REKLAMA
Témata Hledat

Ceny nemovitostí a nájmů

Přehledně v mapě!

Nenáročný dům pro mladou rodinu. Nenápadný domek má levnou a odolnou fasádu z vlnitého plechu

Blízkost domu rodičů, těsné sousedství přírodní rezervace, život na vesnici, tradice i chuť revolty. To vše jsou specifika, které promlouvají do projektu domu, jež se má stát „bydlením pro mladé“.
Foto: Lality Áron

S šesti tisíci obyvateli nemůžeme maďarský Mogyoród považovat za zrovna malou vesničku, nicméně si toto sídlo východně od Budapešti pořád zachovává svůj usedle „venkovský“ charakter. A jedním ze záměrů mladého páru s dětmi bylo, aby tento charakter stavba jejich společného domu nikterak nenarušila. Jistým protipólem tomuto přání pak byla patrná tendence k tomu, aby si dům navzdory svému splynutí s okolní zástavbou uchoval svou vlastní identitu. Jak se s tím poprali architekti?

V ateliéru RITTER (zde zastoupení tvůrčí dvojicí Ritter Daniel, Dombi Alajos) rozumí tomu, co maďarskou vesnicí rezonuje. Takže se při plánování novostavby opřeli o předlohu tradičních rodinných domů v okolní zástavbě, a pracovali s podobnými měřítky i vyjádřením hmoty. Na 120 metrech čtverečních zastavěné plochy vznikal objekt klasického tvaru se sedlovou střechou, který se svými vnějšími dispozicemi navenek jakoby neliší. „Okolní zástavba nás vedla k jednoduše vyjádřenému objemu stavby, které se svým pojetím může skoro zdát až zdrženlivá,“ zmiňují architekti. Tedy, pokud stavbu sledujete jen za šera a ve smyslu jejích kontur. Denní světlo přináší změnu.

Foto: Lality Áron

Plechová střecha? Pro Maďarsko zažitá praxe

V Česku máme možná tendence pohlížet na plechové střechy s jistým despektem (mimochodem, při současných kvalitách tohoto materiálu dost neopodstatněně), ale v Maďarsku je plechová střecha zaužívaným materiálem a k typické vesnici neodlučně patří. Proto ani na Domě Julcsi a Andris nechybí. Jenže tady je střecha vyvedena v trapézovém plechu, který střeše dodává atypický výzor. Připomíná to spíš úzké došky, než „plechárnu“. A toto chytlavé zpracování tradičního materiálu, užitého netradičním způsobem, dodává rodinnému domu onu kvalitu vlastní identity. Ne nepodobná situace se opakuje u zápraží.

To je v Maďarsku běžně prováděno s malou stříškou, zákrytem. Tady je ale vnořeno do objemu vlastní stavby, zaříznuto dovnitř. Znovu: je to tradiční věc, ale udělaná trochu jinak. A fasáda? Překvapí svou dvoutvářností. Ze strany ulice, směru, v němž se chce dům anonymizovat a uchovat si soukromí pro své obyvatele, je vyvedena jako materiálové protažení střechy. Tedy trapézového plechu. Z vnitřních stran nás ale překvapí bělostné omítky, tolik typické pro zdejší kraj. Ty vybarvují dům od štítů přes dvůr. Kde je opět do vnitřního objemu zapracována terasa, zastřešený a chráněný prostor.

Foto: Lality Áron

Vzdálené, blízké, důvěrné i cizí

Dispoziční řešení objektu je tu třeba chápat v kontextu okolních staveb a terénu. Předně, parcela domu stojí na samém konci vesnice, v místě, kde končí silnice a začíná les. Který je přírodní rezervací. „V nejužším bodě pozemku to obyvatelé mají k lesu dva metry,“ podotýkají architekti. Scénická síla, čerstvý vlhký vzduch i příjemný zástin lesa je tedy prvním důvodem, proč se dům natáčí směrem k zeleni. Požadavek na soukromí jednoznačně určoval uzavřenost domu vůči ulici a okolním domům. S určitou výjimkou východní stěny, jejíž okna vyhlíží na protější dům. Proč? Je to dům rodičů.

S nimiž mladý pár udržuje vynikající vztahy, ale přesto usilují o nepevné napojení a jistotu vlastního zázemí. Vztah obou těchto staveb se dá nazvat partnerstvím, kooperací, ale nikoliv úplným propojením se ztrátou autonomie. Mladí i staří si žijí své životy a jsou si navzájem lepšími sousedy, ale nic víc. Třetím bodem, který pak vysvětluje orientaci domu a jeho oken, je postavení parcely jako pásma mezi lesem a zástavbou. Mladí obyvatelé nechtěli vytvářet ostrou hranu násilného přechodu z jednoho světa do druhého, svou zahradou vytvořili nárazníkové pásmo.

