě paráda.

Propojení zvolili majitelé po konzultaci s architektem vnějším dřevěným schodištěm. Toto řešení je bezkolizní a nenarušuje ráz stavby. Proč venkem? Jak tam budete chodit v zimě? Je to rozumné? Ještě někdo má nějaký dotaz? Prostě „kecy v kleci“. Takto to jde stejně dobře a je to jen o názoru majitelů. Je to jen věcí osobní filozofie. Ostatní zde nebydlí, tak nemají poradní hlasy. Dveře na půdu mají seříznutý roh, protože se otevírají pod spadávající střešní konstrukci. Jsou jiné a vtipné. Už to zase slyším. Proč je to takto? Prostě proto. Jde tudy projít? Jde. Plní to svůj účel? Plní. Tak pořád neremcejte, jinak vám vrátíme vstupné a už se nic zajímavého nedozvíte.

Kuchyně je další místnost, kterou bylo posléze třeba řešit. Původní neúnosný stav, dřevěné palubky na škvárovém podkladu, sádrokartonové příčky dělící místnost, stará okna skoro po smrti, strávené omítky. Z původního obýváku se postupně vyloupla kuchyně, tak jak to v počátcích navrhnul projektant. Jak říká majitel: „Ještě vinylovou podlahu, a kuchyň bude jako v Provence.“ Po legendárních sedmi schodech (jako ve Vesničce mé střediskové) se dostanete do sníženého obýváku, který vznikl z té zmíněné konírny. 16 kontejnerů všeho, čeho se předešlý majitel zbavoval, ukrývala jáma zvící atomového bunkru. Od starých plínek až po šicí stroj, blatníky, láhve od kořalky a žehličky vydal tento archeologický průzkum. Minulý majitel měl vychování vskutku maštalní. Zdivo a klenby očistit, zazdít otvory, doplnit spáry, srovnat podlahy. A tak pořád dále, až se zase vyloupne další taková krásná místnost. To by předešlý majitel zíral a dobytek u žlabu taktéž.

Dostáváme se ke konci prohlídky. Nalezneme zde pochopitelně další místnosti, ale respektujme soukromí majitelů. Fotodokumentace je skvělým vizuálním průvodcem celé exkurze. Jak jinak, když domácí pán je fotograf a ne tak ledajaký. Celý koncept byl realizován na základě studie zkušeného architekta Zdeňka Škrly. Jeho nápady, namíchané s přáními majitele a jeho ženy, udávaly směr i filosofii, jak s domečkem naložit. Pro výsledek je vlastně jedno, zda společné dílo vykazuje přístup profesionální, či osvícený. Podstatné je, jak se zde majitelům bydlí a jaký pocit zde mají přátelé a známí, při společných chvílích. Shrnuto podtrženo, jednoduché skvělé řešení, citlivé zásahy do původní stavby, výsledek velmi příjemný, bydlení nepostrádá kouzlo původního domu, hnízdečko pro spokojený život jako stvořené.

Zdá se vám to málo? Dovolím si nesouhlasit. Pokud má někdo ještě přece jen pochybnosti, tak doplním to, co se skrývá pod řádkem. Za tímto příběhem se totiž skrývá spousta úkonů, které vystihují sofistikované výrazy, s častou předponou re-. Určitě na některý zapomenu, ale je to určitě údržba, úprava, oprava, sanace a asanace, demolice, rekonstrukce, konverze a rekonverze, renovace, restaurace, revitalizace. Naleznete zde prvky inspekce nemovitosti. Jak jinak posoudíte, které části původních stěn a dřevěných prvků ponecháte, které odstraníte a nahradíte novými. Dále zde byl investor, dozor investora, stavebník, dodavatel, námezdní síla, helfr, učeň, mistr, podavač i svačinářka. Ve finále se zde vlastně fiktivně prohnala armáda profesí, že člověk nestačí zírat. Tu armádu však tvořil povětšinou majitel se svojí statečnou polovičkou. To už opravdu není jen tak obyčejný domeček…

