Farmy, usedlosti a statky jsou rozeseté napříč krajinou celé Evropy, a ani ostrovní Anglie není výjimkou. Britové se neliší ani v tom, že jejich řekněme politické rozpoložení v posledních dekádách zrovna nenahrávalo zemědělskému hospodaření. Řada menších zemědělců tedy po zralé úvaze anebo zbankrotováním skončila, a jejich statečky - kdysi kypící životem a čilým ruchem - dnes opuštěné chátrají. Včetně té krajiny, kterou po generace obhospodařovali a spoluutvářeli.
Jednou z těch mnoha anglických, zapomenutých a před lety již opuštěných, byla i usedlost stojící na okraji vesničky Lower Wraxall v západním Dorsetu. Kde přesně jí hledat? Vydejte se prašnou cestou vedoucí za kostelíkem sv. Marie (jinak památkově chráněného) podél květnatých luk a hájů až k údolíčku, jež těsně sousedí s tzv. rezervací AONB, tedy „oblastí výjimečné přírodní krásy“. A tam, kousek od potůčku, stojí Wraxall Yard. Minout jej nemůžete, je tam už hezkých pár století.
Ten bukolický popis tu není omylem - dokládá hluboké vazby mezi zemědělským hospodařením, svou přírodou hodnotnou krajinou, tradicemi a historií. A tím, co bylo přerušením chodu farmy vlastně zpřetrháno, narušeno. Naštěstí tedy ne napořád. Na žádost klienta, který zchátralý – a poměrně dost narušený areál – zakoupil, a přál si jej uvést do „lepšího než původního stavu“. Proto také oslovil architekty z ateliéru Clementine Blakemore, k jejichž portfoliu se několik typově podobných realizací počítá.
Velké sny a plány
Projekt z Wraxall Yard byl od předchozích realizací poněkud odlišný. Buď totiž v rámci takových rekonstrukcí vznikají adaptivní úpravou areály/stavby s odlišnou funkcí – z farem se stávají letní sídla, venkovské domy, restaurace s ubytováním – anebo zůstává zachován model hospodaření s nějakou obměnou, například ze statku se živočišnou výrobou se stane stáj, koňský hobby ranč. Tady se jednalo o průnik obou variant.
Přestavbou odtud neměla vymizet ona hospodářská složka, a současně měl vzniknout areál nabízející pestrý program návštěvníkům. Přesněji, mělo tu vzniknout zázemí pro prázdninové ubytovávání hostů odjinud, komunitní prostor pro místní obyvatele, chráněné dílny i zemědělská malovýroba, vycházející z obhospodařování 250 akrů zdejší půdy. Všechno hezky pod jednou střechou, respektive pěti střechami.
Celé to bylo ještě o drobet pestřejší, protože investor má „vizi“, v níž je rekonstrukce statku součástí širšího projektu o zlepšení biologické rozmanitosti v regionu a snaze k zajištění všeobecného přístupu veřejnosti ke krajině. A aby toho nebylo málo, Wraxall Yard se má stát zvláštním hájemstvím pro osoby s duševním a/nebo tělesným postižení a závislé. Těch plánů a programů se tu skutečně sešlo hodně, až se zdá, že těch 800 metrů čtverečních zastavěné plochy nestačí.
Dřív se bezbariérově nestavělo
Na architektech tedy bylo poměrně komplikované řešení, z nějž už do startu směřovala nezbytná rekonstrukce stavebně narušených objektů k jejich posunu ke staronovému využití. S tím, že vytvářený prostor musel svým provedením vyhovovat skupinám uživatelů s různými požadavky.
V krátkosti – jsou tu specifické nároky na zemědělský provoz, oddělené požadavky na hygienu provozu malé mlékárny. Úplně jiným segmentem starostí je obslužnost a podmínky pro pobyt prázdninových hostů. Jiná kritéria se pojí s veřejně přístupným komunitním prostorem, a vidle do toho hází i kritérium, že až 60 % personálu tu může mít snížené nároky na mobilitu, anebo potřebují vzhledem ke svému postižení – bezpečnější prostor. A celé to ještě musí být dostatečně „eko“ a udržitelné.
To, co tedy začalo prvoplánově jako obnova budov se tak vlastně stalo katalyzátorem pro řadu ucelených sociálních a kulturních aktivit, které se zaměřují na rozvoj venkova a environmentálních snah, jejichž cílem je zlepšit kvalitu života lidí a přírody.
Poměrně vysoký práh, a to doslova, tu nastavila i relativně nižší inkluzivita lokality a stavební provedení. Přeci jen, i ty nejnovější součásti areálu Wraxall Yard sahaly do první poloviny 19. století, kdy se o nějakém bezbariérovém prostředí, navíc v zemědělství, vůbec nehovořilo. Zvýšit dostupnost a přístupnost místa znamenalo sáhnout do uspořádání budov, dvora, stodol. Navíc stodola, jak se ukázalo typicky holandského typu, si vysloužila památkovou ochranu.
