Radek Motzke, stavební advokát, pro nás okomentoval nový stavební zákon, který právě prošel Poslaneckou sněmovnou a je na cestě do Senátu:
„Vítám, že nový stavební kodex zjednoduší pravidla povolování staveb. Současný zákon je tak složitý, že připomíná obávané daňové předpisy. Nezbylo, než vytvořit zcela novou právní normu. Ta přináší oddělení povolujících úřadů od místních samospráv, což oceňuji jako obranu proti lokálním politickým tlakům na úředníky."
Advokát Motzke však upozorňuje na úskalí předběžně schválené předlohy: „Integrace rozhodování pod jeden úřad, byť s výjimkami, je dvojsečným opatřením. Problémem totiž není skutečnost, že máme mnoho úřadů. Potíž spočívá v tom, že navzájem nespolupracují a mnohdy úporně hájí zájem ve své kompetenci bez ohledu na ostatní zájmy, například zájem na ochraně přírody, památek nebo zájem vlastníka užívat svůj majetek.“
Podle zkušeností R. Motzkeho úřady často nejsou schopny racionálně řešit konflikty, které mají mezi sebou, a tím méně konflikty mezi soukromými subjekty, například vlastníky sousedních pozemků. Výsledkem jsou nekonečná řízení, v nichž úředníci naznačují, že spor „nechtějí pískat“ a účastníci ho mají řešit „jinde“.
Advokát situaci komentuje: „Nový zákon v tomto nepomůže. Investoři sice budou klepat na menší počet úředních dveří, ale v případě konfliktu stejně narazí na neochotu rozhodnout. Navíc hrozí, že konfliktní zájmy nebudou vyvažovány, ale zásahem vedení úřadu jeden převálcuje druhý.“
Podle jeho názoru samotný název vrcholné instituce „Nejvyšší stavební úřad“ naznačuje, že jde hlavně o to, aby se stavělo. Někdy je však lepší nestavět, například kvůli ochraně stávajících staveb nebo ochraně prostředí. Na základě letitých zkušeností se obává, že integrace rozhodování do jednoho stavebního úřadu bez zajištění nezávislosti konkrétních úředníků nechává otevřený prostor pro silové, korupční postupy. Jen povedou jinými cestami, než přes lokální politiky.
Správným řešením tedy nebylo integrovat úřady, ale povolovací proces podle hesla „po úřadech neběhá člověk, ale papír“, při zachování nezávislosti jednotlivých úřadů a úředníků a zajištění transparentnosti postupů.
Úplně největším problémem je, že pro reformu stavebního práva není kromě zákona připraveno nic: budovy, úředníci, detailní postupy. Pokud tedy zákon projde přes Senát a prezidenta, ale po volbách se vlády chopí současná opozice, lze očekávat, že zatáhne za brzdu a odloží účinnost zákona za horizont roku 2023, aby vše lépe připravila.
Sdílet / hodnotit tento článek