Američany obvykle neklademe na vrcholné příčky, když přijde na hodnocení kvalit lidové slovesnosti. Jedno jejich úsloví bychom ale zmínit mohli. A to vnitřním optimismem prodchnuté: „When life gives you lemons, make lemonade.“ Volně přeloženo, pokud vám život nadělí místo očekávané sladké úrody jen kyselé citróny, nepropadejte trudnomyslnosti, a udělejte z nich třeba limonádu. V každé krizi nebo komplikaci jde totiž vidět zárodek pozitiv, výzvu k překonání a nakonec k úspěchu. Pokud to tedy nevzdáte, a umíte se na ní správně podívat. A přesně tohle pak charakterizuje přístup italského architekta Alessandra Predy, a jeho velmi aktuální realizace na Praze 6.
Barevná betonová přístavba rozzářila viktoriánský dům. Pobaví vás také interiér plný křivek
přečíst článekPokud bychom se měli přidržet oné citronové hříčky, příslibem slibně úrodných pozitiv tu byl příhodně situovaný byt. Který, a to už je onen nakyslý chuťový akcent, potřeboval komplexní rekonstrukci, zvyšující celkovou úroveň obyvatelnosti. A další obtížně stravitelnou součástí pak byla skutečnost, že na onu komplexní rekonstrukci se nedostávalo tolik peněz, kolik by se asi zdálo v daný moment příhodné. Co s tím? K tomu, abyste vyrobili dobrou limonádu našlapanou vitamíny, toho naštěstí moc zapotřebí není. Když víte, co a jak. Dá se přitom bez uzardění prohlásit, že v ateliéru Alepreda Architecture ví, a byli schopni po rozvaze nad plány naservírovat projekt, který chutná.
Pražský byt, který už současnosti neodpovídá
Byt ve stavu před rekonstrukcí měl dispozice plně odpovídající minulému století, nikoliv však současnosti. Nesl v sobě zajímavý prvek zaoblené stěny, prostorovou zátěž nadbytečných koridorů a poněkud neoptimálního plánu místností, jež orientaci nebo využitelnost zrovna neusnadňovaly. K tomu zbytnělá vstupní hala, programově zdvojené koupelny… Renovace tedy musela zacílit přímo na kořen nedostatečností, a propsat se do změny půdorysu. Vznikl tím atraktivní prostor pro pracovnu, případně pro pokoj hostů. Přímé využití nové místnůstky definováno není, protože skromné rozvržení se striktnímu dělení nepodbízí.
Přeci jen, pohybujeme se na ploše 80 metrů čtverečních. A to je málo místa na to, aby tu vznikaly nové zdi, ubírající prostor. Architekt ale přišel s velmi kreativním a hravým motivem, který dodal bydlení nový charakter (a také mu vysloužil pracovní název Byt s odstupňovanými prvky). Do stěn místností totiž vložil boční výřezy, odebral s pravidelnou nepravidelností část hmoty a vytvořil tím průběžná vizuální napojení. Schůdky, stupně, odbočně zakousnuté profily přitom nejsou technicky (ani finančně) náročným prvkem, a přitom přináší mnohé. K řešení toho bylo samozřejmě mnohem víc.
Sociální distanc? Při řešení velká výzva
„Byt měl původně pouze jednu ložnici a dvě koupelny, nevhodně orientované do velké vstupní haly,“ popisuje Preda. Který rovněž doplňuje hodnocení poměrně neutěšeného stavu, absenci standardních rozvodů anebo nepřítomnost moderního vybavení. A byl tu ještě jeden pořádný háček. Zmíněné skutečnosti architekt „vyčetl“ jen z plánů a bohaté fotodokumentace. Protože se přímo v bytě porozhlédnout nemohl. To je zatraceně velký problém pro někoho, kdo si tolik dává záležet na obhlídce místa, pochopení detailů i vstřebání atmosféry, jako Preda.
Jenže hranice byly kvůli karanténám nesmlouvavě uzavřené, a tak se prvotní část díla musela řešit touto neosobní, distanční formou. Architekt (další citronové komplikaci navzdory) ale nepodlehl skepsi a byl schopen i „na dálku“ rozpracovat potřebné postupy. Vlastně, tenhle odosobněný a silně distanční přístup se neukázal být úplně špatný, protože podněcoval netradiční smýšlení, mimo rámec klasických postupů. A to se cení. Že to „trefil“ pak mohl posoudit až po vlastní realizaci.
