„Barák je buď dobrý, nebo špatný,“ říkávala lakonicky. „Musíte to cítit, racionální vysvětlení to nemá,“ dodávala. Soulad mezi domem, prostředím a obyvateli byl pro ni velmi důležitý. Své klienty prý žádala, aby nejprve napsali báseň, v jakém prostředí se chtějí pohybovat, setkávat se a žít. Hledejte se mnou obyčejnou neobyčejnost, vyzývala své studenty, klienty i zadavatele. Své vlastní bydlení si ale dopřála až na prahu osmdesátky: „Byla to vlastně z nouze ctnost. Jinak bych ve městě platila příliš velké nájemné, což se mi opravdu nechtělo,“ řekla kdysi Českému rozhlasu. Zároveň ale dodala, že s domy klientů si daleko více vyhrála, cizelovala každý detail, ten svůj prý „prostě odflinkla“. Její životní partner architekt Jan Šrámek, s nímž vyprojektovala řadu významných staveb, ji už dávno opustil (zemřel v roce 1978), stačila ji tedy dle vyprávění pouze jedna místnost se dvěma patry jako otevřený prostor, vzdala se dokonce i dvou obsáhlých knihoven a několika šatních skříní.
ČKD Foto: Česká komora architektů (ČKA)
Krása a volnost prostoru
Nezáleží na tom, o jakou budovu se jedná, důležitý je prostor vyplněný lidskostí. Její velkorysé místnosti administrativních a průmyslových budov, umírněnost v detailu i barvách, a především pokora a cit pro materiál ji proslavily a zařadily mezi nejnadanější české architektky. Patrné bylo její zalíbení v sochařině, ve výtvarném a sklářském umění. Obdivovala Stanislava Kolíbala, Stanislava Libenského, manžele Roubíčkovy, sestry Válovy – všichni patřili k jejímu okruhu blízkých přátel. Spolupracovala ale i s mladými architekty (např. Lábus, Kohout, Ehl, Koumar).
Kromě velkých prostor, například postmoderní budovy ČKD v Praze v dolní části Václavského náměstí, brutalistní odbavovací haly pražského Hlavního nádraží (projektovala je společně se svým manželem Janem Šrámkem a dále s Josefem Dandou, Janem Bočanem a Julií Trnkovou) či nové budovy Fakulty architektury ČVUT v Praze (s architekty Koumarem a Ehlem), zkoušela projektovat i malé obyčejné domky se všemi náležitostmi pro rodinné bydlení, ovšem tak, aby na jejich realizaci finančně dosáhl i běžný Čech, Moravan či Slezan (stál prý zhruba milion korun).
Mezi desítkami dalších studií a projektů stojí za zmínku také realizace Domu s pečovatelskou službou v Horažďovicích nebo Tyršova mostu v Přerově. Navrhla i celou řadu soukromých vil a domů, nejraději měla subtilní jednoduché konstrukce, cihlové domy s organizovaným členěním oken; žádné prvoplánové realizace, vždy kladla důraz na praktičnost a nikdy nepodléhala módě či okázalým novodobým trendům. Její genialita spočívala v prosté jednoduchosti. Po roce 1989 byla předsedkyní Obce architektů a stála u zrodu České komory architektů. Vedla ateliér na Fakultě architektury ČVUT v Praze, pro níž navrhla se svými spolupracovníky a kolegy již zmíněnou novou budovu.
Oceňovaná architekta - moderní i archaická zároveň
Za svoji práci získala celou řadu ocenění, například Poctu České komory architektů 2007, medaili Za zásluhy od prezidenta republiky v roce 2008, Cenu Ministerstva kultury ČR za architekturu v roce 2010 a další ceny. „Šlo jí bezesporu o uchovávání trvalých hodnot vyrůstajících z domácího kulturního prostředí, o architekturu představující onu poetickou hlubinu bezpečnosti. Je zároveň moderní i archaická, srozumitelná i blízká. Není ani hédonistická, ani konzervativní, je vlídná a možná i trochu přísná,“ napsal u příležitosti udělení Pocty České komory architektů 2007 historik architektury Pavel Halík.
Tyršův most Foto: Česká komora architektů (ČKA)
em. prof. Ing. arch. et akad. arch. Alena Šrámková (20. 6. 1929 – 10. 3. 20022) je považována za jednu z nejvýznamnějších žen novodobé české architektury. V roce 1952 absolvovala Vysokou školu technickou v Bratislavě se specializací na architekturu a pozemní stavitelství. Pracovala pro Chemoprojekt Bratislava a Stavoprojekt v Ústí nad Labem. Ve studiu pokračovala v letech 1955–1958 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Jaroslava Fragnera. Projektovala ve Státním projektovém ústavu obchodním Praha (1959–1975) a Projektovém ústavu výstavby hlavního města Prahy ateliéru DELTA (1975–1987). Působila rovněž v liberecké architektonické kanceláři SIAL (1988-1990), která fungovala pod Stavoprojektem Liberec. V roce 1991 si založila vlastní architektonický ateliér a učila na Fakultě architektury ČVUT Praha.
Sdílet / hodnotit tento článek