„Dům pod Lanšperkem jsme kupovali na bydlení – v tu domu jsme měli 2 děti a plánovali další, z čehož vyšel současný počet: čtyři kluci. Hledali jsme místo klidné – jak hlukově, tak dopravně – a zároveň dobře dopravně dostupné. Vzhledem k tomu, že dům byl v prodeji více než 2 roky, podařilo se nám ho získat za velice rozumnou cenu. Téměř všichni odborníci, kteří jej před koupí viděli, ho doporučili zbourat. My jsme v něm však duši přes vlhkost, břízolitovou omítku a plastová okna vnímali, takže jsme zvolili dražší variantu – rekonstrukci,“ vysvětlují své záměry stavebníci.
Rekonstrukci nelze řídit na dálku
Stavba byla původně plánována s použitím co nejvíce přírodních a původních materiálů – majitelé se inspirovali domem Lukáše Gavlovského, kterého několikrát pozvali na návštěvu a ve společné diskuzi a tvořili budoucnost. Na jeho doporučení také oslovili architekta Mirka Ščudlu z atelieru DOMA. Nicméně zastavěná plocha domu 278 m2, nedostatek jakýchkoli pracovníků na trhu a potřeba bydlet v rozumném čase vedla k řadě kompromisů.
Během řešení interiérů majitelé zjistili, že při rekonstrukci je velmi komplikované spolupracovat s architektem na velkou vzdálenost, protože oproti novostavbě nelze kopírovat princip, který opakuje v různých obměnách, ale každá část domu je originál a vyžaduje častou přítomnost architekta přímo na stavbě. Proto oslovili místního architekta Patrika Zamazala. Velmi si pochvalují vstřícný přístup obou architektů – a to v tom, jak respektovali práci jeden druhého, tak v jejich ochotě naslouchat požadavkům investorů. Akceptovali úpravy svých návrhů, byli schopni přijmout řešení, která by sice sami nikdy nepreferovali, ale dále s nimi pracovali bez jakýchkoli „výčitek.“
Inspirace starým, ne replika
Při stavbě se majitelé snažili nekopírovat staré a nevytvářet repliky. Chtěli se starým inspirovat, ale nové skutečnosti uchopit moderně. V domě je tak minimum míst, kde by ke kopírování původních prvků docházelo. Naopak dochované původní prvky byly obnoveny.
Romantickému umístění pod zříceninou odpovídá i romantická kvalita pozemku uloženého ve svahu, s minimálním místem pro manipulaci s materiálem, protože rovnou část pozemku tvoří pouze dvůr.
Hlavním cílem rekonstrukce bylo zachovat původní prostorovou dispozici, kterou tvořilo nádvoří uzavřené z východní strany obytnou budovou, ze severu a jihu stodolami a ze západu skálou, nad níž se tyčí zeď zříceniny. Vedle hlavního prostoru pro bydlení chtěli majitelé vytvořit bezbariérový výměnek pro případnou péči o rodiče. Vznikl tedy dům půdorysu L, přičemž kratší část vytvořila novostavba, která nahradila jižní stodolu.
Největším omezením byla - zvláště v přízemí - klasická dispozice domu z 18. století s centrální chodbou, na jedné (jižní) straně s obytnou místností a chlévy na straně druhé. Jedním z pokladů hodných zachování byla klenutá místnost s dymníkem – původní černá kuchyně.
Jak kombinovat staré a nové
Díky kamenným a vepřovicovým zdem silným 60-100 cm si dům udržuje stálou teplotu (v létě nepřesáhne 25 °C). Tato omezení zároveň znamenala výhodu, protože majitelé museli přistoupit na stávající podmínky a jim se přizpůsobit. Protože dům svou plochou výrazně přesahuje jejich potřeby, centrální chodba a technická část domu jsou v zimě pouze temperovány na cca 8°C. Oproti přesvědčení některých odborníků při této nízké teplotě chodba neplesniví. To umožnilo také vytvořit velkorysý vstupní prostor otevřený až do střechy s lávkou spojující horní části domu.
Pro konstrukci střechy byla částečně využita původní hambalková konstrukce – byly ponechány stojky, více než 20 m dlouhé vazné trámy a dvojitá konstrukce stropu, která umožnila optimální hlukovou izolaci mezi patry, se zachováním vepřovicové vrstvy na záklopu stropu. Obvodové stěny jsou původní – vepřovice v obytné části a kámen v technické části. Omítka je vápenná a vybíleno je pouhým vápnem.
Jako krytina je použit materiál Capacco z ekologické likvidace kabelů, který představuje sice finančně i funkčně velmi zajímavou variantu, pro jedince citlivé na zápach však není nejvhodnější, zvláště v místech, kde není dostatečné proudění vzduchu.
Při konstrukci podlah v obytné části vycházeli majitelé z původní konstrukce – původně dřevěné polštáře uložené do hlíny obměnili za polštáře uložené do sypaného pěnoskla. Přístavba a podkroví jsou koncipovány jako dřevostavba s tepelnou izolací ze skelné vaty. Původní plán použít slámokarton museli majitelé z technických (vyšší hmotnost, nedostatečná zkušenost řemeslníků) i finančních důvodů přehodnotit na standardní sádrokarton.
Nádrž na teplou vodu je umístěna v obytném prostoru, což je výhodné na zimu, v létě se však prostor přehřívá – a majitelé jsou nuceni zakrývat solární panely, aby snížili jejich účinnost.
Sdílet / hodnotit tento článek