Nehraje se na efekt, ale funkčnost
„Naše řešení je založeno na hravém architektonickém návrhu ušitém na míru konkrétnímu prostoru,“ říká Preda. „Všechna řešení musela být jednoduchá, funkční a rozpočtově přijatelná.“ Návrh jako celek pracuje s vloženými vestavbami, které poodkrývají nové funkce, upravuje dispozici a provoz bytu. A všude tam, kde to je aspoň trochu možné, využívá původní prvky. Například dveře a podlahy. V bytě vzniklo i několik průhledů, které pomáhají prosvětlit tmavší prostory. Nově vložené abstraktní geometrické vestavby ukrývají koupelnu a průchozí šatnu. A není bez zajímavosti, že i na dálku dokázal architekt projevit důslednost, když pro byt typický motiv průhledů a výřezů opakoval v různých variacích ve všech místnostech.
Jak postupoval? „Prvním zásahem do půdorysu byla změna orientace kuchyně na jih, čímž jsme získali okna pro nově vzniklou pracovnu,“ vysvětluje Preda. Kuchyně, teď už v novém umístění i pojetí, sází na dvě oddělené pracovní desky. Násobí tak prostor pro práci a na malém prostoru vytváří dost místa, pro kuchaře, pokrmy i spotřebiče. Je to kompaktní a smysluplné řešení. Příprava jídel je (a to nejen v pojetí italské kuchyně) proces, který si žádá přirozené denní světlo. A to sem přivádí interiérové okno ve zdi mezi kuchyní a novou pracovnou/pokojem pro hosty. Druhým zdrojem denního světla je pak vysoký průchod do obývacího pokoje s geometrickým výřezem v boku zárubně.
Cestou k příjemné změně
„Toto řešení opticky sjednocuje níže položené nadpraží dveří do pracovny s vyšším průchodem do haly,“ zmiňuje architekt. Románský styl, odkazující na architekta, pak zrcadlí metro-obklady a podlaha v tzv. paladinském stylu. A nezdá se, že by její mozaikovité ztvárnění nějak bytu na Praze 6 vadilo. Nadměrně velká vstupní hala byla umenšena vložením vnořeného bloku samostatné šatny (stupně tu opět nechybí). Šatna přitom funguje jako diskrétně krytý vstup do hlavní ložnice. V ložnici se nachází další vložený stupňovitý objem, tentokrát koupelny. Denní světlo do koupelny přivádí kulaté okno umístěné v úrovni očí člověka ve sprše. Tyto geometrické prvky jsou v „našem“ pojetí interiéru neobvyklé, ale mají své kouzlo. Vizuální i praktické.
Důvody pro použití stupňovité geometrie vložených vestaveb jsou dva, vysvětluje Preda: „Jejich odstupňování je jednak jasně vizuálně odděluje od původního vybavení bytu; má ale i praktické využití – jednotlivé plochy mohou sloužit k vystavování předmětů, nebo jako další úložné prostory.“ Navíc se tím podtrhuje rozdílnost i spojitá vazba mezi starým a novým. Barevné řešení pak umocňuje rozdíl mezi původními a nově vestavěnými částmi, které jsou ponechány bílé. S tím koresponduje i paleta užitých materiálů, které se dialog staré/nové snaží nepřerušovat nějakou svou výrazností. Vybavení bytu je tedy minimalistické, barvy neutrální, vedené ve sledu a tónech přebroušené dubové podlahy.
A to je vlastně vše, protože víc už zapotřebí nebylo učinit. Byt se dočkal kýžené proměny, a z nahloučeného a přehlceného jádra rozkvetl, aniž by objemově expandoval. Nové místnosti tu vychází ze staré geometrie, odstupňování a rozdělení. Vnořené průhledy a „vykousnuté“ stěny pak dodávají bytu moderní hravost, charakteristickou identitu. Z nůše plné citrónů tu vzniklo něco, co se líbí.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Byt stupňovitých objemů |
| Typ projektu: | kompletní rekonstrukce bytu |
| Architektonické studio: | alepreda architecture |
| Lokalizace: | Praha 6, Praha, Česko |
| Vedoucí projektu: | Alessandro Preda |
| Projektový tým: | Alessandro Preda, Nicola Brasetti |
| Stavební firma: | EuroEdil |
| Statika: | Tomáš Novotný, Novostat |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zahájení projektové činnosti: | 2020 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2021 |
| Hrubá podlahová plocha: | 86,4 m2 |
| Užitná plocha: | 73 m2 |
| Náklady na rekonstrukci: | 1,2 mil. Kč |
Sdílet / hodnotit tento článek