V roce 2013 se rodina již podruhé začala poohlížet po slaměných balících, nechala přemrznout hlínu a na pile nařezat trámy. To vše s vírou, že jsou již zkušení stavitelé a projekt i stavba půjdou hladce. Nikdy však není dobré radovat se předčasně, nakonec totiž realizace přístavby byla opět tak náročná, jako to na podobných stavbách bývá.
Kam postavit ložnici?
Když už byly plány na přístavbu od původního architekta Olivera Kálnássyho téměř dokončené, narazili stavebníci na očima neviditelný problém – geopatogenní zóny proudící vody přímo pod místem, kam hodlali umístit ložnice. Interiér domu ve stodole je jeden otevřený prostor, což spolu s kamny v jeho centru přináší zajímavé a útulné bydlení, ne však soukromí. K tomu měla sloužit právě přístavba umístěná vedle stodoly propojená spojovací chodbou.
Další nezávislá geofyzikální expertiza sice odhalila úplně jiné linie poruch pod zemí, ale všechna diagnostika se shodovala, stavebníci si vybrali to nejhorší místo pro ložnici celém na pozemku.
Stavební materiál máme, teď tedy projekt prosím
Nakonec se rozhodli redukovat své plány a vlivem různých událostí se do nového návrhu pustil jiný architekt, kamarád Mirek Ščudla z atelieru DOMA architekti. V té době však již měli na zahradě uskladněné dřevo nařezané přesně na prvotní velkorysejší verzi stavby. Takže součástí zadání bylo tento materiál efektivně využít pro nově navržené dílo.
Přístavba stojí na třech základových zdech poctivě seskládaných z kamenů a vápenné malty.
Pro konstrukci stěn byl zvolen pragmatičtější systém než u prvního domu – vestavby, kde byly slaměné balíky vkládány do vodorovných řad mezi pletivo a prkenné pobití svislých kulatin. Konstrukci přístavby tvoří rastr svislých trámků v různých roztečích, které zhruba odpovídají rozmezí délek pořízených balíků slámy. Vodorovný strop a podlaha jsou zatepleny rovněž balíky vtlačenými mezi mantinely z fošen a trámů. Vnější rohy fasády a ostění okolo oken byly vymodelovány drátěným pletivem a poté docpávány slámou. (Jak to u slaměných domů bývá, detaily a dodělávky izolací zabraly stejnou práci jako hlavní kubatura slámování.)
Stavebník rád experimentuje, a tak si prosadil do mezery nad stropní balíky ještě vrstvu pilin zakrytou vlnitým papírem, se kterými je podle jeho slov krásná voňavá práce a užijí si ji zejména děti.
Zvenku je domek opatřen hliněnou omítkou s příměsí kravského lejna, která se na vestavbě osvědčila mnohaletým odoláváním přímému působení povětrnostních vlivů.
V jádru nové stavby jsou zděná kamna, která spolu s komínem a stěnou z dusané hlíny tvoří příčku mezi rodičovskou ložnicí a pokojem, kde dnes sídlí obě děti. Přestože v původní stavbě si stavebník dokázal sám připravit směsi pro jemné omítky různých barev z místních zdrojů, rozhodl se pro zjednodušení cesty a novou zkušenost a v interiéru jsou použity hliněné štuky od firmy Picas.
Zajímavou zkušeností a výtvarným počinem bylo pro stavebníky dusání příčky do bednění. Kombinace více druhů použitých hlín a příměsí vytvořilo zajímavé pohledové vrstvy. Spojovací chodba a malá předsíň s WC vytváří čistý meziprostor obou domů s prosklením na terasu. Ta se v letních měsících mění v občasnou noclehárnu s výhledem do lesa a zahrady.
Nová přístavba potřebuje polovinu energie na vytápění než první dům ve stodole. Je to dáno menším objemem prostoru a nemalou roli hrají jistě i trojitá skla v oknech a dokonalejší kamna. Ta první (podobná těžkým finským kamnům) kamnáři nyní s úsměvem přirovnávají k parní lokomotivě, jejíž „motory“ by mohly být i efektivnější.
Sdílet / hodnotit tento článek