Jen z vnější obhlídky stavby, spojené jednou prolamovanou střechou ze stodolou, by se sečtělým vybavovaly scény z vražd na venkově vyšetřované komisařem Maigretem. Zkrátka, nebyl to objekt, který by působil nějak lákavě a potenciál v něm se nesl hlavně v hodnotě celého pozemku, než nemovitosti. Proto bylo nanejvýš s podivem, že se v této letité burgundské farmě nakonec přeci jen shlédli kupci.
Klienti, kteří si ji zakoupili se záměrem přestavby. Na formátu adaptivního znovu-využití se rozhodli pro rozsáhlou přestavbu, která měla proměnit a přeměnit tu „hrůzu“ na solidní rodinný dům. Po tom drasticky znějícím úvodu se to zdá jako dost bláhový počin. Ale v kurzu, který si vyvolili, se rozhodli setrvat. I proto, že se za kormidlo těch budovatelských prací postavili profesionálové z ateliéru Le Dévéhat Vuarnesson Architectes.
Už od počátku plánování přitom bylo zřejmé, že celá tahle akce půjde do hloubky a na dřeň. Protože předběžná dimenze úprav zahrnovala konstrukci střechy a krovů, střešní krytinu, zdivo i kamenivo, výkopové práce, tesařinu, nové rozvody, osazení kanalizace a řešení odpadů, elektrické instalace, nové podlahy, rámy dveří a oken, kompletní vybavení… vše za dohledu statika a restaurátorů. Pokud vás tedy jen z výčtu dotčených řemesel a hlavních úkolů napadne: „To měli radši zbourat a postavit nové“ máte nejspíš pravdu.
Ale klienti měli taky „svou“ pravdu.
O tom, že rehabilitace takového objektu je sice bude stát víc, než novostavba, ale že ten respekt a shovívavost povede k mnohem většímu charakteru výsledné stavby. Vyložili, že nechtějí zahlazovat, ale umocňovat stopy minulosti a gesta předků a dát tomuto místu všestranné a dlouhodobé využití. A po celou dobu se chtěli pokoušet o co nejhladší integraci lokality stavby do jejího přirozeného prostředí. Kdyby polo-ruinu farmy nechali odstranit a zdemolovat, zmizela by tím kolektivní paměť místa.
Už tady byla a zůstane tu
Architekti Guillaume Le Dévéhat a Charlotte Vuarnesson tomu rozuměli. A chápali, že byť si klienti vybrali cestu rozhodně méně snadnou, k cíli vede také. Když odhlédli od stavu nemovitosti, hodnotili kladně například to, že objekt usazený na návrší (a mírně svažité parcele) má neuvěřitelný rozhled, prakticky přehlíží kompletní 360° výseč okolní krajiny, s poli, lesy a údolími. Dokázali si představit, jak příhodné toto místo kdysi pro stavbu bylo. Jako domov skvěle ukotvený v krajině.
Proto se také pustili do díla, v němž spíše než oživovali tak vytvářeli novou generaci selské architektury. Čisté ve svých obrysech, radikální svou krásou, pokornou ve svém jazyce, efektivní ve svých ekologických kvalitách. Materialisticky a prakticky řečeno, začít museli tím, že objekt rozebrali na torza holých stěn, nechali provést zkoušky, promluvit inženýry a statiky. Ti staré burgundské farmě vystavili „v jádru dobré“ vysvědčení. Masivnost původních zdí a kamenných základů vypovídala o schopnosti překonávat staletí.
Chaloupka září novotou jak před sto lety. Využili tradiční řemeslo lidových stavitelů
přečíst článekDál se pak vydali za odhalením a umocněním kvality a krásy venkovské architektury. Na holých zdech prováděli transformace bez deformace, jak říkali. Znamenalo to přiznání materiálů, odkrytí struktury, zachování surového stavu jádra. V bodech šlo o zachování struktury celkové organizace budov kolem nádvoří. Zachování co největšího počtu stávajících budov. Otevření výhledu z nádvoří na jih odstraněním malého nádvoří, které se propadalo do bahna. Výměna části azbestové střechy staré stáje za účelem vytvoření velkého, otevřeného, víceúčelového prostoru.
