Hodí se zmínit, že v současnosti žije 40 % lidské populace ve velkých sídlech na pobřeží. Proto je taky růst hladiny oceánů takové téma: v roce 2050 by si velké vlny mohly dojít pro každého druhého obyvatele planety Země. Jenže tenhle problém nepramení jen z tání ledovců kdesi na pólech, ale i z toho, že města „sesedají“ svou vlastní vahou do podloží. Zatímco oceány nenápadně stoupají o 2,5 milimetru za rok, města se v hrubém ročním průměru noří o 8-10 milimetrů hlouběji.
Když se země propadne. Jak vznikají závrty a proč jich bude v budoucnu přibývat i ve městech?
přečíst článekOceány možná stoupají, ale města ještě rychleji klesají
Což není úplně legrace, když zvážíme, že aglomerace Tokia je dnes o 4 metry níže, než na počátku 20. století, a o dva metry níže se za stejnou dobu dostala i Šanghaj nebo Bangkok. Regionální extrém pak představuje Jakarta, která teď sesedá po 10 centimetrech ročně. Pomáhá jí s tím nezpevněné podloží i abrazivní vliv mořských proudů. Stane se ale pravděpodobně jednou z prvních novodobých metropolí, jež bude kompletně přesunuta. Města Indonésie a Malajsie jsou vůbec extrémními příklady, protože jejich zasídlení a tempo výstavby se akcelerovalo až v posledních letech. A proto je aktuální pokles tak patrný.
V Africe je tento efekt skoro neznatelný, evropská města se až na výjimky (Benátky) drží tempa 2-4 milimetrů ročně. Situace se tedy není univerzální, a velmi záleží na stabilitě podloží, lokálních podmínkách a samozřejmě, váze „nadloží“. Přesných propočtů je přitom nedostatek, už pro neskromný objem dostupných údajů. Pionýrskou studií, která může posloužit jako podklad pro další takové metodiky, nyní přispěli američtí geologové.
Zdroj: AdobeStock - ketanbhat
Metropole váží miliony tun
Ti zprvu řešili, proč (za cenu nemalých nákladů na rekonstrukci) klesá sanfranciské letiště do svého podloží tempem 4 mm ročně. Odpověď byla prostá: je to nejtěžší objekt v celém městě, vystavěný na velmi porézní hornině. Z geologických map se dalo vyčíst, že na podobném podloží se ale nachází větší část zasídlené Sanfranciské zátoky, přičemž v některých partiích tu již řeší klesání o 3,5 centimetrů ročně. Následovaly propočty kompletní váhy města a jeho obsahu, z něhož největší díl pochopitelně měly stavby pro 7,5 milionů obyvatel aglomerace. A výsledek?
Váha nadloží tu činí 1,6 bilionu kilogramů (zhruba tolik co 8,7 milionů naložených Boeingů 747). Což je dost na to, aby docházelo nejen k sesedání, ale dokonce i k prohnutí litosférické desky nebo jejím zlomům. Prohnutí je přitom tou horší variantou, protože by mohlo vyvolat „skluz“ o 80 -300 milimetrů. Přičemž se nedá úplně odhadnout, nakolik je takový scénář jen katastrofickou teorií, a na kolik se může blížit realitě.
Města nicméně rostou, a lidí v nich přibývá. Spolu s tím se zvyšuje i váha a tlak, vyvíjený proti podloží. A v některých geologicky nestabilních regionech to může být ve výsledku mnohem větší problém, než stoupající hladina moří. Protože nic neroste donekonečna, a města i civilizace se umí hroutit vlastní vahou.
Sdílet / hodnotit tento článek