Přátelé, tímto končím dnešní prohlídku, děkuji vám za návštěvu, nezapomeňte u vstupu vrátit pantofle. Minule nám v nich jeden člověk došel až na náves. To vám byla legrace. No, tak zase někdy příště…

Sdílet / hodnotit tento článek

Mohlo by vás zajímat

Foto: manželé Brdičkovi

Zahrada historické rodinné vily s vlastním arboretem

Mezi nejoblíbenější výletní místa nedaleko Prahy patřily a dodnes patří Klánovice, Jevany, Černošice a Říčany. Právě v těchto místech najdeme nejvíce prvorepublikových vil významných podnikatelů, které navrhli známí architekti. Součástí byly vždy zahrady, které se projektovaly společně s domem. Dobrým příkladem může…

Zdroj: Roland Bernath

Barokní kravín a stodolu využili pro bydlení a ubytování. Stará stavba zůstala zachována

Švýcarsko patří k zemím, které si dávají hodně záležet na ochraně památkově hodnotných objektů. V místním podání se ale více cení, když letitou stavbu nedokážete jen zakonzervovat v jejím někdejším stavu, ale dokážete ji smysluplně přiblížit současnosti. Jak to vypadá v praxi je dobře vidět na starých hospodářských…

Zdroj: akad. arch. Aleš Brotánek, ABateliér

Dřevěná archa: Nevzhledné JZD se změnilo na ekologickou farmu

V malé obci na Berounsku se nachází ekologická farma, kterou navrhl ateliér architekta Aleše Brotánka. Stavba zvítězila v soutěži Ekologický Oskar roku (E.ON Energy Globe Award ČR 2012). Nevzhledný zemědělský kravín se během pár let změnil na moderní ekologickou farmu s širokým zázemím pro osvětu i bydlení.

Zdroj: Stempel & Tesař architekti

Romantická vesnická usedlost s vůní benzínu

Romantickou duši zcela jistě nezapře majitel víkendové usedlosti v malebné jihočeské vesnici na pomezí přírodního parku Česká Kanada. Na více než tříhektarovém pozemku si nechal postavit budovy pro rodinu a příležitostné hosty, a to včetně příslušenství a velkorysého zázemí pro automobilové veterány.

Foto: Petr Vinš

Rekonstrukce starého vodního mlýna na Chodsku je jak z pohádky

Chodsko bylo pověstné svými řemeslnickými cechy, zemitými sedláky a umělci. Charakter místních asi nejlépe vystihovaly romány Jiráskovy nebo obrazy bratrů Špilarových. Zajímalo nás, zda se tradice zachovala až do současné doby, a to i třeba v případě rekonstrukce vodního mlýna. Majitelé objektu se snažili většinu…

Foto: BoysPlayNice

Červený zámek v Hradci nad Moravicí: rekonstrukce s výsledky, které potěší

Rekonstruovat starý dům, renovovat podkroví? Žádný problém. Jak ale postupovat u stavby, která už nějaké to století pamatuje, je národní památkou a zrcadlí styl, který vlastně napodobuje jiný, historičtější sloh? Lehké to zrovna není. O to více potěší výsledek, který se v případě Červeného zámku vydařil.

Foto: Filip Dujardin

Při rekonstrukci statku nespěchali. Moderní dům připomíná staré dobré časy

Belgičani mají rádi klid a pořádek, váží si dědictví minulosti. V praxi to odráží i rozsáhlá rekonstrukce farmy na zdejším venkově, jejíž provedení je přitom velmi civilní. Do nově vytvořených i opravovaných částí byly zapuštěny původní prvky, a celkové vyznění bylo zachováno v nenápadném a formálním designu.

Foto: Jakub Skokan and Martin Tůma / BoysPlayNice

Minimalistický dům v Jinonicích. Málo nebo moc?

Málo, nebo už hodně? Při prohlížení fotogalerie nově komplexně rekonstruovaného domu v pražských Jinonicích se člověk nezbrání jistým rozpakům. Na jedné straně kouká na perfektně odvedenou práci architektů, kteří dokázali velmi chytře rozpracovat plán nestejnorodého shluku stavení. Ale také tu zůstává jistý dojem…

REKLAMA