Jak to udělat přirozené?
Takže těch konzultací s odborníky museli CBA - Clementine Blakemore Architects – absolvovat opravdu hodně. Asi nejužší spolupráci pak vedli s dorsetským Centrem pro přístupné prostředí. V něm se totiž specializují na zkušenosti s využíváním prostoru lidmi s postižením.
Architekti přitom nechtěli narušit venkovský styl místa a udělat z něj skanzen nájezdových ramp a výtahových plošin. A protože mohli upravovat prostředí statku už od počátku, vytvořili elegantní a estetické pojetí, které je bezpečné i bez zábradlí a konstrukcí. Pracovali s topografií, uspořádáním cest, koridorů. Fungovalo to zrovna tak dobře.
Klíčovým rozhodnutím pro zpřístupnění areálu bylo použít jižní příjezdovou cestu jako hlavní vchod do areálu, a parkoviště umístit do zadní části. Z parkoviště se na dvůr Wraxall Yard dostanete po zakřivené cestě, obklopenou alejí vzrostlých ořešáků. Pak už jen stačí projít tzv. breezeway, tedy zastřešeným průchodem skrze jednu z otevřených stodol, a už stojíte na „promenádě“ dvora. Jestli chcete jít do ubytování, ke včelínům anebo do dílen, to už je na vás.
Tady se léčili koně, dnes tu jsou lidé. Historické karanténní stáje se změnily na komunitní udržitelnou vesničku
přečíst článekVevnitř se samozřejmě na obslužnosti pro handicapované muselo zapracovat konvenčněji. Dispozice ubytovacího zařízení, které je uspořádáno na jedné úrovni, je navržena tak, aby zajišťovala snadnou cirkulaci s volným přístupem k oknům a dveřím. Pečlivě specifikováno tak, aby nevznikl pocit oddělenosti, uzavřenosti. Koupelny a kuchyně mají řadu přístupných prvků, jako jsou umyvadla s výlevkou, integrovaná madla a pracovní desky, pod které se vejde invalidní vozík.
Speciální bezbariérové ložnice mají tu výškově nastavitelné a profilované postele s obložením z masivního douglaskového dřeva, vyrobené na zakázku. Vypadá to jako pravá postel z venkovské sednice, žádný chrom a běloba špitálního poležení. Vše tak ladí s truhlářskými prvky a ostatním dřevěným nábytkem. Vypínače, madla, háčky a závěsné lišty jsou v přístupné výšce, dveřní kliky kontrastují s rámy, aby byly lépe viditelné.
Zachovat co nejvíc
Stavební přístup k budovám byl veden snahou zachovat co nejvíce z původní struktury a zároveň citlivě doplnit nebo vyměnit materiál tam, kde to bylo nutné pro prodloužení životnosti budov. Mnoho stávajících dřevěných střešních vazníků bylo zachováno a opraveno, a kde to bylo nutné, byly použity nové. Trámy jsou viditelné, jen tu a tam se kryjí pod pláštěm z březové překližky. Střecha byla nově pokryta dvojitými římskými střešními taškami z červené hlíny, s přístupovými místy pro netopýry.
Většina vnějších kamenných a zděných stěn byla zachována, jen jsou zafixovány a staticky ukotveny padesátiprocentním nátěrem GGBS betonu. Poměrně dost oprav tu proběhlo s využitím materiálu z demolic staveb v okolí, jako příklad recyklace odpadu. Rytmus původních zdí, přerušovaný cihlovými pilíři, dveřmi a vysokými klenáky, byl v nových fasádách zachován.
I když tahle zakázka skutečně nepatřila – kvůli svému komplexnímu pojetí – ke zrovna snadným, pro Clementine Blakemore Architects přinesla mnoho nového. Wraxall Yard se tu podařilo víc než jen zachovat, zachránit. Naplňují se v něm velké vize a odvážné plány. A za zvláště potěšující se dá považovat, že byť je celý areál místem bezpečným a bezbariérovým pro hendikepované osoby, programově tak nepůsobí. Vypadá prostě jako statek, kde se žije dobře všem.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Wraxall Yard |
| Typ projektu: | adaptivní znovuvyužití a rekonstrukce statku |
| Architektonické studio: | Clementine Blakemore Architects |
| Lokalizace: | Lower Wraxall, Dorset, Velká Británie |
| Vedoucí architekt: | Clementine Blakemore |
| Spolupráce: | Louis Mayes |
| Strukturální inženýring: | Structure Workshop |
| Hlavní dodavatel stavby: | Stonewood Builders |
| Dodavatelé materiálu: | Another Country, Bakare, East Brothers Timber , F Cuff & Sons, Ropox , Schneider, The Rooflight Compnay , Ty Mawr Lime , West Leigh |
| Krajinářská návrh: | Hortus Collective |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zahájení stavebních prací: | 2020 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2022 |
| Zastavěná plocha: | 800 m2 |
| Rozloha parcely: | 4600 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek