Hledat

Fotosoutěž Otevřená Praha Pořádá ESTAV.cz a Open House Praha.

estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Zábava jako terapie. Centrum pro chronicky nemocné postavili ze dřeva okolo stromu

Samostatnou disciplínou architektury jsou projekty navrhované dle potřeb chronicky nemocných osob. Často překvapují citlivostí a mírou propracovanosti, s jakou se snaží napomáhat ve zlepšení kvality života svých klientů. Španělské centrum péče o pacienty s Alzheimerovou chorobou představuje projekt úspěšný i užitečný. Z hlediska architektury proto má smysl věnovat mu pozornost.
Zdroj: Salva López

Podle odhadů světové zdravotnické organizace (WHO) nyní ve světě žije okolo 44 milionů pacientů, trpících Alzheimerovou chorobou. Neurodegenerativním onemocněním mozku, při němž se ztráta nervových buněk promítá do ztráty kognitivních funkcí, vedoucích ke klinické demenci. Z určitého hlediska můžeme tuto chorobu považovat za „civilizační“ onemocnění, protože v drtivé většině se jí nejprve musíte dožít. Je metlou v těch státech, kde lidé překonávají hranici 65 let věku. Tedy spíše v zemích vyspělých, než rozvojových, které disponují vitální populací důchodců. Zmíněná choroba jim ale na poklidném stáří ani trochu nepřidá. 

Nemoc bez odpovědi – počáteční podmínka návrhu

Tři stádia nemoci počínající problémy s dorozumíváním, změnami osobnosti, dezorientací na známých místech, pokračující k obtížím se samo-péčí, hygienou, končící pak ztrátou kontaktu s realitou, nerozpoznáváním blízkých osob, celkovým scházením, poruchami příjmu potravy vedoucí ke smrti, skutečně nejsou ničím, co by se dalo přirovnat k poklidnému odchodu ze světa. Péče o pacienty je velmi specifická ve svých obrysech, časově, psychicky i fyzicky náročná, stupňující se s progresí nemoci. V podstatě si žádá ošetřovatele u jednoho každého nemocného.

Foto: Salva López

Už v roce 2005 činily celosvětové náklady na péči o nemocné s Alzheimerovou chorobou 300 miliard dolarů. Jen pro porovnání, je to víc než na cukrovkáře a kuřáky globálně dohromady (těch prvních je 442 milionů, druhých pak 1,7 miliardy). Hodí se zmínit, že extrémní náklady na péči lze snížit a standard důstojenství pacientů lze zachovat. Protože v prvních dvou stadiích onemocnění jsou stále schopni se víceméně svépomocně postarat o sebe, pokud je jim k tomu vytvořeno patřičné zázemí bezpečného, nenáročně řešeného a smysluplného prostoru.

Bezpečný prostor k plnohodnotnému životu

A to už je mise, kdy se možné trápení nás všech, bezradnost medicíny i praktické znalosti pečujících ošetřovatelů potkávají s architekturou. Dobře řešený projekt totiž může vytvořit klidný přístav pro důchodce, stižené ztrátou orientace, s problematickým vnímáním, sníženou hybností. A dopřát jim dostatek pohodlí, aktivního vyžití, teoretické rehabilitace, jež bude jejich každodenní potíže umenšovat k hranici snesitelnosti. Denní Centrum pro pacienty s Alzheimerovou chorobou, jež vzniklo v katalánském Reusu (Tarragoně).

Foto: Salva López

Pod taktovkou architektů ze studia GCA tu vznikl takřka modelový koncept toho, jaký přístup pro první stadia péče a terapie zvolit. Motivy bezpečnosti, uspořádanosti, přehlednosti, tedy ty „ryze praktické“ se tu pojí se snadnou obslužností, dobrou dostupností. K nimiž pak prostředí chytře uchopené architekty přidává rozměr harmonie. Tohle není sterilní klinika, alternativa vězení pro důchodce, ale místo prodchnuté příjemnou a vřelou atmosférou, kde různě vážně nemocní pacienti zůstávají lidmi. Místo, kde mohou téměř normálně nažívat. A architektura, nepřekombinovaná a jednoduchá, jim v tom pomáhá.

Svět okolo jednoho stromu

Uzavřený areál se zastavěnou plochou 1070 metrů čtverečních cílí do vlastního gravitačního středu. Tím je malé nádvoří s rostlým olivovníkem. Stromem, který je rodovým znakem rodiny Rosy María Vivarové, zakladatelky centra. Její neziskovka vznikla na základech a osobních zkušenostech s péčí o blízkou osobu s Alzheimerovou nemocí, a postupně na sebe nabalila desítky dalších lidí, sdílejících podobný osud. Olivovník je pak i stromem medicíny, symbolem terapie, starostlivosti a léčby. Strom je usazen ve středu areálu, na malém nádvoří, a vše se k němu upíná. Vstupy a východy.

Foto: Salva López

Pacienti si nemusí (a často nemohou) pamatovat mnoho, ale když jsou u olivovníku, ví, že jsou na správném místě. Z okolních místností areálu sem jde vidět. Pečovatelé, ošetřovatelky, terapeuti, rehabilitační pracovníci – ti mají možnost vidět, že jejich klienti už dorazili, a sami si pro ně ke stromu přijdou. Není to jako bloudění anonymními koridory v nemocnici, kde se snadno ztratí i docela zdravý člověk. Objekty obestupující toto náměstíčko to ale nekončí.

Areál má ještě jednu vnější bariéru, izolaci od hlučného a uspěchaného světa. Parčík (o rozloze 3500 metrů čtverečních), který slouží k procházkám, venkovním pohybovým cvičením a dokonce i k jednoduchým hrám. I obyčejné cvičení a házení s malým míčem totiž napomáhá udržet pacienty relativně fit a v kondici. A hlavně v dobré náladě, která je zásadní. Okna objektů pak směřující buď v orientaci k nádvoří, anebo do koutů parkové zeleně. Uklidňující, tichý a citlivý prostor napomáhá vyrovnané psychice klientů/pacientů, zeleň tu pokrývá 75 % prostoru.

Foto: Salva López

Praktický materiál

Pro stavební řešení byla zvolena ekonomicky nenáročná a patřičně rychlená konstrukce z prefabrikovaných CLT panelů, zateplených minerální vlnou. „Je to systém, který nám umožnil vysokou míru stavební přesnosti, flexibilitu užití, zachoval vysokou do-hotovitelnost stavby v krátkém časovém úseku a současně podpořil její udržitelnost,“ prozrazují architekti ze studia GCA. Opracované dřevo vytváří šest samostatných modulů, každý z nich disponuje vlastní malou zahradou. I ty slouží k terapii pohybem.

Architekti si pochvalují, že CLT panely napomohly vytvořit jednotící design, vytvořit kontrolované objemy prostoru, umožnit koexistenci souboru různých programů na relativně malé ploše. „V podstatě šlo i o vytvoření přátelského prostředí, které napomáhá zlepšení fyzického i psychického stavu každé osoby,“ dodávají. Výběr materiálů se podržel přírodní volby, s tím, že u nábytku bylo zapotřebí speciálního designu.

Foto: Salva López

Design uzpůsobený potřebám

Nenarazíte tu na ostré hrany (o něž by se při pádu někdo mohl ošklivě poranit), fungují tu vodící linie a opěradla, výška stolů je nižší, židle a posezení se nachází v blízkosti opory, místnosti jsou bezbariérové, chodníčky bez tvrzených povrchů, nenarazíte na prahy a schody… tyto zásadní detaily vycházely z konzultací s ošetřovateli, a jsou zacíleny na konkrétní požadavky osob se sníženou hybností či problémy s orientací. Cílem architektů bylo zprostředkovat kontakt s přírodou a celkově přispět k jejich pohodě, zlepšit kvalitu jejich života.

Denní Centrum pro pacienty s Alzheimerovou chorobou z Reusu tak díky svému uspořádání umožňuje pečovat o relativně velký počet nemocných s relativně nízkým počtem personálu. A nabízí jim i kontakt s ostatními, neizoluje je. Není to samozřejmě dokonalé řešení, ale v situaci, kdy tápeme v otázkách prevence a neznámé žádnou léčbu na tuto zhoubně neurodegenerativní chorobu je to ukázka dobré terapie i vynikající architektury.

Foto: Salva López

Název projektu: Alzheimer's Day Center
Typ projektu: pečovatelské centrum pro osoby se specifickými potřebami
Architektonické studio: GCA Architects
Lokalizace: Reus, Tarragona, Španělsko
Vedoucí projektu: José Juanpere
Stavební dozor: Josep Marsal, Maria Escoda
Struktura: Capilla Monaco Arquitectos
Instalace: Enginyeria Xavier Riveiro Sl Profesional
Dodavatel stavby: COASA
Krajinná architektura: Belén Mutlló Pamies
Dodavatelé materiálu: AutoDesk, Klein, ROCKWOOL, Adobe, Egoin, Lecumberri
Klient: Nadace Fundación Rosa María Vivar
Rok dokončení (finalizace): 2019
Počet podlaží: 1
Užitná plocha: 1070 m2
Zahrada: 3500 m2

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

Zjevení na sídlišti, to je komunitní centrum Matky Terezy

Zjevení na sídlišti, to je komunitní centrum Matky Terezy

Uprostřed největšího pražského sídliště se v záplavě panelových domů tak trochu krčí stavba, která není v tomto kontextu příliš obvyklá. Na východním konci rozlehlého parku na Chodově najdeme stavbu Komunitního centra Matky Terezy, která zde na netradičním kruhovém půdorysu vyrostla v roce 2007. S jeho autorkou a…

Budova co srostla s terénem, rozdíl mezi exteriérem a interiérem nedělá

Budova co srostla s terénem, rozdíl mezi exteriérem a interiérem nedělá

Komunitní centrum v Chonqingu je situované na úpatí strmých kopců a hor vymezujících ozeleněný prostor „příměstského“ parku Taoyuan a městkou metropoli. Proto si před vlastním zpracováním návrhu museli projektanti z pekingského studia Vector Architects položit zásadní otázku: Jak naložit s topografií terénu?…

Yotoco – univerzální hudební škola, komunitní centrum i úkryt před katastrofou

Yotoco – univerzální hudební škola, komunitní centrum i úkryt před katastrofou

Návrh univerzálního prototypu veřejné hudební školy upevňuje muzikální tradici Kolumbijců. Co Čech to muzikant? Trefné heslo, které bohužel od dob mládí našich dědů a babiček pozbylo svou platnost. Času Kubelíků a Suků už pravděpodobně odzvonilo, protože o svůj muzikální dorost nepečujeme s takovou pílí, jako…

REKLAMA