Zahrada tedy tolik o upraveném trávníčku a estetické funkci, ale je polo-přírodním útvarem. Hernou, hřištěm, místem relaxace i skromné produkce hospodářských plodin. Je také prostorem, kde rodina – pokud počasí dovolí – tráví nejvíce společného času. Proto nemá jednotný nebo formální charakter. Koneckonců, z ulice sem vidět nejde, nahlížet sem mohou vlastně jen prarodiče. Do zahrady se tedy soustředí i veškerá otevřenost domu, jež tak vyvažuje onu nevlídnost zamračeného plechu uliční fasády.

Stavba spojená s nebesy

Architekti ateliéru RITTER s nenáročnými prostředky v projektu zcela ovládli to, nakolik bude budova působit introvertně, kterým směrem si vymezí svůj vlastní životní prostor a jak definuje vztahy svých obyvatel k okolí. Pochvalují si i nadčasovou kontinuitu, jež pramení ze síly přírody. Ta prý projekt silně ovlivnila, a to nejen těsnou blízkostí lesa. „Bylo to i o volně krytiny a fasády, která půvabně zrcadlí odraz nebe a spojuje půdu s oblohou,“ dodává poeticky Dombi Alajos. I to je motiv, který je Maďarsku velmi blízký. Architekti jej tu dokázali interpretovat nově, a to velmi líbivou formou.

Foto: Lality Áron

Podobně působivě si pak počínali i v interiéru, který se – vzhledem ke skromným/konvenčním parametrům stavby nezdá, že by mohl něčím překvapit. „Naším záměrem bylo pomocí malých prostředků vytvořit různé prostorové zážitky v tomto velmi malém projektu,“ uvádí Daniel Ritter. Konkrétně pak s rozparcelováním domu na tři zóny, odpovídající programovým funkcím a využitím. Je tu samostatná „jednotka“ pro děti, oddělená část pro rodiče a samozřejmě uprostřed společně sdílený prostor, průnik množin. Zatímco obytné části si uchovávají svůj intimní a upravený charakter, společná část ohromuje kombinací vysokého stropu, světla a vzdušnosti. Svou výškou se skoro až neslučuje s charakterem vesnického domu. Je totiž velkolepá.

Originál nad rámec možností

Hlavní obytný prostor uprostřed domu se otevírá jako soukromá domácí katedrála, překvapující stoupajícími vertikálami a šikmými rovinami stěn, pnoucí se vzhůru zdánlivě nekonečnou rozlohou leštěného betonu. Vizuální sílu místnosti potvrzují i vystupující hranoly masivních trámů, na nichž se zavěšeno osvětlení. Důležitou roli tu hraje poněkud nedostupné střešní okno, které celou místnost prosvětluje. Interiér je živý sled uzavřených a vzdušných prostor, interiérů a meziprostorů, horizontálních a vertikálních pohledů, pečlivě zarámovaných svou orientací.

 Architekti si k výsledku své práce mohou, stejně jako současní spokojení obyvatelé, gratulovat. V podmínkách „vesnice“ vytvořili svými dispozicemi standardní objekt rodinného domu, který se navenek nevymyká konvencím, ale je neustálým zdrojem překvapení. Ano, tento dům nenarušuje charakter vesnice, a přitom si opravdu hluboce uchovává svou vlastní identitu.

Údaje o projektu

Název projektu: House of Julcsi and Andris
Typ projektu: novostavba rodinného domu
Architektonické studio: RITTER
Lokalizace: Mogyoród, Maďarsko
Vedoucí projektu: Ritter Daniel, Dombi Alajos
Strukturální inženýring: Márton István
Hlavní dodavatel stavby: Kliszek Tamás
Technický design: Vágó György
Elektroinstalace: Márton István
Klient: soukromá osoba
Rok dokončení (finalizace): 2019
Počet podlaží: 1+0
Užitná plocha: 120 m2

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Přečtěte si více k tématu Architektura

Foto: Mateusz Zajkowski

Dům utopený v lese. Fasádu má ze dřeva a plechu

Téma splynutí stavby a přírody se v architektuře opakuje často. Polští architekti využili při stavbě rodinného domu, zasazeného do borovicového háje, několik zajímavých řešení, které interiér kompaktní stavby v mezi stromy doslova utopily.

Ilustrační obrázek Zdroj: AdobeStock - petr84

Městský architekt je důležitý moderátor výstavby v území. Mělo by ho mít každé město, říká starosta

Jakou roli hraje městský architekt v plánování měst a jeho investic? Proč by každé město mělo mít svého architekta? Jaký je jeho přínos? A je městský architekt pouze výsadou velkých měst? Vydali jsme se to s redakcí zjistit do nevelkého města na severovýchodě Čech – Červeného Kostelce. Povídali jsme si se starostou…

Budova Labské filharmonie v Hamburku © Fotolia.com - dietwalther

Nová budova Labské filharmonie je návštěvnickým magnetem Hamburku

Před pěti lety, 11. ledna 2017, byla slavnostně otevřena jedna z nejunikátnějších staveb uplynulé dekády, nová budova Labské filharmonie v Hamburku. Dominanta přístavního města, jejíž střecha připomíná rozbouřenou hladinu Severního moře, se přitom nerodila snadno. Plánovaná doba výstavby se protáhla na trojnásobek,…

REKLAMA