Opětovné využití staré silážní jámy k vytvoření přírodního koupaliště. Vytváření dílen ve středních, krytých, uzavřených, nevytápěných prostorách, které v létě chladí a v zimě chrání před chladem a větrem. Vytvoření efektivní trasy pro dešťovou vodu, uloženou v podzemní nádrži a znovu použitou k zalévání zahrady a doplnění vody v přirozeně filtrovaném bazénu.
Prosazení fasády nádrží na dešťovou vodu vyrobenou z pozinkovaného ocelového žlabu. Opětovné použití dubu z odstraněných krovů k vytvoření překladů pro nové otvory, složení tří schodišťových stupňů s kameny nalezenými na pozemku kolem domu a obnovení terakotových dlaždic pro jejich umístění na okenní parapety.
Jediný problém? Pomalé tempo
Architekti z ateliéru Le Dévéhat Vuarnesson zmínili, že práce na La Grange (jak byla farma v projektu pojmenována) vlastně nebyly až těžké, jak by se mohlo zdát. Byly jen nebývale pomalé, metodické. Postupovalo se krok za krokem, nespěchalo se.
U každého detailu se řešila priorita zachování, rehabilitace, u každého prvku se řešila možnost konverze nebo znovuvyužití. Znovu a znovu. Cílem bylo přidržet se rámce, v němž zachování stojí nad záměnou. A tak pořád dokola. Ne že by to celé bylo beze změn. Dost se sáhlo do profilu pozemku, výkopem. Při zachování přirozeného sklonu pozemku, na který stavby navazují, došlo k zahloubení, vytvoření teras a jemnému tvarování nových cest. Architekti také měnili věci, které už dnes umíme podat lépe.
Barokní kravín a stodolu využili pro bydlení a ubytování. Stará stavba zůstala zachována
přečíst článekPřirozené větrání domu, jehož bylo dosaženo osazením „rozumných“ otvorů pro cirkulaci vzduchu. Nebo nové odhalení otevřeného charakteru budovy a vpuštění denního světla, které si vyžádalo osazení nových okenních otvorů. Tak, aby obyvatelé domu nepocítili chlad, vítr, slunce a déšť, ale přesto je mohli vnímat.
V průběhu té rozsáhlé rekonverze a rehabilitace došlo na předělání rámu stavby, pocitové změkčení interiéru hřejivě vypadajícím obkladem z douglasky, jež vedlo k velmi atraktivnímu spojení nového dřeva a starého kamene. Chtělo to nalézt tu správnou geometrii místností. Vnesení komfortu do domu, zateplení střechy zvenčí dřevovláknitými vlákny, montáž dřevěného dvojskla, podlahové vytápění a kamna na dřevo. Vyztužení stávající konstrukce společnými podlahami. Vytvoření velkých centrálních průchozích místností, živých nebo tichých foyer, v závislosti na denní době a aktivitách.
Na konci toho všeho stojí La Grange, farma rehabilitovaná do podoby nesmírně atraktivního venkovského domu. Jež v sobě nese 260 metrů čtverečních užitného prostoru. Jeho proměna je neuvěřitelná. Ale fascinující na ní je, že se tu – s veškerou úctou k té nekonečné práci a trpělivosti architektů – vlastně až tolik nezměnilo. A právě to byl cíl.
Dosáhnout toho, že se objekt, o který byste si dřív raději ani neopřeli kolo, zůstal ve svých proporcích na svém místě a dál odráží to, čím byl kdysi. Domov skvěle ukotvený v krajině.
Údaje o projektu
| Název projektu: | La Grange Burgundy Farm Renovation and Conversion |
| Typ projektu: | Rehabilitace, adaptivní znovu-využití |
| Architektonické studio: | Le Dévéhat Vuarnesson Architectes |
| Lokalizace: | Burgundsko, Francie |
| Vedoucí architekti: | Guillaume Le Dévéhat a Charlotte Vuarnesson |
| Dodavatelé materiálu: | Guillaume Liodenot Charpentier, Manuel Alves Renov Sols |
| Výkopové práce: | Zieger Terrassements |
| Kamenické práce: | Lambert Cyril |
| Střecha: | Philibert Charpente |
| Krajinářský návrh: | L’Orangerie – Arie van Dorp |
| Vytápění: | Gelin Dury |
| Klient: | Ève & Erwan Bouroullec, Thierry Lesage |
| Rok dokončení (finalizace): | 2025 |
| Zastavěná plocha: | 260 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek