Postupně se mozaika stává součástí dekorativního umění a plní úlohu funkční i estetickou. Umělecká díla můžeme objevit na zdech, podlahách, na fasádách domů, jako ozdobu oken či vstupních portálů; mozaiky zdobí veřejný prostor i soukromá obydlí. Přesto je podle aktuálního výzkumu ČVUT UCEEB a spolku Art & Craft Mozaika neprávem opomíjena. „Mozaika jakožto výtvarná technika získala nespravedlivou nálepku umělecky nehodnotné vlajkové lodi komunistické výtvarné propagandy a veřejnost i většina umělců se od ní odvrátila,“ píše se v jejich výzkumném projektu.
Rozmanitost materiálů a zpracování
Adéla Kadlečíková z oddělení obkladů a dlažeb prodejen Hornbach s takovýmto strohým hodnocením zásadně nesouhlasí: „Mezi našimi zákazníky naopak zájem roste hlavně díky pestré nabídce a invenci současných umělců. I takový poměrně fádní obklad z velkoformátových dlaždic, kde je na menší plochu aplikována výrazná mozaika, se může stát hodnotným uměleckým dílem. Naše mozaiky se objevují nejenom v koupelnách, ale též v kuchyni či ložnici,“ vysvětluje a dále podrobněji seznamuje s produkty, kde hraje krása mozaiky hlavní roli.
V nabídkách obchodů je skutečně vidět široká škála možností; mozaika se vyrábí z nejrůznějších materiálů (keramika, sklo, kámen, kov) a má nepřeberné množství motivů, barev i způsobů použití. Adéla Kadlečíková představuje nejdříve mikromozaiku o rozměrech 1x1 centimetr a dále pokračuje tradičními formáty v koupelnových nebo kuchyňských sériích – mozaiky se čtvercem o rozměrech 2,3 x 2,3 centimetrů nebo 4,9 x 4,9 centimetrů. Takřka nekonečný výčet druhů pak končí praktickým návodem, jak postupovat při jejich aplikaci, abychom vytvořili své vlastní umělecké dílo.
Mozaika podle Cechu obkladačů ČR
„Za mozaiku považujeme všechny keramické obkladové prvky do plochy 49 cm2, jak je uvedeno v normě ČSN EN 14411. Velmi oblíbené jsou též mozaiky, které mají prvky kruhové, popřípadě jiný geometrický tvar. Nebo mozaiky, které se skládají z různých tvarů,“ dodává k výkladu Adély Kadlečíkové Eduard Justa z Cechu obkladačů ČR, předseda technické komise a člen představenstva a technické komise EUF (The European Union of National Tile Installer Associations), která připravuje evropská technická prohlášení a podklady ke správné praxi pro obkladače. S většinou zmíněných výrobců Cech obkladačů ČR spolupracuje a přináší i nové technické informace, včetně některých detailů k pokládce. Jako velkou výhodu zmiňuje Eduard Justa to, že mozaiky se v současnosti prodávají ve speciálních arších (platech/lepencích) nejčastěji podlepených na rubové straně sklotextilí (perlinka) či papírovou sítí. Současné interiéry i exteriéry navíc využívají ve valné většině strojově vytvářené mozaiky, které jsou dodávány v lepencích ve formátu 30 x 30 centimetrů s přesně danou strukturou spár. Dělení lepence na menší díly je potom poměrně jednoduché a postačí k tomu zpravidla hobby nůž nebo nůžky. Jednodušší je i samotná pokládka mozaiky a příprava podkladu.
Příklady správného podkladu a lepení
Adéla Kadlečíková upozorňuje, že při přípravě podkladu je dobré mít na paměti, že je možné pokládat pouze celé díly mozaiky. Řezání prvků (kostiček) je podle jejích slov poměrně náročné a vyžaduje velkou trpělivost: „V případě malých formátů 2,3 x 2,3 centimetrů platí pravidlo, že nelze oddělit část menší než polovinu kostičky. Proplétaná mozaika kombinuje obdélníčky 2,3 x 7,3 centimetrů s klasickým formátem drobné kostky 2,3 x 2,3 centimetrů. Díky kontrastu metalických efektů a lesklých glazur mozaika dostává oslňující 3D efekt. S kombinováním podlouhlého formátu se čtvercovým vyžaduje práce s pletencem odlišný způsob kladení. Pletencová mozaika je vhodná k použití zejména v rovných plochách, kvůli podlouhlým segmentům není vhodná pro zaoblení pod velkým úhlem. Důležité je řídit se doporučenými pokyny,“ podotýká odbornice z Hornbachu, odkazuje na návody výrobců a připomíná též vhodná lepidla.
Pro lepení mozaiky (zejména skleněné mozaiky) je dle doporučení výrobců ideální použít flexibilní bílé lepidlo speciálně určené na mozaiky. Bílé lepidlo při spárování nezkreslí odstín používané spárovací hmoty. „U skleněné mozaiky je zcela zásadní, aby lepidlo bylo naneseno hladkou stranou hladítka, aby v lepidle nebyly drážky od zubové stěrky. Tyto drážky se opticky prokreslují do mozaiky. Spárování mozaiky hraje důležitou roli, protože kvalitní spárovací hmota vytváří pevnou kostru a podílí se na trvanlivosti lepeného spoje. Správnou volbu spárovací hmoty ovlivňuje i prostředí, v němž je mozaika umístěna,“ upozorňuje Adéla Kadlečíková a doporučuje v koupelnách a kuchyních používat spárovací hmoty s cementové zvýšenou odpudivostí vody nebo na bázi reaktivních pryskyřic – tedy epoxidové spárovací hmoty. Výrazné barvy spár mění charakter keramického výrobku, proto je ideální používání neutrální bílé, béžové nebo šedé spárovací hmoty.
Materiálový výzkum mozaik aneb učme se z historie
Nejenom vhodné strategie restaurování u památkové chráněných mozaik by měl přispět materiálový výzkum, který provádějí specialisté UCEEB (Univerzitní centrum energeticky efektivních budov) při ČVUT a spolku Art & Craft Mozaika. Zaměřují se totiž na zjištění složení mozaikových materiálů a na studium degradačních procesů, kterým mozaiky podléhaly, a i nadále podléhají. Výzkum může být podkladem nejenom pro historiky a restaurátory, ale má být též inspirací a poučením současným výrobcům mozaik a také uživatelům, kteří se rozhodli v rámci rekonstrukcí kombinovat staré s novým.
„Představili jsme první výsledky studia mozaikových malt z českého území datovaných do přelomu 19. a 20. století a chceme dále ve výzkumu pokračovat. Mozaiky odkud malty pocházejí jsou připisovány firmě Neuhauser Innsbruck, jedné z prvních mozaikových dílen působících vedle domovského Rakouska i na našem území. Při studiu těchto materiálů jsme spoléhali na mezioborový přístup kombinující dějiny umění, restaurátorský průzkum, archivní studium i moderní analytické metody, jako je například skenovací elektronová mikroskopie, termická analýza, rentgenová difrakce či infračervená spektroskopie,“ vysvětlují zástupci UCEEB a seznamují s výsledky výzkumu.
V první fázi výzkum prokázal podobnost tří z pěti zkoumaných vzorků mozaik (již zmíněný Neuhauser Innsbruck), přičemž nejzajímavějším pojítkem byla přítomnost lněného oleje. Dále se výzkumníci věnují charakterizaci mozaikových malt i z jiných dílen a časových období, jenž pomůže navrhnout optimální řešení pro zachování mozaik a jejich restaurování. „Mnoho z těchto neprávem opomíjených děl se nachází v zoufalém stavu. A pokud má mít mozaika důstojné místo na českém trhu, musíme se učit z historie,“ dodávají zástupci spolku Art & Craft Mozaika a zvou do Únětic, kde je možné seznámit se s výzdobou budovy pivovaru (2011) či s průčelím mateřské školy (2014). Velkou inspirací jsou též výstavy a workshopy tohoto spolku pro techniku mozaiky; spojují umělce, výtvarníky, restaurátory, teoretiky, technology, kunsthistoriky a veřejnost se zájmem o muzivní umění i současnou mozaiku.
Sdílet / hodnotit tento článek